imported>Admin: Přidána poslední věta Emanuel Chalupný je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

2018-12-08T20:59:32Z

Přidána poslední věta Emanuel Chalupný je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:17Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:58:16Z

import na produkční server

Ukázat změny

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Od raného mládí se zapojil do společenského, spolkového a politického života. V Praze se stal již na počátku univerzitních studií (1898) členem studentského spolku ''Slavia'' a posléze redaktorem časopisu ''Studentské směry''. Na univerzitě se též seznámil s T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykem]]; [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]] jej považoval za talentovaného a po vzniku České strany lidové (tzv. „realistická strana“, 1900; od 1906 Česká strana pokroková) mu bylo nabídnuto členství v této straně i místo redaktora politické rubriky deníku ''Čas'', který byl tiskovým orgánem strany. Chalupný do realistické strany vstoupil (říjen 1903, do jara 1904 byl i členem jejího výkonného výboru), nezůstal v ní však dlouho a ještě kratší bylo jeho působení v redakci ''Času''. Angažoval se v tzv. Herbenově aféře (podzim 1905), v níž zaujal extrémní stanovisko požadující vyloučení Jana Herbena ze strany kvůli podezření z defraudace. Nenašel pro něj nicméně podporu, proto stranu raději sám opustil. Ze svého úhlu pohledu se k aféře vyjádřil v pamfletu ''Vznik české strany pokrokové'' (1911), který naneštěstí během voleb do říšské rady využili političtí protivníci realistů ke kampani proti nim. Chalupný naproti tomu zůstal věrný realistickému směru v politické orientaci. Na jaře 1906 přijal nabídku vydavatelského družstva týdeníku ''Přehled'', za nímž stála skupina tzv. mladorealistů, a stal se jeho redaktorem (1906–10). Téměř neustálé vypětí a na hranici možností vedené polemiky mu však podlomily zdraví, takže se redakce na jaře 1910 ze zdravotních důvodů vzdal. Do ''Přehledu'' nicméně dále přispíval až do roku 1914, kdy časopis byl po vypuknutí první světové války zakázán. V letech 1906–10/11, která můžeme považovat za klíčová pro jeho veřejné působení, se výrazně projevoval v českém společenském životě, ovlivňoval myšlenkový svět alespoň části české inteligence, aniž by se dalo říci, že byl sám podobně ovlivňován. Svými specifickým způsobem vedenými polemikami (nebyl v takových případech schopen nadhledu) si ale nadělal mnoho nepřátel, což mu patrně výrazně znesnadnilo kariérní postup. Byl velmi hrdý na svůj samostatný úsudek, obtížně přijímal cizí argumenty a hájil svou „objektivní“ pravdu za naprostého nedostatku politického myšlení v širším slova smyslu, často až do hořkých konců (vč. několika soudních sporů pro urážky na cti). Po první světové válce Chalupný již do žádné politické strany nevstoupil, jako nestraník byl zvolen prvním náměstkem starosty Tábora, avšak pro názorové neshody se této funkce brzy vzdal. Svoji levicovou orientaci oficiálně stvrdil po druhé světové válce, kdy nakrátko vstoupil do KSČ, z níž zřejmě sám po čase opět vystoupil pro nezájem jejího ústředního výboru o prošetření denunciací, které na Chalupného docházely.
-Chalupný je autorem prvního soustavného českého ''Úvodu do sociologie'' (1905), dílo se však přes svoji originalitu nedočkalo patřičné odezvy, mj. proto že se k němu odmítl veřejně vyjádřit T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]]. O vědeckou kariéru v oboru sociologie se Chalupný pokusil žádostí o habilitaci na pražské české právnické fakultě (1916), profesorský sbor ji však odmítl projednávat. S podporou I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] se úspěšně se habilitoval na [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykově univerzitě v Brně]] (1923), tato habilitace byla přijata také na Vysoké škole speciálních nauk [[České vysoké učení technické v Praze|Českého vysokého učení technického v Praze]] (1924); na obou školách nadále působil jako soukromý docent, do Brna nicméně dojížděl jen dvakrát až třikrát za semestr a nezanechal zde větší vliv. Po vzniku Vysoké školy obchodní na české technice (1929) na ni přešel, ale nestal se členem [[Mertl Jan|Mertlova]] Ústavu pro sociologii a vědu politickou (vznikl 1935). Neúspěšně dopadl jeho pokus o habilitaci (s plánovanou profesurou) v Bratislavě, započatý též ve 20. letech. S profesurou v Praze mu nabízel pomoc již v roce 1920 T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]], avšak Chalupný s díky odmítl, stejně jako později nabídku J. Pekaře; v prvním případě z pocitu rozpaků nad přerušeným kontaktem a ve druhém kvůli domněnce, že jej Pekař vnímal především jako [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykova]] názorového odpůrce. Na přelomu 20. a 30. let se sám neúspěšně snažil o přenesení brněnské docentury na pražskou filosofickou fakultu, což odmítl tamní profesorský sbor, místo toho byl roku 1928 jmenován profesorem sociologie na nově založené [[Svobodná škola politických nauk v Praze|Svobodné škole politických nauk v Praze]]; tato škola však neměla status vysoké školy. Po druhé světové válce nebyla obnovena a na její faktické nástupkyni, [[Vysoká škola politická a sociální v Praze|Vysoké škole politické a sociální v Praze]], již Chalupný příležitost nedostal. Mimořádným profesorem byl jmenován v roce 1936 na [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykově univerzitě v Brně]], fakticky však až do roku 1948 nepřednášel, proto poválečný děkan filosofické fakulty J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischer]] neúspěšně žádal o jeho penzionování. Učební příkaz mu byl z podnětu I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] dán teprve v roce 1948, avšak již v roce 1950 byl v souvislosti s komunistickou likvidací sociologie penzionován.
