Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:18Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:53:38Z

import na produkční server

Nová stránka

industrializace – v užším smyslu zprůmyslnění dříve agrárního či nevyužívaného regionu, v širším hist. proces rozvoje průmyslu a jeho spol. důsledky. Již paleolitické nálezy sériově zhotovených předmětů jsou příznačně označovány jako „industrie“. Neolitická revoluce přináší první technol. specializaci. Urbanizace vede ve starověkých i středověkých městech k osamostatňování řemesel, sloužících později jako empir. východisko strojní výroby. Tzv. druhá a třetí zemědělská revoluce poskytují příklady zvyšování produktivity a intenzifikace práce. Manufaktury (od starého Říma po 17. a 18. st.) prostorově oddělují pracoviště a bydliště. Vlastní počátek ''i.'' v [[revoluce průmyslová|průmyslové revoluci]] je vysvětlován: ''1.'' souběžnou disponibilitou kapitálu (zejm. z monopolního obchodu s otroky, stanoveného utrechtskou smlouvou r. 1713) a pracovní síly (zejm. z násilného „očišťování statků“ od zemědělců); ''2.'' sepětím těžby uhlí (vynucené ekologickou devastací dostupných lesů) s metalurgickým průmyslem a výrobou textilních strojů.

Parní stroj představuje, na rozdíl od dříve známých mechanismů, první univerzálně použitelný, kontrolovatelný a mobilní motor. Železnice sloužily prvotně dopravě uhlí. Od r. 1760 až 1787 se ''i.'' šíří z Anglie do dalších zemí s uhelnými pánvemi. Včasná ''i.'' poskytuje nár. státům velmocenské postavení, od počátku tohoto procesu potvrzované úspěšnými válkami (Prusko – Rakousko, Francie; USA – občanská válka, Španělsko; Japonsko – Čína, Rusko), imperiálními a koloniálními výboji. Racionalismus a liberalismus, „duch kapitalismu“ (''M. Weber'', 1904), „faustovský duch“ vynálezectví (''W. Sombart'', 1928) a duch dobrodružného podnikatelství (''J. A. Schumpeter'', 1939) neustále urychlují rozvoj techniky, která se jako „odpoutaný Prométheus“ (''D. S. Landes'', 1978) proměňuje v předpokládaný zdroj pokroku a příslib řešení dosavadních soc. problémů (od ''Condorceta'' po encykliku ''Progressio Populorum'' ''Jana XXIII.''). Rodí se ideologie ''i.'', podle níž „stav, který je nejpříznivější pro průmysl, je současně nejvhodnější i pro společnost“ (''C. H. de Saint-Simon''). Industriální standardy a tradice, stereotypy pracovního chování a jeho řízení také postupně pronikají do všech oblastí života. Ustavuje se idea podniku jako hlavní spol. instituce. Čas se stává mírou výrobní produktivity a organizační efektivnosti. [[společenství tradiční|Tradiční společenství]] se proměňuje v moderní [[společnost industriální|industriální společnost]]. Mechanizace je na rozdíl od relativně komplexní a autonomní řemeslné výroby založena na standardizaci a zaměnitelnosti součástek i pracovníků. Továrenská koncentrace energeticky náročných strojů si vynucuje unifikaci pracovní doby a úzkou funkční specializaci. Směřuje k degradaci práce a instrumentalizaci člověka jako výrobního prostředku, k simplifikaci činností a dekvalifikaci pracovní síly. Živou práci odsunuje na periferii výroby. Rutinní a monotónní [[práce rozdrobená|rozdrobená práce]] (''G. Friedmann'', 1970) zvyšuje organizační efektivnost, ale též rigiditu. Ztráta kontroly nad postupy a výsledky práce vyvolává pocity [[odcizení]] (''R. Blauner'', 1964).

V následujícím období umožňuje spalovací a elektrický motor decentralizaci hnací síly a další prostorové rozšíření ''i.'' Dále se rozvíjí hromadná strojírenská výroba výrobních zařízení. Dochází k ''i.'' zemědělství, rodí se průmysl dopravy, komunikací a masové zábavy (konzumní kultury). S kvalitou infrastruktury se zvyšuje fyzická, soc. i psych. mobilita populace. Velkovýroba nachází svůj typický tech.-org. výraz v práci na běžícím pásu (1870, 1914) a ve [[management vědecký|vědeckém managementu]] podniku (''F. W. Taylor'', 1919). Místo vlastníka, podnikatele-novátora řídí organizaci námezdní specialista, manažer. Centralizace podporuje byrokratizaci správy. S mechanizací mizí práce jako „povolání“ (''P. Pascarella'', 1984). Instrumentální vztah k práci je doplňován ideologií zvyšování pracovního výkonu. Konkurenční konflikty výkonů však zároveň vedou k redukci výkonů (''H. P. Euler'', 1973), oslabují soutěživost (''D. Bell'', 1976) a stávají se
soc. limitem dalšího růstu (''H. Kahn'', 1979). Technologie masové produkce je spjata s pokračující komercionalizací života. Cykly inovace, realokace kapitálu, difúze a nasycení trhu se projevují jako střídání konjunktury a deprese, popř. krize z nadvýroby (1847 a později). Dobově aktuální třídní rozpory vyvolávají děl. hnutí, zakládání [[odbory|odborů]] (od r. 1825) a social. stran. Extenzivním využíváním přír. zdrojů ohrožuje ''i.'' stále vážněji životní prostředí. Protože výrobní inovace se stávají předmětem a inspirací věd. výzkumu většinou až druhotně, je toto období, tzv. druhá průmyslová revoluce, nazýváno též „revolucí technickovědeckou“.

