Etnografie (MSgS) - Historie editací

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo etnografie ve Velkém sociologickém slovníku (1996)

2018-11-10T18:18:11Z

Přidána poslední věta Viz též heslo etnografie ve Velkém sociologickém slovníku (1996)

JD v 3. 11. 2018, 01:32

2018-11-03T01:32:36Z

Nová stránka

etnografie (MSgS) je společenská věda, která zkoumá monograficky se zvláštním zřetelem k osobitostem [[kultura (MSgS)|kulturu]] a způsob života jednotlivých národů i menších svébytných skupin v rámci jednotlivého národa a jejich historicko-srovnávacím studiem směřuje k osvětlení obecných problémů kultury lidstva jako celku. Osobitostmi se vyznačují především kultura a způsob života širokých vrstev, [[lid (MSgS)|lidu]], charakterizované konzervativností, místní, popř. skupinovou ohraničeností a předáváním souborů kulturních statků od generace ke generaci tradicí.

Základní metodou shromažďováni materiálu při monografickém studiu je přímé, soustředěné a dlouhodobé pozorování, zabezpečující maximální objektivnost získaných informací. Jak při shromažďování informací, tak také při jejich zpracování se etnografie vyznačuje úsilím o komplexní řešení problémů.

V závislosti na vědeckých školách byla v minulosti etnografie často vymezována jako monografická, popisná disciplína, jejímž úkolem je popisovat kulturu jednotlivých národů, zatímco teoretické srovnávací studium, řešící obecné problémy kultury, bylo vyhrazováno [[etnologie (MSgS)|etnologii]]. Od tohoto rozlišování se dnes většinou upustilo. V československé vědě se podobně jako ve vědě sovětské, polské, maďarské atd. ustálil k označení monografické a srovnávací vědy termín etnografie, v jiných zemích, např. v jižní a západní Evropě, zobecněl termín etnologie. V anglosaských zemích se do velké míry udrželo rozlišování etnografie a etnologie jako dvou stupňů téhož vědního oboru: jsou spolu s jinými vědami včleňovány do obecnější vědy o člověku, zvané [[antropologie (MSgS)|antropologie]] kulturní (v USA) nebo sociální (v Anglii).

Zájem o odlišnosti v kultuře a způsobu života cizích národů je velmi dávný, záznamy tohoto druhu jsou časté v dílech různého zaměření již od starověku. Avšak jako vědní disciplína se etnografie ustavovala teprve od přelomu 18. a 19. století. Její vytvoření, připravované v 17. a 18. století překonáváním církevního učení v úvahách o vztazích mezi národy, bylo ovlivněno rozšiřováním zámořských cest a prohlubováním styků Evropanů s domorodým obyvatelstvem, jehož způsob života a kultura byly srovnávány s údaji literárních pramenů o životě starověkých obyvatel Evropy. Na druhé straně tu působil zájem o kulturu a život zvláště vesnického lidu vlastního národa, vzbuzený novodobým národním uvědoměním. Sbírky lidových písní, pohádek a pověstí i zápisy lidových pověr a obyčejů tu měly začasté pomoci rekonstruovat podle příkladu jevů lidové kultury, považované jako celek za starobylou, formy života a kultury dávných vlastních předků. Idealizovaná lidová kultura byla zároveň důležitým inspiračním zdrojem romantického umění.

Již v první polovině minulého století se tvořily organizace, které si vytkly za úkol podrobně a kriticky zkoumat kulturu a způsob života jednotlivých národů, např. Etnologická společnost v Paříži (1839), etnografické oddělení Ruské geografické společnosti (1845) a jiné podobné v Anglii a v USA. Prohlubovalo se také úsilí v oblasti teorie, pokusy o utřídění materiálu nahromaděného v mnoha oblastech světa, o vysvětlení četných shod v kultuře i velmi vzdálených národů. Nejvýznamnější z řady teorií byla v druhé polovině 19. století teorie evolucionismu, spojená svým vznikem se jmény A. Bastiana a E. B. Tylora, zahrnující řešení problémů prvních počátků kultury lidstva i celé její další historie. Na jejím vytvoření se podílely převratné objevy přírodních věd i četné úvahy o vztazích mezi lidskými rasami, objevující se u filosofů od 17. století. Teorie evolucionismu stavěly na přesvědčení o jednotě lidské psychiky jako základu stejných elementů duchovní a materiální kultury u různých národů. To přivedlo také k teorii o celistvosti a o paralelním vývoji kultury ve všech částech světa a k vytyčení základní společné vývojové linie kultury rozvětvující se v kultury jednotlivých národů. Jiným důležitým článkem teorie evolucionismu byl pojem „přežitku“, prvku přetrvávajících dobu svého plného života a udržujících se po ztrátě původního funkčního obsahu jako prázdná forma i v dalších vývojových fázích kultury. Hlavním nedostatkem evolucionismu byl malý zřetel ke konkrétním historickým podmínkám kulturního vývoje, přecenění významu jednotících faktorů a vnějších obdob v etnografickém materiálu, podobností často náhodných i jen zdánlivých.

