Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:05Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:53:06Z

import na produkční server

Nová stránka

fenomenologie – (z řec. fainomenon = zjevující se; logos = myšlenka, řeč) – pojem, který poprvé použil ''J. H. Lambert'' v 18. st. k označení „teorie jevů“. ''I. Kant'' chápal ''f.'' jako vědu o empir. jevech a ''G. W. F. Hegel'' v proslulém díle ''Phenomenologie des Geistes'' (''Fenomenologie ducha'') jako vědu o „jevícím se duchu“. Termín ''f.'' užívala na přelomu 19. a 20. st. také něm. empir. psychologie (např. ''K. Stumpf''). ''F.'' je ale především jedním z nejvlivnějších směrů soudobé filozofie, který založil ''E. Husserl''. Jeho ''f.'' prodělala určitý vývoj, ale všem jejím podobám je společné přesvědčení, že fil. poznání nespočívá v konstruování obecných principů, ale v deskripci „fenoménů“, tj. věcí samých. V prvním období ''Husserl'' pojímal ''f.'' jako „vědosloví“ s tím, že problém základů vědy nemůže být řešen psychol., nýbrž jen logicky, že ''f.'' musí být apriorní a normativní logikou vědy, jíž běží o stanovení zákl. pojmů a zákonitostí, které umožňují každou přísnou, vnitřně koherentní vědeckou teorii. Mezi tzv. ideální či obecné předměty řadí význ. a formálně předmětové kategorie. Čistá logika musí být podle něj založena gnoseologicky, přičemž cílem fenomenologické gnoseologie je odkrytí těch aktů vědomí, v nichž mají kategorie svůj původ. To vedlo ''Husserla'' k rozpracování kategorie [[intencionalita|intencionality]], kterou obecně rozumí zákl. vlastnost vědomí vztahovat se vždy na něco předmětného, mít vždy odpovídající předmětný smysl. Zhruba od r. 1904 ''Husserl'' vychází z rozlišení dvojího já, světského a transcendentálního. Transcendentální ''f.'' má být přísnou vědou, bez vnějších předpokladů. Toho se dosáhne metodou transcendentální či ''fenomenologické redukce'' čili [[epoché]], jež suspenduje platnost generální teze o existenci světa. Tím se na jedné strané odkrývá absolutní transendentální subjektivita jako nositel všeho smyslu, na druhé straně svět jako pouhý relativní intencionální korelát této subjektivity. Jejím úkolem je popis vlastních apriorních struktur, zachycení konstituujících aktivit, jimiž světu postupně dává smysl. ''Husserl'' se zabýval také problematikou člověka a společnosti. [[člověk|Člověka]] chápe jako osobu, tj. rozumnou, svobodnou a odpovědnou bytost. [[společnost|Společnost]] vzniká podle něj spoluprací osob. Později ''Husserl'' vypracoval vlivnou ''teorii dějin''. Smyslem dějin je sebeuskutečnění člověka jako osoby a nástrojem tohoto sebeuskutečnění je filozofie, s jejíž pomocí člověk překračuje hranice naivního života v předdějinném „přirozeném světě“. Dějiny vrcholí vznikem transcendentální subjektivity, od níž ''Husserl'' očekával, že pomůže překonat krizi dnešního evrop. lidstva, kořenící podle něj ve falešném objektivismu a naturalismu moderní vědy. ''Husserlova'' ''f.'' iniciovala řadu dalších variant ''fenomenologické filozofie''. ''M. Heidegger'' odmítl transcendentální idealismus a koncipoval ''f.'' jako [[ontologie|ontologii]], jejímž úkolem je ozřejmit smysl [[bytí]] z času. ''Heidegger'' tvrdí, že to předpokládá porozumět nejprve smyslu „bytí pobytu“ (Dasein), tj. člověka v rámci fundamentální ontologie, pracující hermeneutické metodou. [[porozumění|Porozumění]] je ontologicky porozuměním bytí, svým bytostným možnostem, a tím i věcem a světu vůbec. ''Heidegger'' pojímá svět jako celek možností porozumění. Je dvojí porozumění vlastnímu bytí: ''1.'' nepravé, které zdůrazňuje důležitost přítomné chvíle, zakládá upadlý znivelizovaný a sebeodcizený život, jemuž záleží jen na vlastním pohodlí; ''2.'' autentické, které je umožněno zážitkem existenciálních pocitů, především ''úzkosti''; ta otřásá sebejistotou původního porozumění a staví člověka před nutnost autentické volby. Nově rozvržený život spočívá na odhodlaném předběhu (Vorlauf) do vlastní budoucnosti, k smrti. Proměňuje se v ryzí dějinnou existenci v otevřeném dějinném světě. Od 30. l. ''Heidegger'' rozvíjel novou „filozofii obratu“ (Kehre), v níž se rozvrhuje samo bytí, jehož je člověk pouze tlumočníkem. Tuto ontologii spojil s pesimistickou teorií dějin. Evrop. dějiny jsou od antiky pokračujícím úpadkem, který v současnosti vrcholí nihilistickým panstvím vědy a techniky, jež redukuje vše (včetně člověka) na manipulovatelnou zásobárnu energie. Svůj úděl si člověk nezavinil a nemůže ho ani sám překonat. Byl mu „udělen“ tajemným bytím prostřednictvím jazyka evrop. metafyziky, založené ''Platónem''. Podstatou metafyziky je, že zapomněla původní pravý smysl bytí jako odhalující události pravdy a místo toho je poklesle chápe jako nějakou věc. Jediná naděje je v možném návratu zapomenutého bytí. To by obnovilo ztracený původní mytický svět. ''Heideggerovo'' myšlení zde vyúsťuje v básnivou fil. [[mytologie|mytologii]]. ''E. Fink'', další význ. představitel něm. ''f.'', usiluje o důsledně asubjektivní pojetí ''f.''. Bytí je podle něho veškerostí časoprostoru, která je bytostně pohybem zjevování, v němž z původní absolutní nerozlišenosti vystupují všechny jednotlivé věci a ukazují se ve vzájemné rozlišenosti. ''Fink'' tím ruší i ''Heideggerem'' přijímaný předpoklad, že proces zjevování světa potřebuje člověka jako své význ. místo. ''Fink'' se také pokusil o fenomenologicko-ontologický výklad pohybu a uspořádání lidské společnosti z porozumění bytí. Až do nedávna byla organizace společnosti strnulá a hierarchická, neboť se opírala o metafyzické porozumění bytí suspendující čas i dění. Nyní se podle ''Finka'' začíná prosazovat pojetí nihilistické, které naopak ztotožňuje bytí s časem a děním. Otevírá se tak nová epocha „odpoutaného produkování“, směřující k vytvoření „vlády dělníků“. Tuto myšlenku ''Fink'' klade do vědomé opozice k marxismu.

