Chrám - Historie editací

ZRN v 15. 1. 2018, 14:38

2018-01-15T14:38:31Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:17Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:53:34Z

import na produkční server

Nová stránka

chrám – (staroslovanský termín pro atrium, dům) – budova, resp. přístřeší sloužící ke konání [[bohoslužba|bohoslužeb]], příp. k jiným náb. obřadům a shromážděním věřících. Každé náboženství má pro ''ch.'' své (další) názvy: křesťanství jej nazývá ''kostelem'' (také katedrálou, bazilikou, dómem), islám mešitou, buddhismus v Japonsku térou, v Mongolsku chýré aj. Tato označení jsou ovšem jen v širokém slova smyslu synonymická. Např. Židé měli dvojí typ náb. stavby: templ jako (jedinou) ústřední obětní svatyni, posvěcenou přítomností „truhly smlouvy“ v symbolický „příbytek Boží“, a ''synagogy'' jako bohoslužebná shromaždiště, modlitebny, jejichž posvátnost nebyla chápána jako imanentní, ale funkcionální; šlo o vydělení místa pro setkávání obce s Bohem. Tento rozdíl je dodnes relevantní i pro rozlišování charakteru kostela v různých křesťanských církvích. Účel a smysl ''ch.'' lze chápat v různých rovinách. Podle ''M. Eliadeho'' (''Images et symboles'', ''Le Mythe de l'éternel retour'') dávná pojetí ''ch.'' jako „imago mundi“ symbolizují vesmír a kosmický čas. To se odráží v architektuře ''ch.'' i v jejich vnitřním vybavení, které zároveň maximalizuje účinek kultovních [[obřad|obřadů]], resp. bohoslužeb. Výstavbě a udržování ''ch.'' byla vždy věnována max. pozornost nejen proto, že je „zasvěcen“ určitému [[bůh|bohu]] (v křesťanství též ''svatému'') a že je místem komunikace s [[nadpřirozeno|nadpřirozenem]]. Reprezentoval zároveň bohatství i typ kultury lokálního společenství vyznávajícího dané náboženství, prestiž a moc příslušné náb. organizace, [[církev|církve]], a při silném spol. vlivu daného náboženství a jeho institucí i význam a bohatství celé společnosti, celého státu.

''Ch.'' byl tedy projekcí představ nejen o [[důstojnost|důstojnosti]] boha, ale i dané komunity. Velikost a honosnost ''ch.'' odpovídala většinou významu [[obec|obce]], i když některé ''ch.'' byly postaveny z mimořádných příspěvků bohatých mecenášů (např. jako akt osobního díkůvzdání, příp. dar pro obec). Výstavba ''ch.'' byla také velkou pracovní příležitostí v daném místě a velkou možností rozvíjet [[řemeslo|řemesla]] a [[umění]]. Proto jsou dnes ''ch.'' památníky umění, které bylo ostatně původně chápáno jako služba Bohu. Urbanisticky představovaly ''ch.'' dominantu osídlení, což většinou platí dodnes. Byly také centrem spol. života. I tuto úlohu do jisté míry plní dodnes, i když většinou pro omezenější církevní obec. Na ''ch.'' je vázána [[farnost]], která byla význ. územní správní jednotkou.

Především ale ''ch.'' byl a do jisté míry je dodnes výjimečným místem s mystickou atmosférou přispívající k rozjímání, [[modlitba|modlitbám]]. Protože je považován za místo posvátné (viz [[posvátné a profánní]]), vžil se zákaz porušování jeho klidu. Krádež a vandalství v ''ch.'' se hodnotí jako „svatokrádež“, resp. blasfémie, což je pro křesťana tzv. těžký hřích. V soc. výrazně diferencované společnosti, zejm. ve středověké stavovské společnosti reprezentoval ''ch.'' svým způsobem i rovnost lidí před Bohem. Scházely se v něm všechny spol. vrstvy a jejich příslušníci se bez ohledu na své spol. postavení podřizovali stejnému rituálu (i když významnější osoby měly někdy rezervovány zvláštní lavice, příp. postranní lóže). Je to považováno za jeden ze specif. rysů tzv. středověké křesťanské demokracie. Středověké křesťanské ''ch.'' hrály také důležitou vzdělávací a kultivační roli, protože se při nich zakládaly školy, pěvecké sbory i řemeslnické dílny, cechovní [[bratrstvo|bratrstva]]. Určité vzdělávací a kultivační rysy si ''ch.'' udržely dodnes. ''Ch.'' sloužívaly také jako útočiště, ''azyl'' pro všechno obyv. v době nájezdů, válek. Význam některých ''ch.'' je zdůrazněn tím, že byly postaveny na místě [[zázrak|zázraku]] nebo že se v nich zázraky staly. Takové ''ch.'' bývají zároveň místy [[pouť|poutí]]. Význam ''ch.'' obětního, templového typu podtrhuje hlavně [[katolicismus]], který dodnes zachovává honosnou výzdobu ''ch.'', zatímco [[protestantismus]], jemuž je bližší synagogální typ, jeho zařízení v různé míře programově zjednodušil, odstranil část výzdoby, v níž shledal spíše nepřípadné odvádění mysli od původního určení prostoru než soustřeďující prvek. Specif. úlohou ''ch.'' se zabývá [[sociologie náboženství]], ale i sociologie sídel viz [[sociologie města]] a [[sociologie umění]].

<div class="translations">
church, temple
église, temple
Dom, Gotteshaus, Kirche
tempio, chiesa
</div>

Literatura: viz [[náboženství]], [[sociologie náboženství]].

