ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo církev ve Velkém sociologickém slovníku (1996)

2018-11-10T18:18:08Z

Přidána poslední věta Viz též heslo církev ve Velkém sociologickém slovníku (1996)

JD: doplnění tabulek

2018-11-10T14:10:01Z

doplnění tabulek

JD v 3. 11. 2018, 01:32

2018-11-03T01:32:34Z

Nová stránka

<span id="entry">církve (MSgS)</span>

I. Přehled světové situace:

+++

Při demografické „expanzi“ mimoevropských kontinentů klesá za posledních sto let vliv křesťanství v celosvětovém měřítku (podle katolických statistik) ze 40,94 % na 29,84 %. Katolická církev (Vatikán), ačkoli počet katolíků od r. 1865 se více než zdvojnásobil, ztrácí 7,03 % svého vlivu. Světová rada církví (založená v roce 1948) sdružuje ke dni 2. 3. 1966 218 různých nekatolických křesťanských církví (protestanty, pravoslavné, anglikány a tzv. svobodné církve) a je světovou organizací asi 300 miliónů nekatolických křesťanů. Pozoruhodný je (v uvedené tabulce) růst vlivu mimoevropských [[náboženství (MSgS)|náboženství]].

Katolická církev na II. vatikánském ekumenickém koncilu (1962—1965) se pokusila řešit problémy svého přizpůsobení současnému světu („aggiornamento“) a nově přistoupit i k otázkám sjednocení křesťanských církví, tzv. ekumenického hnutí. Toto hnutí je jednak reflexí krizového postavení křesťanského náboženství v soudobé sekularizované společnosti, současně však je i aktualizací dávného projektu křesťanů (usilujících o jednotné lidstvo) v současné epoše přechodu k beztřídní společnosti, kdy poprvé se rýsuje v univerzálním projektu [[komunismus (MSgS)|komunismu]] praktická možnost uskutečnění jednotného lidstva. V oficiálních kruzích katolické církve stále sice převažuje vliv teologického integrismu a oficiální novotomistické filosofie, avšak v katolickém hnutí stále více získávají ohlas různé směry tzv. otevřeného katolicismu (J. Maritain, E. Mounier, J. Lacroix, Teilhard de Chardin, K. Rahner aj.), které vycházejí z filosoficky modernějších myšlenkových inspirací a usilují zvláště prostředky soudobé nemarxistické filosofie nově formulovat otázky podstaty křesťanství a jeho smyslu pro člověka moderní doby. Tato tendence uvnitř katolicismu je sociologicky významná tím, že v protikladu k integrismu neurčuje kategoricky směr činnosti křesťanů ve sféře společenskopolitické, ale ponechává jim v této oblasti možnost vlastní volby na základě principu osobní odpovědnosti. Zvláště za pontifikátu Jana XXIII. se projevil vliv této tendence i na vedení katolické církve a vliv prací některých významných koncilních teologů (Y. Congar, H. Küng, K. Rahner aj.) je patrný na důležitých dokumentech pontifikátu Jana XXIII. (srv. encykliku Pacem in terris, 1963).

Ve Světové radě církví, tj. ve vrcholné světové organizaci nekatolického křesťanství, došlo k významné změně na III. valném shromáždění v Indii (Dillí) v r. 1961 přijetím ruské pravoslavné církve a dalších církví ze socialistických a rozvojových zemí. Současně v ideologické rovině uvnitř nejvlivnějšího protestantského myšlení sílí vliv moderní protestantské teologie (K. Barth, E. Brunner, B. Gogarten a R. Bultmann). V sociologické rovině se určité modifikace tohoto protestantského moderního myšlení — ovlivněné zvláště socialistickými perspektivami — stávají významné svým vnitřním napětím a bojem s konzervativními a tradičními směry.

II. Církve v ČSSR: V Československu působí 17 různých církví, náboženských společností a sekt, z nichž většina udržuje těsné spojení se svými světovými ústředími a církevními světovými svazy. Jde zejména o Vatikán, Světovou radu církví, Světový luterský svaz, Světovou presbyterní alianci atp.

Římskokatolická církev je největší a nejvlivnější církevní institucí. Na rozsahu církevních obřadů všech vyznání se podílí např. u křtů 88 %, sňatků 89 %, pohřbů 78 %. Územně je rozdělena na arcidiecéze v Praze a Olomouci, diecéze České Budějovice, Hradec Králové, Litoměřice, Brno, Banská Bystrica, Nitra, Spiš, Košice, Rožňava; apoštolské administratury Český Těšín, Trnava a Košice. V katolické církvi v ČSSR je zvláště v katolickém kléru starších generací stále silná konzervativní teologická tradice.