Svou materialistickou koncepcí a zřetelem k společenským a obecně historickým podmínkám se mezi evolucionisty 19. století výrazně vyděluje L. H. Morgan, tvůrce první vědecké periodizace dějin lidské kultury a historicky podložené teorie o uspořádání prvobytné rodiny a společnosti. Jeho dílo, dále propracované Engelsem a současnou marxistickou etnografií, patří k základním dílům etnografické literatury.

Koncem 19. století se ke slovu přihlásily nové teorie, založené namnoze jako kritika evolucionismu, např. teorie antropogeografická, vyzvedající význam konkrétního historického vývoje a zejména geografického prostředí pro rozvoj kultury (Fr. Ratzel), teorie kulturně historická, založená na přesvědčení o jedinečnosti a neopakovatelnosti historického vývoje a vysvětlující shody v kultuře migracemi kulturních jevů i přímými kontakty mezi jednotlivými národy (F. Graebner, B. Ankermann, L. Frobenius). Po první světové válce získaly zvláště silný ohlas teorie [[funkcionalismus (MSgS)|funkcionalismu]] (B. Malinowski, A. R. Radcliffe-Brown), usilující o stanovení základních pravidel vývoje kultury ve společnosti, platící v prvobytné společnosti stejně jako v celém dalším kulturním vývoji lidstva. Opírají se o bohatý empirický materiál (kulturně historická i funkcionalistická škola zvýšily důraz na monografické studium jednotlivých kultur, přičemž hlavní pozornost badatelů obracely ke studiu funkce kulturních elementů v celku kultury a života zkoumané skupiny). Velmi silný vliv má funkcionalismus na současnou americkou kulturní antropologii, kde jsou jeho teorie kombinovány s moderními teoriemi sociologickými a psychologickými. Zvláštní místo v americké kulturní antropologii mají teorie kulturologické, usilující o studium kulturních jevů v pojmech kulturních faktorů, nikoli redukované na psychologické nebo biologické procesy. Kulturologické teorie pohlížejí na kulturu jako na autonomní realitu, která by se měla zkoumat a vysvětlovat nezávisle na svých nositelích (L. A. White). V posledních letech roste, jmenovitě v americké a západoevropské vědě, vliv teorií strukturalistických.

Měnilo se také vymezování předmětu etnografického studia. Od zájmu o soudobé formy kultury a způsobu života „prostého lidu“ na vesnicích i v městech se pozornost soustřeďovala rostoucí měrou k archaickým formám vesnické kultury a k výzkumu nej- odlehlejších, od městských center a komunikací nejvzdálenějších oblastí. Prohluboval se odklon od komplexního historického studia k formálnímu rozboru, etnografie byla omezována na materiál získávaný sběrem v terénu se značným opomíjením jiných pramenů.

Jiným směrem se vyvíjela v posledních desetiletích etnografie v Sovětském svazu a v jiných socialistických zemích. Jejím teoretickým základem je historický materialismus, hlavní metodou práce historicko-etnografická monografie. Všestranné využívání etnografického materiálu, chápaného jako historický pramen zvláštního druhu, s ostatními historickými prameny umožňuje osvětlit jak historickou minulost četných národností Sovětského svazu, pro jejichž dějiny namnoze chybějí prameny jiné, tak také vysvětlit proměny a současný stav kultury a způsobu života na kolchozní vesnici. Velkou pozornost věnují badatelé v těchto zemích výzkumu kultury a způsobu života dělnictva. Od monografického studia osazenstva jednotlivých továren přešli ke komplexnímu studiu městských čtvrtí, zkoumajíce kulturu dělníků v souvislosti s kulturou jiných vrstev obyvatelstva. Komplexnost výzkumu a kooperace s jinými společenskými vědami jsou charakteristickým rysem současné etnografie v těchto zemích.

Československá etnografie, svým vznikem spojená již s vlastenecko-buditelským hnutím začátku 19. století, dosáhla plného rozkvětu až v 90. letech minulého století. V těchto letech byla uspořádána Národopisná výstava českoslovanská v Praze (1895), největší národopisná výstava v Evropě v té době, založena Národopisná společnost českoslovanská (1893) a Národopisné museum (1895), vznikly první národopisné časopisy Český lid (1891), Národopisný sborník českoslovanský (1896—1907) a Národopisný věstník českoslovanský (1906). Jádrem národopisné práce bylo monografické studium lidové kultury, soustředěné zvláště na archaické formy kultury vesnických selských vrstev, i když nechybělo výzev k studiu také jiných skupin, zejména dělnictva (J. Horák). Teoretická práce se prohloubila teprve po druhé světové válce v souvislosti s úsilím o vytvoření marxistické etnografie. V současné době se také u nás zpracovávají zvláště problémy vývoje a funkce lidové kultury v současné společnosti, a to jak na venkově, tak i ve městě, a některé otázky historické etnografie, opírající se o využití archívních a literárních pramenů.

Úsilí o komplexnost jak v shromažďování informací, tak také v jejich interpretaci sbližuje etnografii s jinými společenskými vědami, zvláště se sociologií. Vrací se takto těsný vztah, který mezi oběma vědami trval v době jejich formování.