Tzv. třetí průmyslová revoluce (někdy označovaná jako druhá průmyslová revoluce či jako [[revoluce vědeckotechnická|vědeckotechnická revoluce]]) je naopak založena na „zprůmyslnění“ vědy, předcházející svými objevy výrobu a služby. Je spjata nejen s novými zdroji energie, ale především s novými prostředky jejího využití. Rozšíření elektroniky umožňuje samoregulaci tech. systémů a [[informatizace|informatizaci]] managementu. Zatímco stroj nahradil lidskou sílu a mechanizace zručnost, [[automatizace]] a [[robotizace]] (popř. chemizace, využití biotechnologií) nahrazuje i mnohé kontrolní funkce dosud zastávané člověkem. Ve vztahu člověka a stroje se zásadně mění energetická a informační bilance. Motorické operace jsou vystřídány převážně senzorickou účastí na výrobě. Zvyšuje se intelektualizace fyzické a technizace duševní práce. Z nových konceptů výroby a paradigmatické změny vztahu k živé práci (''H. E. Kern'' a ''M. Schumann'', 1984) vyplývá „neoindustrializace“. V 50. l. 20. st. se projevuje reintegrací „neproduktivních“ úkolů, v 60. l. 20. st. zvyšováním a důsledným využíváním kvalifikace lidských zdrojů, reprofesionalizací a [[humanizace práce|humanizací práce]] (zejm. rozšiřováním a obohacováním úkolů), v 70. l. postfordistickým ustavováním autonomních skupin. S flexibilizací a diverzifikací výroby dochází i k decentralizaci jejího řízení a rozvolňování formální organizační hierarchie. Podnik se stává prostorem relativně konsensuální soc. politiky a rozvíjení specif. organizační kultury. Požadavek [[demokracie průmyslová|průmyslové demokracie]] vyúsťuje v různých formách participace.

Postupná proměna dosud převážně spotřebních hodnotových orientací, konzumního způsobu života v orientace seberealizační (viz [[revoluce tichá|tichá revoluce]] ''R. F. Inghleharta'', 1977) je jedním z příznaků přechodu k novému typu společnosti ([[společnost postindustriální|společnosti postindustriální]], [[společnost informační|společnosti informační]], [[společnost postmoderní|společnosti postmoderní]]). Důraz je kladen na individ. smysl vykonávané práce (''W. Böckmann'', 1980) a sladění produktivity s kvalitou života (''D. Yankellowich'', 1981). Rodí se nový typ tzv. aktualizovaného pracovníka, pro nějž nezávislost, samostatnost a tvořivost je současně hodnotou, stimulem i odměnou (''M. Sinetar'', 1987). Zákl. znaky industriálního uspořádání společnosti však nejsou překonány. Dále postupuje globalizace mocenských systémů, zrozených z ''i.'' Místo očekávaného vyrovnávání životních podmínek v různých částech světa prohloubila ''i.'' soc.-ekon., kult. a světonázorové rozdíly (nová polarizace pracovní síly, napětí Sever – Jih apod.). Jedním ze způsobů řešení těchto problémů je cílevědomé ustavování industriálních distriktů, v nichž decentralizovaná kooperace vytváří pracovní příležitosti, zvyšuje kvalifikovanost a v relativní autonomnosti zakládá možnost demokr. vývoje. Tyto distrikty jsou také nejnovějším příkladem ''i.'' v užším smyslu.

<div class="translations">
industrialization
industrialisation
Industrialisierung
industrializzazione
</div>

Literatura: ''Burns, T.'': Industrial Man. Harmondsworth 1970; ''Hobsbawn, E.'': Workers: Worlds of Labor. New York 1984; ''Schaff, A.'': Wohin führt der Weg. Die gesellschaftlichen Folgen der zweiten industriellen Revolution. Wien 1985.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Vláčil Jan|Jan Vláčil]]'' 
[[Kategorie:Aut: Vláčil Jan]]
[[Kategorie:Terminologie/práce, technika, organizace a management]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 19: / Řádek 19: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Burns, T.'': Industrial Man. Harmondsworth 1970; ''Hobsbawn, E.'': Workers: Worlds of Labor. New York 1984; ''Schaff, A.'': Wohin führt der Weg. Die gesellschaftlichen Folgen der zweiten industriellen Revolution. Wien 1985.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Vláčil Jan|Jan Vláčil]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Vláčil Jan|Jan Vláčil]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Vláčil Jan]]
 [[Kategorie:Terminologie/práce, technika, organizace a management]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Industrializace - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server