Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:01:43Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:52:19Z

import na produkční server

Nová stránka

bůh – pojem vyjadřující transcendentní moc, k níž se obrací náboženství. Předpokládá-li se u ní osobní povaha, může jít o jednu z více nadpřirozených bytostí či jedinou, absolutně dokonalou věčnou bytost, event. personifikaci fil. i s-gické prapříčiny, řádu, obecného principu světa, resp. společnosti, původu a základu bytí apod. Podle ''M. Bubera'' je to vesmírné „Ty“, které předchází lidské „Já“, ohlašuje se mu. Řec. ekvivalentem ''b.'' je theos – odtud je odvozena [[teologie]] jako bohosloví, soustavná nauka o ''b.'', či ''teodicea'', což jsou fil. pokusy o „ospravedlnění boha“ vzhledem ke zlu ve světě. Pojetí ''b.'' se v jednotlivých náb. systémech značně liší. V [[monoteismus|monoteismu]] ([[křesťanství]], [[judaismus]], [[islám]]) existuje jediná, transcendentní, vševědoucí a všemocná bytost, stvořitel a soudce (resp. vykupitel světa). V [[polyteismus|polyteismu]] (starověká orientální náboženství, některé hinduistické sekty, náboženství [[národy přírodní|přírodních národů]]) existuje systém více ''b.'' – božstev. Náboženství v duchu dualismu mají představu dobrého a zlého ''b.'' jako dvou protivníků (perský [[zoroastrismus]]), resp. mužských a ženských božstev (některé hinduistické sekty, jako např. šaktismus, jehož příslušníci uctívají bohyni ''Šakti'' erotickými rituály, nebo tzv. tantrismus, pohanské kulty „Velké matky“ apod.).

Od lat. ekvivalentu pojmu ''b.'', deus, je odvozen fil. systém [[deismus|deismu]], který pokládá ''b.'' za „neosobní prapříčinu světa“, dnes již nepůsobící. Podle ''panteismu'', náb. představy některých starořec., ale i novodobějších myslitelů (např. ''B. Spinozy''), je ''b.'' [[řád]] (logos) působící ve světě jako jeho inteligibilní princip (''Spinozovo'' deus sive natura = bůh čili příroda). ''Aristoteles'' na základě rozboru pohybu (jímž myslí změnu vůbec) dospívá k předpokladu „prvního hybatele“, tj. ''b.'' jako první příčiny pohybu. Tuto ideu převzal ''Tomáš Akvinský'' jako hlavní ze svých pěti „důkazů“ boží existence. ''I. Kant'' kritizoval ontologické, kosmologické a teologické důkazy existence ''b.'' a uznával pouze důkaz morální: lidské svědomí poukazuje k mravnímu zákonu, danému vyšší bytostí. ''R. Descartes'' prohlásil, že z ničeho nic nepovstává (ex nihilo nihil fit), ''G. W. Leibniz'' řekl, že nic se neděje bez dostatečného důvodu.

Podle moderních teologických teorií jsou náb. pravdy zjevené, ale zejm. katol. školy uznávají i „přirozenou teologii“, možnost poznat existenci ''b.'' i rozumem, především z účelného uspořádání přírody, které nemůže být náhodné (''A. Spesz'', 1941). Zatímco evoluční teorie vysvětluje účelnost jako důsledek adaptability organismů a jako důsledek boje o život, teologové tvrdí, že ''b.'' tvořil prostřednictvím evoluce a že „stvořil, že věci se samy tvoří“. ''F. Engels'' v ''Anti-Dühringu'' napsal, že sklon k personifikaci přír. sil vytvořil všude bohy, které skutečné poznání přír. sil vyhání postupně ze všech pozic, a tento proces je už tak daleko, že může být teor. pokládán za ukončený. Podle ''R. Carnapa'' (1934) metafyzické věty, včetně výroků o ''b.'', nemají smysl a jsou to pseudovýroky. Naopak např. podle ''W. Wundta'' (1906) věda vede nevyhnutelně k víře v ''b.'', podle ''M. Plancka'' mezi náboženstvím a vědou není rozpor, ''C. A. Hathaway'' tvrdí, že příroda sama není schopna se uspořádat atd. Reflexe pokroku přírodovědy, pokud nebyla spojena s dial. materialismem, nevedla nutně k [[ateismus|ateismu]]. Podle ''J. Ratzingera'' (1980) v řec. filozofii, která již znala dilema mezi „bohem víry a bohem filozofů“, vedlo zaměření logu proti [[mýtus|mýtu]] k „pádu bohů“ a k odmytizování božských mocností ve prospěch jediného Boha. Křesťanský obraz ''b.'' se podle ''Ratzingera'' opírá o jednotu „Boha víry a Boha filozofů“. Podle ''L. Feuerbacha'' vznikl obraz ''b.'' projekcí ideálních vlastností [[člověk|člověka]] (vševědoucnost, všemohoucnost, nesmrtelnost atd.) do fiktivní bytosti. ''É. Durkheim'' považuje ''b.'' za symbol divinizované [[společnost|společnosti]]. ''S. Freud'' za idealizovaného [[otec|otce]].

<div class="translations">
god
dieu
Gott
dio
</div>

Literatura: ''Hardon, J. A.'': Gott in den Religionen der Welt. Luzern, München 1967; ''Schultz, H. J.'' ed.: Wer ist das eigentlich – Gott? München 1969; viz též [[náboženství]], [[sociologie náboženství]].

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Hardon, J. A.'': Gott in den Religionen der Welt. Luzern, München 1967; ''Schultz, H. J.'' ed.: Wer ist das eigentlich – Gott? München 1969; viz též [[náboženství]], [[sociologie náboženství]].
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Bůh - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server