Literatura: Anglo-amerikanskaja etnografija na službe imperializma, AN-SSSR, Moskva, 1951; Balandier G., Sociologie, ethnologie et ethnographie, v: Gurvitch G., ed., Traité de sociologie, Presses Universitaires de France, Paris, 1958, str. 109—123; Československá vlastivěda III, Lidová kultura, Praha, 1968; Harris M., The Rise of Anthropological Theory, Crowell, New York, 1968; Horák J., Národopis československý. Přehledný nástin, v: Československá vlastivěda II, Praha, 1933, str. 305—472; Hultkrantz A., ed., General Ethnological Concepts, Rosenkilde & Bagger, Copenhagen, 1960; Lévi-Strauss C., Anthropologie structurelle, Paris, 1958; Lowie R. H., The History of Ethnological Theory, Rinehart, New York, 1937; Lutyński J., Ewolucjonizm w etnografii anglosaskiej i etnografia radziecka, PAN, Warszawa, 1955; Lutz G., ed., Volkskunde, E. Schmidt, Berlin, 1958; Morgan L. H., Ancient Society, Holt & Co, New York, 1877; Tolstov S. P., Osnovnyje těoretičeskije problémy sovremennoj sovetskoj etnografii, v: Sovetskaja etnografia, 1960, 6, str. 10—23; Tylor E. B., Primitive Culture, London, 1872; White L. A., The Science of Culture, McGraw Hill, New York, 1949.

''[[:Kategorie:Aut: Fojtík Karel|Karel Fojtík]]'' 
[[Kategorie:Aut: Fojtík Karel]]
[[Kategorie:MSgS]]

@@ Řádek 19: / Řádek 19: @@
 Československá etnografie, svým vznikem spojená již s vlastenecko-buditelským hnutím začátku 19. století, dosáhla plného rozkvětu až v 90. letech minulého století. V těchto letech byla uspořádána Národopisná výstava českoslovanská v Praze (1895), největší národopisná výstava v Evropě v té době, založena Národopisná společnost českoslovanská (1893) a Národopisné museum (1895), vznikly první národopisné časopisy Český lid (1891), Národopisný sborník českoslovanský (1896—1907) a Národopisný věstník českoslovanský (1906). Jádrem národopisné práce bylo monografické studium lidové kultury, soustředěné zvláště na archaické formy kultury vesnických selských vrstev, i když nechybělo výzev k studiu také jiných skupin, zejména dělnictva (J. Horák). Teoretická práce se prohloubila teprve po druhé světové válce v souvislosti s úsilím o vytvoření marxistické etnografie. V současné době se také u nás zpracovávají zvláště problémy vývoje a funkce lidové kultury v současné společnosti, a to jak na venkově, tak i ve městě, a některé otázky historické etnografie, opírající se o využití archívních a literárních pramenů.
 Úsilí o komplexnost jak v shromažďování informací, tak také v jejich interpretaci sbližuje etnografii s jinými společenskými vědami, zvláště se sociologií. Vrací se takto těsný vztah, který mezi oběma vědami trval v době jejich formování.
 <span class="section_title">Literatura:</span> Anglo-amerikanskaja etnografija na službe imperializma, AN-SSSR, Moskva, 1951; <span class="creator">Balandier G.</span>, Sociologie, ethnologie et ethnographie, v: <span class="creator">Gurvitch G.</span>, ed., Traité de sociologie, Presses Universitaires de France, Paris, 1958, str. 109—123; Československá vlastivěda III, Lidová kultura, Praha, 1968; <span class="creator">Harris M.</span>, The Rise of Anthropological Theory, Crowell, New York, 1968; <span class="creator">Horák J.</span>, Národopis československý. Přehledný nástin, v: Československá vlastivěda II, Praha, 1933, str. 305—472; <span class="creator">Hultkrantz A.</span>, ed., General Ethnological Concepts, Rosenkilde & Bagger, Copenhagen, 1960; <span class="creator">Lévi-Strauss C.</span>, Anthropologie structurelle, Paris, 1958; <span class="creator">Lowie R. H.</span>, The History of Ethnological Theory, Rinehart, New York, 1937; <span class="creator">Lutyński J.</span>, Ewolucjonizm w etnografii anglosaskiej i etnografia radziecka, PAN, Warszawa, 1955; <span class="creator">Lutz G.</span>, ed., Volkskunde, E. Schmidt, Berlin, 1958; <span class="creator">Morgan L. H.</span>, Ancient Society, Holt & Co, New York, 1877; <span class="creator">Tolstov S. P.</span>, Osnovnyje těoretičeskije problémy sovremennoj sovetskoj etnografii, v: Sovetskaja etnografia, 1960, 6, str. 10—23; <span class="creator">Tylor E. B.</span>, Primitive Culture, London, 1872; <span class="creator">White L. A.</span>, The Science of Culture, McGraw Hill, New York, 1949.
@@ Řádek 25: / Řádek 25: @@
 ''[[:Kategorie:Aut: Fojtík Karel|Karel Fojtík]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Fojtík Karel]]
 [[Kategorie:MSgS]]