Do Francie ''f.'' pronikla již ve 30. a 40. l. Nejvýzn. je existenciální ontologie ''J.-P. Sartra'', spojující husserlovské motivy s heideggerovskými (viz též [[existencialismus]]). Bytí se zde rozpadá na „bytí v sobě“ a „bytí pro sebe“. To druhé je ryzí intencialitou vědomí čili nicotou, jež si však žádá naplnění, určení. Na tomto ontologickém základě ''Sartre'' pojal člověka jako nepodmíněnou svobodu volit, rozvrhovat sebe sama. Ve 40. a 50. l. ''f.'' pevně zakotvila v USA, odkud se šířila do dalších zemí. Lze říci, že am. ''f.'' je vcelku méně závislá na heideggerovské linii a usiluje o střízlivější přístupy, jak to dokazuje mj. ''M. Farber''. V Evropě se této orientaci blíží např. ''f.'' ''R. Ingardena'' a ''H. Schmitze''. Čes. ''f.'' reprezentoval ''J. Patočka'', jenž je vedle ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]]'' nejvýzn. čes. filozofem současnosti. ''Patočka'' byl původně stoupencem ''Husserlovy'' transcendentální ''f.'', od 60. l. hlavně pod vlivem ''Heideggerovým'' rozvíjel asubjektivní ''f.'' jako „ontologii přirozeného světa“. Člověk je v ní pojat jako světová bytost. Jeho vztahování se k světu je praktické, existenciálně jednatelské, je totiž jednotou 3 zákl. pohybů života: zakotvení (sféra rodiny), sebeprodlužování (sféra práce a boje), průlomu (sféra transcendence, pravdy). Na této myšlenkové bázi ''Patočka'' vypracoval fenomenologii dějin. Dějiny podle ní začínají překročením naivního, neproblematického předdějinného žití a úzce souvisejí se zrodem filozofie. Podle ''Patočky'' prožívá dnes Evropa hlubokou duchovní krizi, protože preferuje „mít“ před „být“. Tuto situaci je nutné fil. analyzovat a překonat. ''F.'' ovlivnila také spol. vědy, zejm. s-gii (viz [[sociologie fenomenologická]]), estetiku, jazykovědu, psychiatrii atd. Marxismus ''f.'' zásadně odmítl pro její údajný „idealismus“. Hlavními evrop. středisky ''f.'' jsou ''Husserlovy archivy'' v Lovani a Kolíně nad Rýnem, v USA pak ''Světový ústav pro pokročilý fenomenologický výzkum a studium'' v Belmontu.

<div class="translations">
phenomenology
phénoménologie
Phänomenologie
fenomenologia
</div>

Literatura: ''Fink, E.'': Traktat über die Gewalt des Menschen. Frankfurt am Main 1974; ''Heidegger, M.'': Sein und Zeit. Tübingen 1927; ''Husserl, E.'': Karteziánské meditace. Praha 1968; ''Husserl, E.'': Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie. Praha 1972; ''Patočka, J.'': Přirozený svět jako filozofický problém. Praha 1970; ''Patočka, J.'': Kacířské eseje o filozofii dějin. Praha 1990; ''Sartre, J.-P.'': L'être et le néant. Paris 1943.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Major Ladislav|Ladislav Major]]'' 
[[Kategorie:Aut: Major Ladislav]]
[[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Fink, E.'': Traktat über die Gewalt des Menschen. Frankfurt am Main 1974; ''Heidegger, M.'': Sein und Zeit. Tübingen 1927; ''Husserl, E.'': Karteziánské meditace. Praha 1968; ''Husserl, E.'': Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie. Praha 1972; ''Patočka, J.'': Přirozený svět jako filozofický problém. Praha 1970; ''Patočka, J.'': Kacířské eseje o filozofii dějin. Praha 1990; ''Sartre, J.-P.'': L'être et le néant. Paris 1943.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Major Ladislav|Ladislav Major]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Major Ladislav|Ladislav Major]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Major Ladislav]]
 [[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Fenomenologie - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server