ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo instinkt v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

2018-11-10T18:18:14Z

Přidána poslední věta Viz též heslo instinkt v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:19Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:53:41Z

import na produkční server

Nová stránka

instinkt – (z lat. instinctus = pud, to z instinguere = podněcovat, bodat) – vrozené, druhově specif. adaptivní chování živočichů, v některých svých složkách modifikovatelné učením, individ. zkušeností. Koncept ''i.'' byl zaveden v 19. st. v psychologii a jeho uplatnění vrcholilo v [[instinktivismus|instinktivismu]] v klasické [[psychoanalýza|psychoanalýze]]. Nyní je doménou [[etologie]], resp. komparativní psychologie. V teoriích chování je ''i.'' stavěn do protikladu k pojmu [[učení]], resp. pojmu individ. zkušenost. V [[behaviorismus|behaviorismu]] někdy splývá s termínem „popud“ (angl. drive). Ve filozofii (např. u ''H. Bergsona'' aj.) je stavěn do protikladu k pojmu inteligence (viz [[intelekt a inteligence]]). V současné psychologii trvá spor o instinktivní základ některých druhů chování u člověka. U tzv. biogenních potřeb člověka (hlad, sex a další) je instinktivní základ nepochybný. ''I.'' je významově ekvivalentní pojmu ''pud'', který byl však užíván spíše ve starší psychol. literatuře. Biol. smyslem ''i.'' je účelová adaptace organismu stálým životním podmínkám. Při změnách, zejm. uměle navozených, selhává. Každý živočich je vybaven jakousi druhovou pamětí a příslušným preformovaným (vrozeným) chováním (které ''I. P. Pavlov'' interpretoval jako řetěz nepodmíněných reflexů). Geneticky je ''i.'' chápán jako vývojově nejnižší (nejstarší) úroveň [[motivace]], neboť vychází z určitých vrozených [[potřeby|potřeb]]. U vývojově výše postavených živočichů je jejich ''instinktivní chování'' méně rigidní, tj. více modifikovatelné učením.

''V. G. Dethier'' a ''E. Stellar'' (1961) formulovali následující tři kritéria instinktivního chování: ''1.'' je nenaučené, tj. vrozené; ''2.'' je typické pro daný živočišný druh; ''3.'' je adaptivní. ''V. B. Droscher'' (1965) označuje ''i.'' velmi případně jako životní [[imperativ kategorický|kategorický imperativ]] stojící za vůlí a vědomím. ''I.'' jako účelné reakce organismu na význ. životní situace jsou uvolňovány tzv. vrozenými spouštěcími schématy („angeborenes auslosendes Schema“ podle ''K. Lorenze'') nebo tzv. uvolňovačem („releaser“ podle ''N. Tinbergena''), přičemž se (např. u sexuálního chování) uplatňuje určité vnitřní neurohumorální vyladění (v daném případě pohlavní zralost a určitá úroveň pohlavních hormonů v krvi organismu, která je u volně žijících zvířat sezónní). Důležitou vlastností ''i.'' je, že vychází z potřeby určitého druhu činnosti, která je sama sobě cílem (např. hra). Protože má povahu automatické reakce vyvolané klíčovými podněty, nemusí být za jistých okolností účelný. Jedná-li se o instinktivní aktivity soc. typu, jako je např. sexuální chování, používá ''Tinbergen'' termín „social releaser“. ''Lorenz'' je přesvědčen o instinktivní podstatě lidské [[agrese]] (čemuž jiní oponují) a přisuzuje člověku interindivid. různý agresivní potenciál, který musí být odreagováván. Obvykle se to děje formou spol. aprobovaných činností, jako jsou např. určité druhy sportu a činnosti vyžadující vydávání energie. Předmětem diskuse je jednak otázka, které druhy soc. interakcí u zvířat lze vysvětlit tzv. soc. instinkty a které spíše jako produkty [[učení sociální|sociálního učení]], a ovšem i otázka, které ''i.'' se mohou uplatňovat i v chování dospělého kultivovaného člověka. Za ''i.'' je pokládáno panické chování, vyvolávané v situacích náhlého hromadného ohrožení při požárech, katastrofách apod. ''E. Kretschmer'' (1956) pokládá za ''i.'' hysterické reakce. Vedle ''W. McDougalla'' a psychoanalytiků zašel v instinktivistickém pojetí člověka nejdále ''K. Leonhard'' (1961), který ''i.'' dělí do šesti kategorií: ''i.'' udržování života, ''i.'' egoistické, ''i.'' altruistické, ''i.'' seskupovací, ''i.'' společenské a ''i.'' sexuální. Každému ''i.'' přidružuje specif. emoci. Jeho koncepce lidských ''i.'' však byla ostře kritizována. Energetické pojetí ''i.'' uvádí jako specif. jev tzv. „běh na prázdno“ (odreagování energie ''i.'', nesetká-li se vyladěný jedinec s příslušným uvolňovačem), „náhradní chování“ (při potlačené realizaci ''i.'') a „přeskakující chování“ (záměna potlačeného ''i.'' jiným ''i.'').

<div class="translations">
instinct
instinct
Instinkt
istinto
</div>

Literatura: ''Fletcher, R.'': Instinct in Man. London 1968; ''Tinbergen, N.'': The Study of Instinct. London 1951; ''Thorpe, W. H.'': Learning and Instinct in Animals. London 1963; ''Viaud, G.'': Les Instincts. Paris 1959.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Fletcher, R.'': Instinct in Man. London 1968; ''Tinbergen, N.'': The Study of Instinct. London 1951; ''Thorpe, W. H.'': Learning and Instinct in Animals. London 1963; ''Viaud, G.'': Les Instincts. Paris 1959.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
 [[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Instinkt - Historie editací

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo instinkt v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server