Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:23Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:53:49Z

import na produkční server

Nová stránka

jazyk vědy – funkční abstrakce, pomocí níž se vyjadřuje skutečnost, že jednotlivé [[věda|vědy]] si vytvářejí a používají vlastní způsob vyjadřování, „jazyky“, které se některými společnými rysy liší od [[jazyk|jazyka]] každodenní komunikace i od tzv. uměleckého jazyka. Ve skutečnosti neexistuje žádný univerzální ''j.v.'', jazyk společný všem vědám. Představa, že je možné a žádoucí konstruovat univerzální ''j.v.'', má však dost vyznavačů a vznikla již dost dávno. Je spojena s úsilím skupiny filozofů a vědců sdružených ve 30. l. ve [[Vídeňský kruh|Vídeňském kruhu]]. Navazovali zejm. na podněty obsažené v díle ''G. W. Leibnize'', jenž se podobně jako mnozí jeho současníci i předchůdci (např. scholastik ''R. Lullus'') pokoušel vytvořit ars combinatoria (umění kombinovat) jako prostředek k nalezení pravdy. Domníval se, že naše myšlení je jakýmsi druhem počítání se znaky a že proto můžeme přeložit všechny pojmy do jazyka čísel (a jiných znaků) a vybudovat logický kalkul, který by umožnil plnit všechny funkce rozumového myšlení úsporněji a efektivněji. ''Leibniz'' byl přesvědčen o tom, že tato metoda, vycházející z univerzálního, jednotného jazyka, by byla mimořádně užitečná. Myslitelé sdružení kolem ''O. Neuratha'' a ''R. Carnapa'' ve ''Vídeňském kruhu'' se pokusili vytvořit „jednotnou vědu“, která měla být založena právě na „jednotném“ ''j.v.'' Idea jednotného jazyka se opírala mj. o tento předpoklad: jestliže je nějaký znak definován pomocí jiných znaků, je možné jej eliminovat všude tam, kde se vyskytuje, a to tak, že větu, která znak obsahuje, přeložíme do tvaru věty, která jej již neobsahuje. Za základ navrhovaných sjednocovacích procedur členové ''Vídeňského kruhu'' navrhli jazyk tehdy nejrozvinutější vědy – fyziky. Idea jednotné vědy tak vedla k ideji jednotného jazyka a idea jednotného jazyka vyprodukovala [[fyzikalismus]] jako přístup k vědě a světu. Představa jednotného ''j.v.'' je sice lákavá, ale není možné ji do důsledků realizovat. Její reálný kognitivní obsah spočívá v tom, že je potřebné hledat všechny možné logické, sémantické, lingvistické, metodol. a fil. prostředky k tomu, aby se komunikace mezi jednotlivými vědami zjednodušila a zefektivnila.

Novopozitivistická filozofie sice ideu jednotného jazyka později sama opustila, ale zanechala ve fil. myšlení výraznou stopu tím, že položila mimořádný důraz na analýzu ''j.v.'' Někteří novopozitivisté šli dokonce tak daleko, že celou filozofii pojali jako analýzu ''j.v.'' a později jako analýzu jazyka vůbec. Někteří badatelé v oblasti [[filozofie vědy]] až donedávna pokládali za prokazatelné, že ''j.v.'' má dvě odlišitelné úrovně: úroveň pojmů, které jsou přímo spjaty s pozorováním (v nejširším slova smyslu) a se (smyslovou) zkušeností, a úroveň pojmů, které nemají tuto povahu. Proto se obvykle rozlišovaly tzv. observační termíny (pojmy) a [[jazyk observační]] a tzv. teor. termíny (pojmy) a [[jazyk teoretický]]. V dalším vývoji filozofie vědy a obecné metodologie se začalo stále jasněji ukazovat, že dichotomie observačního a teor. jazyka je neudržitelná, a to nejen proto, že teor. pojmy není možné z vědy vyloučit, aniž by věda nebyla v podstatě likvidována, ale především proto, že ve vědě vlastně až na malé výjimky žádné „čisté“ observační pojmy neexistují. ''J.v.'' vyrůstá z přirozeného, resp. běžného jazyka, zároveň se však od něho odlišuje tím, že vědomě vylučuje (nebo se snaží vyloučit) některé z jeho podstatných charakteristik, zejm. polysémii, emocionální zatíženost některých slov, metaforičnost, redundanci, spjatost běžného jazyka s běžnými životními situacemi a s konkrétním komunikačním kontextem. Každé vědě jde o vyjadřovací přesnost, jednoznačnost a výrazovou úspornost, přičemž ideálem bude vždy maximálně formalizovaný jazyk (viz [[formalizace]]). Téměř všechny vědy bez výjimky se o to nějakým způsobem pokusily – existují tedy i pokusy o tvorbu formalizovaných ''sociologických jazyků''.

Rozdíly ve způsobech vyjadřování věd. poznatků mohou, ale nemusejí signalizovat míru rozvinutosti (exaktnosti) jednotlivých věd, protože většinou poukazují na ontologickou odlišnost, na rozdíly v povaze objektu, který je předmětem dané vědy, příp. na rozdíly v metodě, pomocí níž je objekt zkoumán. Všechny jazyky (nejen jazyky jednotlivých vědních oborů) je možné alespoň přibližně situovat na sémantické škále podle toho, do jaké míry jsou polysémické či polymorfní. Na jedné straně této škály budou např. jazyky programovací, v nichž každému znaku absolutně jednoznačně přiřazujeme striktně vymezený význam, na opačném pólu bude jazyk umění, kterému předchází běžný jazyk, jenž je polysémický, významově neurčitější, ale méně polymorfní než jazyk např. malířství či architektury. Schematicky můžeme sémantickou škálu jazyků zobrazit přibližně takto:

[[Soubor:Jazyk vědy 01.png|načíst]]

Jednotlivé vědy redukují bohatství přirozeného jazyka, neboť ho používají k co možná přesnému vyjádření věd. poznání v určité předmětné oblasti. Této redukce dosahují mj. tím, že si vytvářejí vlastní terminologii, souhrn odborných pojmů převzatých buď z přirozeného (vlastního či cizího) jazyka, nebo uměle vytvořených, přičemž jejich význam je jednoznačně určen definicemi.

<div class="translations">
language of science
langue (langage) de la science
Sprache der Wissenschaft
linguaggio scientifico
</div>

Literatura: ''Carnap, R.'': Problémy jazyka vědy. Praha 1968; ''Miltová, A.'': Jazyk vedy. In: ''Gál, F.'' a kol.: Svet vedy a poznávania. Bratislava 1988; ''Nalimov, V. V.'': Verojatnostnaja moděl jazyka. Moskva 1979.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Miltová Alena|Alena Miltová]]'' 
[[Kategorie:Aut: Miltová Alena]]
[[Kategorie:Terminologie/komunikace a jazyk]]
[[Kategorie:Metodologie/obecná metodologie a logika]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Carnap, R.'': Problémy jazyka vědy. Praha 1968; ''Miltová, A.'': Jazyk vedy. In: ''Gál, F.'' a kol.: Svet vedy a poznávania. Bratislava 1988; ''Nalimov, V. V.'': Verojatnostnaja moděl jazyka. Moskva 1979.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Miltová Alena|Alena Miltová]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Miltová Alena|Alena Miltová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Miltová Alena]]
 [[Kategorie:Terminologie/komunikace a jazyk]]
 [[Kategorie:Metodologie/obecná metodologie a logika]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Jazyk vědy - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server