+Chalupný je autorem prvního soustavného českého ''Úvodu do sociologie'' (1905), dílo se však přes svoji originalitu nedočkalo patřičné odezvy, mj. proto že se k němu odmítl veřejně vyjádřit T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]]. O vědeckou kariéru v oboru sociologie se Chalupný pokusil žádostí o habilitaci na pražské české právnické fakultě (1916), profesorský sbor ji však odmítl projednávat. S podporou I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] se úspěšně se habilitoval na [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykově univerzitě v Brně]] (1923), tato habilitace byla přijata také na Vysoké škole speciálních nauk [[České vysoké učení technické v Praze|Českého vysokého učení technického v Praze]] (1924); na obou školách nadále působil jako soukromý docent, do Brna nicméně dojížděl jen dvakrát až třikrát za semestr a nezanechal zde větší vliv. Po vzniku Vysoké školy obchodní na české technice (1929) na ni přešel, ale nestal se členem [[Mertl Jan|Mertlova]] Ústavu pro sociologii a vědu politickou (vznikl 1935). Neúspěšně dopadl jeho pokus o habilitaci (s plánovanou profesurou) v Bratislavě, započatý též ve 20. letech. S profesurou v Praze mu nabízel pomoc již v roce 1920 T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]], avšak Chalupný s díky odmítl, stejně jako později nabídku J. Pekaře; v prvním případě z pocitu rozpaků nad přerušeným kontaktem a ve druhém kvůli domněnce, že jej Pekař vnímal především jako [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykova]] názorového odpůrce. Na přelomu 20. a 30. let se sám neúspěšně snažil o přenesení brněnské docentury na pražskou filosofickou fakultu, což odmítl tamní profesorský sbor, místo toho byl roku 1928 jmenován profesorem sociologie na nově založené [[Svobodná škola politických nauk v Praze|Svobodné škole politických nauk v Praze]]; tato škola však neměla status vysoké školy. Po druhé světové válce nebyla obnovena a na její faktické nástupkyni, [[Vysoká škola politická a sociální v Praze|Vysoké škole politické a sociální v Praze]], již Chalupný příležitost nedostal. Mimořádným profesorem byl jmenován v roce 1936 na [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykově univerzitě v Brně]], fakticky však až do roku 1948 nepřednašel, proto poválečný děkan filosofické fakulty J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischer]] neúspěšně žádal o jeho penzionování. Učební příkaz mu byl z podnětu I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] dán teprve v roce 1948, avšak již v roce 1950 byl v souvislosti s komunistickou likvidací sociologie penzionován.
 Chalupný patřil mezi v zahraničí nejznámější české sociology. Od roku 1923 byl členem Mezinárodního sociologického ústavu v Ženevě a v letech 1934–35 byl také jeho viceprezidentem. Patřil mezi zakládající členy [[Masarykova sociologická společnost|Masarykovy sociologické společnosti]] (1925), jejímž byl předsedou (1930–39). V období druhé světové války byl předsedou nástupnické České společnosti sociologické (1941–45), vedl ji však jen formálně, a po válce byl jmenován čestným předsedou [[Masarykova sociologická společnost|Masarykovy sociologické společnosti]] (1946; likvidována 1948). Spolu s I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhou]] a J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischerem]] byl v meziválečném období redaktorem ''[[Sociologická revue|Sociologické revue]]'' (1930–40) a po druhé světové válce zůstal až do zániku časopisu členem jeho redakčního kruhu (1946–49). Podílel se rovněž na redakci ''[[Časopis Svobodné školy politických nauk v Praze|Časopisu Svobodné školy politických nauk v Praze]]'' (s různými názvy 1928–38), jehož poslední ročník vedl spolu s F. J. Pavelkou. Významné bylo také jeho redaktorské působení v ''Slovníku národohospodářském, sociálním a politickém'' (1929–33), první české sociálněvědní encyklopedii, již koncipoval a pro kterou napsal významnou část hesel. Redakce se vzdal patrně kvůli neshodám s vydavatelem, který z ekonomických důvodů musel dílo omezovat; poslední díl ''Slovníku'' proto dokončil Dobroslav Krejčí. Chalupný byl rovněž zakládajícím členem [[Sociální ústav ČSR|Sociálního ústavu ČSR]], na jehož činnosti se podílel po celou dobu jeho existence (1919–40/41), stejně jako v případě komise pro sociologii venkova v rámci [[Československá akademie zemědělská|Československé akademie zemědělské]] (1924–48/52).
@@ Řádek 54: / Řádek 54: @@
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:SCSg]]

