Dubská Irena - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Irena Dubská je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

2018-12-08T20:59:32Z

Přidána poslední věta Irena Dubská je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

JD: Přidána poslední věta Irena Dubská se podílela na některých heslech této encyklopedie.

2018-11-03T01:33:11Z

Přidána poslední věta Irena Dubská se podílela na některých heslech této encyklopedie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:12Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:58:09Z

import na produkční server

Nová stránka

Dubská Irena

<time datetime="1924-11-17">17. listopadu 1924</time> v Praze
 <time datetime="2010-07-24">24. července 2010</time> v Praze
<div id="photo">[[Soubor:Dubská_Irena_01.jpg|400px]]</div>

Po absolutoriu na reálném gymnáziu ve Strakonicích byla totálně nasazena, po válce v letech 1945–49 studovala filosofii, sociologii a psychologii na filosofické fakultě [[Karlova univerzita v Praze|Karlovy univerzity v Praze]] (PhDr. 1950), kde rovněž krátce působila jako asistentka (1949–50). V letech 1950–52 pracovala na stavbách Československého svazu mládeže, 1952–54 přednášela na lékařské fakultě UK. V období 1954–74 byla vědeckou pracovnicí filosofického kabinetu/ústavu ČSAV (v 60. letech vedoucí oddělení historického materialismu), 1963–64 stážovala na Massachusetts Institute of Technology (USA). V roce 1957 získala vědeckou hodnost CSc., roku 1969 se habilitovala ze sociologie. V roce 1975 odešla do invalidního důchodu a v roce 1977 s manželem, odstaveným politikem Zdeňkem Mlynářem (1930–1997), legálně vyemigrovala do Rakouska. Během rakouského pobytu se orientovala spíše politicky, jako spolupracovnice svého manžela, po roce 1989 se již k sociologii nevrátila. Dubské první manžel byl filosof Ivan Dubský (* 1926).

Dubská patřila mezi vědce, kteří v 60. letech usilovali o obnovu české sociologie, v letech 1965–69 byla (první) šéfredaktorkou ''Sociologického časopisu'' (viz ''[[Sociologický časopis / Czech Sociological Review]]''). Zabývala se především dějinami sociologie (''Auguste Comte a vytvoření sociologie'', 1963) a úvahami o fungování moderní společnosti, její rané práce byly ovšem silně ovlivněné marxistickou ideologií. To platí i o jejím nejvýznamnějším díle, monografii o A. Comtovi, v níž ukázala Comtovu inovativnost oproti osvícenské tradici 18. století a klasické filosofii a současně podtrhla „buržoazní“, mocenskopoliticky podmíněný charakter jeho sociální teorie, již interpretovala jako teorii sociálního konsensu (spojení pokroku a nového sociálního řádu). Comtovo „idealistické“ dědictví podle Dubské provázelo veškerou západní empirickou sociologii a negativně ji ovlivňovalo v protimarxistickém duchu.

Ve druhé polovině 60. let se Dubská stala členkou [[Richta Radovan|Richtova]] týmu pro výzkum společenských a lidských souvislostí vědeckotechnické revoluce. Fundovanou esejistickou formou zhodnotila své zkušenosti ze Spojených států a z „teoretické přípravy“ na americký pobyt, přičemž opustila někdejší ideologické stereotypy, rozhodně však zůstala přesvědčenou komunistkou a její podání americké společnosti nelze považovat za zcela objektivní (''Objevování Ameriky'', 1964; ''Americký rok'', 1966). Přispívala také do řady populárních a kulturních časopisů (''Literární noviny'', ''Plamen'', ''Světová literatura'', ''Vesmír''), byla autorkou řady předmluv k dílům amerických autorů (J. F. Kennedy, D. Riesman, W. H. Whyte), její vlastní odborné práce zůstaly nicméně spíše druhořadé. Jako jedna z prvních do českého prostředí v „opožděné recenzi“ Simone de Beauvoirové uvedla genderovou problematiku (''Sociologický časopis'' 1967).

Po nástupu tzv. normalizace Dubská nesměla publikovat. V emigraci napsala několik studií o frankfurtské škole, především o Maxu Horkheimerovi, které dosud zůstávají v rukopise. Její písemná pozůstalost je uložena v Národním archivu v Praze.

Knihy: ''K problematice stranickosti a vědeckosti marxisticko-leninské filosofie'' (ČSAV, Praha 1960); ''Auguste Comte a vytvoření sociologie'' ČSAV, Praha 1963); ''Objevování Ameriky: Příspěvek k otázkám „moderního člověka“'' (Čs. spisovatel, Praha 1964); ''Americký rok'' (Čs. spisovatel, Praha 1966; 2. vyd. 1968).

Studie: Ke gnoseologickým základům stranickosti marxisticko-leninské filosofie (''Filosofický časopis'' 1956); Nové rysy v buržoasním pojetí ideologie (''Filosofický časopis'' 1956); Několik poznámek k otázce ideologie (''Filosofický časopis'' 1957); K současným otázkám vztahu marxismu a západní sociologie (''Filosofický časopis'' 1960; spoluautor M. Svoboda); Nové rysy v buržoazním pojetí ideologie (''Filosofický časopis'' 1962); Historický materialismus a sociální filosofie současné buržoasie (''Filosofický časopis'' 1962); Historický materialismus a sociologie (''Filosofický časopis'' 1962; spoluautor M. Svoboda); K otázce povahy a zdrojů Comtova učení (''Filosofický časopis'' 1963); K ideologické problematice vědeckotechnické revoluce (''Sociologický časopis'' 1966; spoluautor:J. Šindelář); Kdo je žena? (''Sociologický časopis'' 1967); Situace sociologie vědy v Československu (''Sociologický časopis'' 1968).