V posledních letech proniká do některých skupin katolické inteligence a mládeže (ve velkých městech) vliv různých směrů moderní katolické teologie. Dochází k pokusům tímto způsobem oživit a prohloubit katolickou víru a obnovit aktivitu církve. V sociologické rovině nemusí být tyto tendence protisocialistického charakteru. Většinou jsou spojeny s respektováním marxismu jako humanistické a revoluční teorie. Marxismus není ovšem těmito katolíky doceňován ve svém převratném filosofickém a světonázorovém významu.

Řecko-katolická církev (uniaté) působí téměř výlučně na Slovensku (asi 250 000 věřících). Činnost této církve byla znovu povolena v roce 1968. Jediné biskupství má sídlo v Prešově. Církev vznikla jako výraz úsilí římskokatolické církve o sjednocení s východními církvemi. Uznává primát papeže a zachovala si východní obřady.

Československá církev je početně největší nekatolickou církví; původně měla asi milión věřících, dnes má 600 000 platících členů. Vznikla v roce 1920 odpadnutím části duchovních a věřících od římskokatolické církve. V současné době se v této církvi projevuje vlažnost a pokles aktivity věřících i duchovních, z nichž mnozí se vzdali duchovenské činnosti. V církvi jsou pozorně sledovány ekumenické snahy, zavádění bohoslužeb v národním jazyce a některé katolické tendence, snažící se o rehabilitaci Jana Husa.

Skupina evangelických církví a denominací tvoří další velkou skupinu věřících podle vlivu konfesí (asi 800 000).

Českobratrská církev evangelická vznikla v roce 1919 spojením evangelíků reformovaných a augsburského vyznání (luteránů). Působí jen v českých zemích. V této církvi se střetává konzervativní teologický směr tzv. pietismu, orientující se na vnitřní náboženský a církevní život a uměle vydělující věřící z celkového kontextu společenského života, s pokrokovými teologicko-politickými koncepcemi (J. L. Hromádka), které navazují na dialektickou teologii švýcarského teologa K. Bartha, nově chápou smysl náboženské víry a odmítají pojetí církve jako uzavřeného náboženského „ghetta“. V mnoha směrech se pokouší tato moderní protestantská teologie asimilovat a přetvářet v protestantském duchu nejživotnější tendence současné kultury. Současně v této církvi vystupuje tzv. „nová orientace“ (skupina 30—40 mladých teologů), která navazuje na myšlenkové úsilí J. L. Hromádky, a klade důraz na jeho linii humanistickou (myšlenka „služby“ křesťana hodnotám, které jsou společné lidem různého světového názoru).

Slezská církev evangelická augsburského vyznání (35 000 členů) působí jen na Ostravsku. Většinu jejích věřících tvoří občané polské národnosti. V této církvi se vytvořila skupina věřících, která se označuje za „dělnickou opozici“, požaduje zvýšení počtu laických kazatelů a jejich zrovnoprávnění s duchovními.

Jednota bratrská je drobná církev (5000 členů) působící převážně na Liberecku a Královéhradecku. Ve světě je známa pod jménem Moravští bratří (Unitas fratrum).

Jednota českobratrská (6000 členů) má několik desítek sborů roztroušených po celém území státu.

Bratrská jednota baptistů (3000 členů) má přes 20 sborů v Čechách i na Slovensku.

Evangelická církev metodistická (4000 členů) má několik desítek sborů a kazatelských stanic v českých krajích i na Slovensku.

Evangelická církev augsburského vyznání na Slovensku (350 000 členů) je územně rozdělená do dvou distriktů, vedených biskupy. Je největší evangelickou církví v ČSSR.

Reformovaná křesťanská církev na Slovensku (70 000 členů) je složená převážně z občanů maďarské národnosti. Touto církví je ukončen výčet protestantských církví a denominací v ČSSR.

Pravoslavná církev (50 000 členů) působí především na východním Slovensku, ale své věřící má i v západní části státu. Územně je rozdělena na čtyři eparchie (diecéze) v Praze, Olomouci, Prešově a Michalovcích. Od roku 1952 je církví autokefální (samostatnou).

Náboženská společnost československých unitářů (4000 členů) působí v několika náboženských obcích jen v českých zemích.