-- ''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]'' 
[[Kategorie:Aut: Vodáková Alena]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> viz [[náboženství]], [[sociologie náboženství]].
--- ''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Vodáková Alena]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 ''Ch.'' byl tedy projekcí představ nejen o [[důstojnost|důstojnosti]] boha, ale i dané komunity. Velikost a honosnost ''ch.'' odpovídala většinou významu [[obec|obce]], i když některé ''ch.'' byly postaveny z mimořádných příspěvků bohatých mecenášů (např. jako akt osobního díkůvzdání, příp. dar pro obec). Výstavba ''ch.'' byla také velkou pracovní příležitostí v daném místě a velkou možností rozvíjet [[řemeslo|řemesla]] a [[umění]]. Proto jsou dnes ''ch.'' památníky umění, které bylo ostatně původně chápáno jako služba Bohu. Urbanisticky představovaly ''ch.'' dominantu osídlení, což většinou platí dodnes. Byly také centrem spol. života. I tuto úlohu do jisté míry plní dodnes, i když většinou pro omezenější církevní obec. Na ''ch.'' je vázána [[farnost]], která byla význ. územní správní jednotkou.
-Především ale ''ch.'' byl a do jisté míry je dodnes výjimečným místem s mystickou atmosférou přispívající k rozjímání, [[modlitba|modlitbám]]. Protože je považován za místo posvátné (viz [[posvátné a profánní]]), vžil se zákaz porušování jeho klidu. Krádež a vandalství v ''ch.'' se hodnotí jako „svatokrádež“, resp. blasfémie, což je pro křesťana tzv. těžký hřích. V soc. výrazně diferencované společnosti, zejm. ve středověké stavovské společnosti reprezentoval ''ch.'' svým způsobem i rovnost lidí před Bohem. Scházely se v něm všechny spol. vrstvy a jejich příslušníci se bez ohledu na své spol. postavení podřizovali stejnému rituálu (i když významnější osoby měly někdy rezervovány zvláštní lavice, příp. postranní lóže). Je to považováno za jeden ze specif. rysů tzv. středověké křesťanské demokracie. Středověké křesťanské ''ch.'' hrály také důležitou vzdělávací a kultivační roli, protože se při nich zakládaly školy, pěvecké sbory i řemeslnické dílny, cechovní [[bratrstvo|bratrstva]]. Určité vzdělávací a kultivační rysy si ''ch.'' udržely dodnes. ''Ch.'' sloužívaly také jako útočiště, ''azyl'' pro všechno obyv. v době nájezdů, válek. Význam některých ''ch.'' je zdůrazněn tím, že byly postaveny na místě [[zázrak|zázraku]] nebo že se v nich zázraky staly. Takové ''ch.'' bývají zároveň místy [[pouť|poutí]]. Význam ''ch.'' obětního, templového typu podtrhuje hlavně [[katolicismus]], který dodnes zachovává honosnou výzdobu ''ch.'', zatímco [[protestantismus]], jemuž je bližší synagogální typ, jeho zařízení v různé míře programově zjednodušil, odstranil část výzdoby, v níž shledal spíše nepřípadné odvádění mysli od původního určení prostoru než soustřeďující prvek. Specif. úlohou ''ch.'' se zabývá [[sociologie náboženství]], ale i sociologie sídel viz [[sociologie města]] a [[sociologie umění]].
+Především ale ''ch.'' byl a do jisté míry je dodnes výjimečným místem s mystickou atmosférou přispívající k rozjímání, [[modlitba|modlitbám]]. Protože je považován za místo posvátné (viz [[posvátné a profánní]]), vžil se zákaz porušování jeho klidu. Krádež a vandalství v ''ch.'' se hodnotí jako „svatokrádež“, resp. blasfémie, což je pro křesťana tzv. těžký hřích. V soc. výrazně diferencované společnosti, zejm. ve středověké stavovské společnosti reprezentoval ''ch.'' svým způsobem i rovnost lidí před Bohem. Scházely se v něm všechny spol. vrstvy a jejich příslušníci se bez ohledu na své spol. postavení podřizovali stejnému rituálu (i když významnější osoby měly někdy rezervovány zvláštní lavice, příp. postranní lóže). Je to považováno za jeden ze specif. rysů tzv. středověké křesťanské demokracie. Středověké křesťanské ''ch.'' hrály také důležitou vzdělávací a kultivační roli, protože se při nich zakládaly školy, pěvecké sbory i řemeslnické dílny, cechovní [[bratrstvo|bratrstva]]. Určité vzdělávací a kultivační rysy si ''ch.'' udržely dodnes. ''Ch.'' sloužívaly také jako útočiště, ''azyl'' pro všechno obyv. v době nájezdů, válek. Význam některých ''ch.'' je zdůrazněn tím, že byly postaveny na místě [[zázrak|zázraku]] nebo že se v nich zázraky staly. Takové ''ch.'' bývají zároveň místy [[pouť|poutí]]. Význam ''ch.'' obětního, templového typu podtrhuje hlavně [[katolicismus]], který dodnes zachovává honosnou výzdobu ''ch.'', zatímco [[protestantismus]], jemuž je bližší synagogální typ, jeho zařízení v různé míře programově zjednodušil, odstranil část výzdoby, v níž shledal spíše nepřípadné odvádění mysli od původního určení prostoru než soustřeďující prvek. Specif. úlohou ''ch.'' se zabývá [[sociologie náboženství]], ale i sociologie sídel (viz [[sociologie města]]) a [[sociologie umění]].
 <div class="translations">