Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:09Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:57:58Z

import na produkční server

Nová stránka

„železný zákon oligarchie“ – (oligarchie z řec. oligos = málokterý) – představa, že ve všech lidských organizacích působí mechanismy a tendence, které nutně vedou ke vzniku [[oligarchie]] jako mocenské struktury. Pravidlo zformuloval it. sociolog ''R. Michels'' v r. 1911. Jeho působení spojoval zejm. s polit. stranami a odborovými svazy a na jejich příkladu se také snažil jej demonstrovat. Pod oligarchickými tendencemi čili oligarchizací organizací chápal to, že každá organizace se dělí na vedoucí menšinu a vedenou většinu, přičemž o všech klíčových otázkách rozhoduje menšina, na niž většina nemá podstatný vliv, a vůdcové přestávají být služebníky [[masa|masy]]. Podle ''Michelse'' je uvedená tendence jako hluboce aristokratický rys neoddělitelnou, imanentní vlastností každé organizace; působí nejen v konzervativních polit. stranách, pro něž je oligarchizace typická a kde má nezakrytou podobu, ale také v děl. a revol. stranách, jež svým původem a svými snahami tyto tendence popírají a vznikly proti nim.

''Michels'' uvádí tyto hlavní příčiny oligarchizace: ''1.'' vůdcové jsou sice voleni na masových shromážděních členů, tato shromáždění rozhodují i o některých důležitých otázkách, masa však nejednou podléhá demagogům, kteří snadno dosahují svých cílů, jež jsou často v rozporu se zájmy většiny; ''2.'' masa se dá snadno ovládat, podléhá emocím, činí iracionální rozhodnutí, má oslabený pocit zodpovědnosti, ale nejzávažnější je, že z čistě tech. důvodů nemůže uplatňovat svou suverenitu; ''3.'' velká shromáždění neumožňují seriózní výměnu názorů, řada účastníků není vybavena znalostmi umožňujícími vzájemnou diskusi; ''4.'' zvolení vůdci si postupně činí nárok na doživotní vykonávání funkcí, což se stává běžným a dodržovaným zvykem a nakonec i právem; ''5.'' jestliže se toto právo vůdcům odepře, hrozí okamžitě demisí, a tím si vynucují další setrvávání ve funkci; tento postup je velmi účinný a končí zpravidla vůdcovým vítězstvím; ''6.'' masy mají bezmeznou potřebu být vedeny, což je tendence v polit. stranách všech zemí, i když není všude stejně silná díky hist. a národnostním okolnostem (zvl. silná je v Německu, kde jí podléhá i proletariát); ''7.'' masy mají tendenci projevovat vůdcům, kteří je reprezentují, chrání a obhajují a kteří v důsledku toho jsou mnohdy pronásledováni a trpí, vděčnost a vůdcové tuto svatozář mučedníků využívají, žádají za to od mas poslušnost, což je vhodný prostředek vlády a výborná půda pro dalekosáhlé požadavky; ''8.'' masy chovají vůči vůdcům pověrečnou úctu zejm. pro jejich vzdělání (v masách je hluboký pud osobního uctívání a potřeba zbožňovat), to u vůdců vyvolává nesmírnou domýšlivost a velikášství, které zase zpětně působí na masy a vyvolává u nich ještě větší obdiv; ''9.'' v každé organizaci se postupně nutně vytváří hierarchie, jež je výsledkem tech. potřeb a nejpodstatnější podmínkou jejího fungování.

''Michelsova'' představa mechanismů oligarchie vycházela z širší hist. perspektivy, podle níž spol. organizace prochází vývojem od tyranských forem vlády k demokracii a poté opět k oslabování demokr. principů a narůstání vlivu vůdců. Koncepce ''ž.z.o.'' získala rychle značnou popularitu, zejm. u konzervativních teoretiků (v Čechách např. u ''[[Mertl Jan|J. Mertla]]''). Byla však též silně kritizována, zejm. pro hist. omezenou zkušenost, která vedla k formulaci ''ž.z.o.'', pro nezdůvodněný předpoklad, že ve všech organizacích nutně musí působit uvedené determinanty oligarchizace. Nicméně problémy spojené s kontrolou profesionálních aparátů polit. stran a jejich reprezentantů jsou stále pociťovány jako závažné, a proto je dílo ''R. Michelse'' v těchto souvislostech stále komentováno a diskutováno.

<div class="translations">
„iron law of oligarchy“
„loi d'airain de l'oligarchie“
„eisernes Gesetz der Oligarchie“
„legge ferrea dell' oligarchia“
</div>

Literatura: ''Michels, R.'': Strany a vůdcové. K sociologii politického stranictví. Praha 1931; ''Wiatr, J. J.'': Socjologia stosunków politycznych. Warszawa 1977.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Sedláček Jan|Jan Sedláček]]'' 
[[Kategorie:Aut: Sedláček Jan|Železný zákon oligarchie]]
[[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa|Železný zákon oligarchie]]
[[Kategorie:VSgS|Železný zákon oligarchie]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Michels, R.'': Strany a vůdcové. K sociologii politického stranictví. Praha 1931; ''Wiatr, J. J.'': Socjologia stosunków politycznych. Warszawa 1977.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Sedláček Jan|Jan Sedláček]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Sedláček Jan|Jan Sedláček]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Sedláček Jan|Železný zákon oligarchie]]
 [[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa|Železný zákon oligarchie]]
 [[Kategorie:VSgS|Železný zákon oligarchie]]

„železný zákon oligarchie“ - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server