Příspěvky ve sbornících: Filosofie pro každý den (''Sedmkrát o smyslu filosofie''. NPL, Praha 1964).

Literatura: Miloslav Petrusek: Za Irenou Dubskou (''Sociologický časopis/Czech Sociological Review'' 46, 2010, 5: 821–822); Miloslav Petrusek: ''České sociální vědy v exilu 1948 až 1989'' (Sociologické nakladatelství, Praha 2011).

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
[[Kategorie:SCSg]]

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Dubská patřila mezi vědce, kteří v 60. letech usilovali o obnovu české sociologie, v letech 1965–69 byla (první) šéfredaktorkou ''Sociologického časopisu'' (viz ''[[Sociologický časopis / Czech Sociological Review]]''). Zabývala se především dějinami sociologie (''Auguste Comte a vytvoření sociologie'', 1963) a úvahami o fungování moderní společnosti, její rané práce byly ovšem silně ovlivněné marxistickou ideologií. To platí i o jejím nejvýznamnějším díle, monografii o A. Comtovi, v níž ukázala Comtovu inovativnost oproti osvícenské tradici 18. století a klasické filosofii a současně podtrhla „buržoazní“, mocenskopoliticky podmíněný charakter jeho sociální teorie, již interpretovala jako teorii sociálního konsensu (spojení pokroku a nového sociálního řádu). Comtovo „idealistické“ dědictví podle Dubské provázelo veškerou západní empirickou sociologii a negativně ji ovlivňovalo v protimarxistickém duchu.
-Ve druhé polovině 60. let se Dubská stala členkou [[Richta Radovan|Richtova]] týmu pro výzkum společenských a lidských souvislostí vědeckotechnické revoluce. Fundovanou esejistickou formou zhodnotila své zkušenosti ze Spojených států a z „teoretické přípravy“ na americký pobyt, přičemž opustila někdejší ideologické stereotypy, rozhodně však zůstala přesvědčenou komunistkou a její podání americké společnosti nelze považovat za zcela objektivní (''Objevování Ameriky'', 1964; ''Americký rok'', 1966). Přispívala také do řady populárních a kulturních časopisů (''Literární noviny'', ''Plamen'', ''Světová literatura'', ''Vesmír''), byla autorkou řady předmluv k dílům amerických autorů (J. F. Kennedy, D. Riesman, W. H. Whyte), její vlastní odborné práce zůstaly nicméně spíše druhořadé. Jako jedna z prvních do českého prostředí v „opožděné recenzi“ Simone de Beauvoirové uvedla genderovou problematiku (''Sociologický časopis'' 1967).
+Ve druhé polovině 60. let se Dubská stala členkou [[Richta Radovan|Richtova]] týmu pro výzkum společenských a lidských souvislostí vědeckotechnické revoluce. Fundovanou esejistickou formou zhodnotila své zkušenosti ze Spojených států a z „teoretické přípravy“ na americký pobyt, přičemž opustila někdejší ideologické stereotypy, rozhodně však zůstala přesvědčenou komunistkou a její podání americké společnosti nelze považovat za zcela objektivní (''Objevování Ameriky'', 1964; ''Americký rok'', 1966). Přispívala také do řady popularních a kulturních časopisů (''Literární noviny'', ''Plamen'', ''Světová literatura'', ''Vesmír''), byla autorkou řady předmluv k dílům amerických autorů (J. F. Kennedy, D. Riesman, W. H. Whyte), její vlastní odborné práce zůstaly nicméně spíše druhořadé. Jako jedna z prvních do českého prostředí v „opožděné recenzi“ Simone de Beauvoirové uvedla genderovou problematiku (''Sociologický časopis'' 1967).
 Po nástupu tzv. normalizace Dubská nesměla publikovat. V emigraci napsala několik studií o frankfurtské škole, především o Maxu Horkheimerovi, které dosud zůstávají v rukopise. Její písemná pozůstalost je uložena v Národním archivu v Praze.
@@ Řádek 25: / Řádek 25: @@
 [[Kategorie:SCSg]]
 ----
-Irena Dubská se podílela na [[:Kategorie:Aut: Dubská Irena|některých heslech]] této encyklopedie.
+Irena Dubská se podílela na [[:Kategorie:Aut: Dubská Irena|některých heslech]] této encyklopedie.<br />

← Starší verze		Verze z 3. 11. 2018, 01:33
Řádek 24:		Řádek 24:
	[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]		[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
	[[Kategorie:SCSg]]		[[Kategorie:SCSg]]
		+	----
		+	Irena Dubská se podílela na [[:Kategorie:Aut: Dubská Irena\|některých heslech]] této encyklopedie.

@@ Řádek 21: / Řádek 21: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> Miloslav Petrusek: Za Irenou Dubskou (''Sociologický časopis/Czech Sociological Review'' 46, 2010, 5: 821–822); Miloslav Petrusek: ''České sociální vědy v exilu 1948 až 1989'' (Sociologické nakladatelství, Praha 2011).
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:SCSg]]