Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:01Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:53:00Z

import na produkční server

Nová stránka

etologie – (z řec. ethos = mrav, chování, norma, zvyk) – kromě dnes poměrně málo používaného pojmenování studia mravních vztahů (viz [[etika]]) je to název srovnávacího výzkumu chování zvířat a člověka, příčin vzniku, evoluce, funkčního významu změn jeho forem a vzorů. ''E.'' studuje dnes žijící druhy organismů v jejich přirozených životních podmínkách, zabývá se složitými pohybovými sekvencemi a komplexními vrozenými životními projevy, [[chování|chováním]], [[instinkt|instinkty]], [[zvyk|zvyky]], [[postoj|postoji]], [[inteligence|inteligencí]] a [[učení|učením]], koordinací a adaptací chování na změny prostředí ve [[fylogeneze|fylogenezi]] a [[ontogeneze|ontogenezi]]. Klasická ''e.'' vycházela z podrobného popisu a důkladné znalosti chování jednotlivých druhů a vytvářela tzv. ''etogramy'', modely chování – nejdříve holubů, kachen, hus, pak dalších biol. druhů včetně člověka, v souvislosti s nímž se mluví o tzv. humánní etologii. Dnes se studují např. adaptace na stálé a opakující se změny prostředí (testy habituace), orientačně pátrací aktivity, rozdílné dispozice k učení atd. U samotářsky žijících zvířat se provádí výzkum druhové a soc. izolace či izolace senzorických orgánů, která může vést k soc. deprivaci. Za předchůdce ''e.'' lze považovat ''Ch. O. Whitmana'' a ''O. A. Heinrotha'', kteří nezávisle na sobě v l. 1898 a 1910 objevili a popsali zvl. pohybové vzorce a následnosti v motorice zvířat, které se vyskytují v téměř identické podobě u všech jedinců téhož druhu. Z toho byl učiněn závěr, že tyto druhové specif. sekvence se musely vyvinout už ve fylogenezi podle stejných zákonů jako tvary a funkce tělesných orgánů, a dají se tedy použít ke klasifikaci existujících živočišných forem jako taxonomická kritéria. Američan ''J. V. Craig'' objevil v r. 1918 apetenční chování (viz [[apetence]]). Ale jako samostatný vědní obor vděčí ''e.'' za svůj vznik pionýrským studiím ''K. Lorenze'', ''N. Tinbergena'' a ''K. Frische'' z 30. a 40. l. 20. st. (v r. 1973 dostali ''Nobelovu cenu''). ''Lorenz'' zformuloval v návaznosti na názory svých předchůdců nové a mnohem přesnější pojetí [[instinkt|instinktu]], jeho spolupracovník ''Tinbergen'' vyvinul představu hierarchické organizace řídících a funkčních center, která vyvolávají adekvátní druhy chování. Na to navázala moderní ''e.'', zvl. neuroetologie.

Rozsáhlý výzkum v oblasti humánní ''e.'' podnítil ''I. Eibl-Eibesfeldt'', jeden ze žáků ''K. Lorenze''. Soustředil se na výzkum životních projevů zánikem ohrožených národů jihozáp. Afriky, jihoam. Indiánů v povodí Amazonky aj. Studoval bezprostřední projevy mateřského chování a soc. interakce mezi dětmi a dospělými, pozitivní i negativní emoce (údiv a strach, smích a pláč), pozdravné a triumfální ceremoniály, oční a tělesný kontakt, formy agonistického a agresívního chování aj. Tyto srovnávací studie jsou podnětné i pro dnešní etnologii, psychiatrii, klinickou a humánní psychologii. ''E.'' novým způsobem a hlouběji, podobně jako ekologie, chápe problematiku etických a estetických hodnot [[příroda|přírody]]. Studuje citlivost chování zvířat i člověka na negativní civilizační faktory, takže její poznatky mohou sloužit jako bioindikátory. ''E.'' se dnes stejně jako ekologie, genetika a neurobiologie velmi rychle rozvíjí a spolu s těmito obory působí revolučně v biol. poznání a myšlení a zasahuje i do sociobiologie a s-gie, zejm. v podobě [[etologie sociální|sociální etologie]]. K průkopníkům ''e.'' v Československu patří ''Z. Veselovský''.

<div class="translations">
ethology
éthologie
Ethologie
etologia
</div>

Literatura: ''Kamarýt, J.'' – ''Steindl, R.'': Filozofické problémy klasické a moderní etologie. Praha 1989; ''Lawick-Goodall, J. van'': Ve stínu člověka. Praha 1978; ''Lorenz, K.'': (1970) Základy etologie. Praha 1993; ''Novacký, M.'' – ''Czako, M.'': Základy etológie. Bratislava 1987; ''Veselovský, Z.'': Chováme se jako zvířata? Praha 1992.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Kamarýt Jan|Jan Kamarýt]]'' 
[[Kategorie:Aut: Kamarýt Jan]]
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Kamarýt, J.'' – ''Steindl, R.'': Filozofické problémy klasické a moderní etologie. Praha 1989; ''Lawick-Goodall, J. van'': Ve stínu člověka. Praha 1978; ''Lorenz, K.'': (1970) Základy etologie. Praha 1993; ''Novacký, M.'' – ''Czako, M.'': Základy etológie. Bratislava 1987; ''Veselovský, Z.'': Chováme se jako zvířata? Praha 1992.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Kamarýt Jan|Jan Kamarýt]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Kamarýt Jan|Jan Kamarýt]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Kamarýt Jan]]
 [[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Etologie - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server