Náboženská společnost židovská (12 000 členů) je vlastně pouhým torzem předválečné náboženské společnosti, poněvadž většina jejích příslušníků (více než 90 %) zahynula za nacistické perzekuce.

Starokatolická církev čítá dnes jen několik desítek příslušníků.

V ČSSR dále působí tři státem uznané náboženské sekty: Církev adventistů sedmého dne (8500 členů), Křesťanské sbory (5000 členů) a Novoapoštolská církev (700 členů). Dále některé státem neuznané sekty jako Sekta svědků Jehovových (asi 15 000 členů), Letniční hnutí (1000 členů).

III. Sociologické výzkumy religiozity: V roce 1963 byl proveden první výzkum religiozity v ČSSR po roce 1948. Výzkum byl uskutečněn v Severomoravském kraji a „měl za úkol zjistit jednak stav religiozity, tj. celkový rozsah, rozšíření v různých skupinách obyvatel, typ a intenzitu; dále vývojový trend ve srovnání se stavem před únorem 1948 a konečně vazbu religiozity na některé základní společenské skutečnosti“ (srv. E. Kadlecová, Výzkum religiozity Severomoravského kraje a z výsledků výzkumu religiozity dospělých v Severomoravském kraji, Sociologický časopis, č. 1, 2/1965).

Z interpretace výsledků výzkumu, kterou vypracovala dr. E. Kadlecová, vyjímáme tyto základní údaje:

Rozšíření religiozity. Mezi dospělým obyvatelstvem Severomoravského kraje — od 20 let výše — je 30 % ateistů, odpovídajících na všechny otázky o náboženství záporně; 30 % plně věřících a 40 % občanů nevyhraněných ve vztahu k náboženství.

Typ religiozity. Bylo zjištěno, že z celkového souboru plně věřících občanů je 29 % věřících nonkonformních s jakýmkoli z existujících u nás náboženských vyznání. 48 % věřících je církevně konformního typu, uznávají základní obsahy křesťanské víry, plní závazné povinnosti člena určité církve. 23 % je věřících církevně konformního typu, pro něž je náboženství centrální hodnotou a základní životní orientací.

Příslušnost k jednotlivým denominacím. Z celkového počtu dospělých obyvatel Severomoravského kraje 58 % se pokládalo za členy církví, 42 % se nepokládalo za člena církve. K jednotlivým denominacím se hlásí: 44 % k římským katolíkům, 9 % k evangelickým církvím, 4 % k československé církvi, 1 % k různým křesťanským denominacím. Vyznavači mimokřesťanských vyznání nebyli výzkumem zjištěni.

Pokles religiozity (závěry ze srovnání výsledků výzkumů z let 1946 a 1947 a z roku 1963). Podle všech zkoumaných znaků zahrnujících jak náboženské vědomí, tak i náboženské postoje došlo k prudkému sestupu religiozity. Pohybuje se od téměř jedné poloviny u víry v boha do jedné čtvrtiny u víry v Krista. Ještě větší pokles vykazuje počet zastánců náboženské výchovy dětí.

''[[:Kategorie:Aut: Hranička Jaroslav|Jaroslav Hranička]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Hranička Jaroslav]]
[[Kategorie:MSgS]]

@@ Řádek 63: / Řádek 63: @@
 ''[[:Kategorie:Aut: Hranička Jaroslav|Jaroslav Hranička]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Hranička Jaroslav]]
 [[Kategorie:MSgS]]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 I. Přehled světové situace:
-+++
+[[Soubor:MSgS_církve.JPG|frameless|700px]]
 Při demografické „expanzi“ mimoevropských kontinentů klesá za posledních sto let vliv křesťanství v celosvětovém měřítku (podle katolických statistik) ze 40,94 % na 29,84 %. Katolická církev (Vatikán), ačkoli počet katolíků od r. 1865 se více než zdvojnásobil, ztrácí 7,03 % svého vlivu. Světová rada církví (založená v roce 1948) sdružuje ke dni 2. 3. 1966 218 různých nekatolických křesťanských církví (protestanty, pravoslavné, anglikány a tzv. svobodné církve) a je světovou organizací asi 300 miliónů nekatolických křesťanů. Pozoruhodný je (v uvedené tabulce) růst vlivu mimoevropských [[náboženství (MSgS)|náboženství]].

Církve (MSgS) - Historie editací

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo církev ve Velkém sociologickém slovníku (1996)

JD: doplnění tabulek

JD v 3. 11. 2018, 01:32