@@ Řádek 51: / Řádek 51: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> I. Arnošt Bláha: Osobnost a dílo Em. Chalupného (''Sociologická revue'' 10, 1939, 2–4: 143–158; obsahuje Chalupného bibliografii); František Franta: K článku M. Kalába a Z. Strmisky: K některým otázkám marxistického pojetí sociologické teorie (''Sociologický časopis'' 4, 1968: 118); Jaroslav Kabeš: Emanuel Chalupný (''Sociologický časopis'' 4, 1968, 3: 330–331); Vladimír Kadlec: K dílu sociologa Chalupného (''Sociologický časopis'' 4, 1968, 6: 658–664); Miloš Kaláb – Zdeněk Strmiska: Odpověď k poznámce Františka Franty (''Sociologický časopis'' 4, 1968: 251); Jan B. Kozák – Tomáš Čep – Jaroslav Kříženecký: ''O vědeckém a filosofickém díle Emanuela Chalupného'' (Melantrich, Praha 1938); Zdeněk R. Nešpor – Veronika Knotková: „Tvrzení o vymírání náboženství jest terminologický sebeklam“: Příspěvek k české sociologii náboženství v podání Emanuela Chalupného (''Dějiny – teorie – kritika'' 2009, 1: 101–123); Emanuel Pecka: ''Sociolog Emanuel Chalupný'' (VŠERS, České Budějovice 2007); E. Reich – J. Šíma – R. Teltšík (eds.): ''Šedesát let Emanuela Chalupného: Sborník vzpomínek'' (SŠPN, Praha 1940); Josef Zumr (ed.): ''Emanuel Chalupný, česká kultura, česká sociologie a Tábor'' (Filosofia, Praha 1999).
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:SCSg]]

Chalupný Emanuel - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Emanuel Chalupný je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server