Keller Jan - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Jan Keller je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

2018-12-08T20:59:36Z

Přidána poslední věta Jan Keller je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:20Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:58:20Z

import na produkční server

Nová stránka

Keller Jan

<time datetime="1955-01-23">23. ledna 1955</time> ve Frýdku-Místku
<div id="photo">[[Soubor:Keller_Jan_01.jpg|400px]]</div>

Vystudoval historii a sociologii na filosofické fakultě Univerzitě J. E. Purkyně (dnešní [[Masarykova univerzita v Brně]]) (absolv. 1979, PhDr. 1980). Krátce působil jako interní aspirant [[Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV|Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV]] v Praze, 1981–82 přechodně jako závozník v pivovaru Nošovice a posléze učil na střední pedagogické škole v Havířově. V roce 1982 se vrátil na brněnskou filosofickou fakultu, kde působil na katedře sociologie jako odborný asistent. Disertaci Sociální jednání z hlediska marxistické sociologie obhájil na filosofické fakultě UK (CSc. 1987). Během svého působení na filosofické fakultě UJEP absolvoval jako stipendista francouzské vlády šestiměsíční stáže na univerzitách v Bordeaux (1985), v Aix-en-Provence (1988) a na Sorbonně (1991). Habilitoval se na filosofické fakultě MU prací na téma byrokratizace státní správy v předrevoluční Francii (1992), roku 1999 byl jmenován profesorem na fakultě sociálních studií MU. Od roku 2000 působí na [[Ostravská univerzita v Ostravě|Ostravské univerzitě v Ostravě]]. Od počátku 90. let se Keller angažuje také jako veřejný intelektuál v diskuzích na aktuální společenská témata s ekologickým, politickým a sociálně-politickým zaměřením; publikuje především v deníku ''Právo''. Odmítá neoliberální trendy aplikované do současných politik a naopak podporuje silný sociální stát. Zapojil se do enviromentálně i sociálně motivované kritiky ekonomické globalizace.

Kellerova sociologie je tematicky velmi pestrá, přesto v ní lze vysledovat tři relativně samostatné okruhy, které charakterizují tři následné fáze ve vývoji jeho sociologie. Zároveň se však často v jednotlivých dílech prolínají, takže je vhodné mluvit spíš o třech rozdílných akcentech v různých etapách jeho sociologie. První tvoří zájem o samotnou sociologii, její teorii, dějiny a současnost, kterým lze charakterizovat jeho sociologii především v 80. letech. Druhým okruhem je prizmatem ekologických hrozeb pojatá problematika vztahu společnosti k vnějšímu přírodnímu prostředí, jež dominuje jeho textům v letech 90. Po roce 2000 se do centra Kellerovy pozornosti dostávají vnitřní problémy moderních společností: krize sociálního státu, problémy tzv. vzdělanostní společnosti, nejistota v moderních společnostech, nová sociální rizika, české sociální reformy, sociální problémy plynoucí z organizačního uspořádání firem a komplementárních proměn trhu práce atp.

V 80. a na počátku 90. let Keller publikoval sérii textů věnovaných soudobé sociologické teorii a s využitím jejích konceptů v knize ''Nedomyšlená společnost'' (1992) popularizační formou pojednal o některých problematických aspektech moderních společností. ''Úvod do sociologie'' (1992) se stal populární učebnicí sociologie a dočkal se opakovaných vydání (5. vyd. 2004). Určitým završením této linie je kniha ''Dvanáct omylů sociologie'' (1995). Výchozím bodem úvah v této knize je tvrzení o osamělosti sociologie, nezájmu o ni ze strany širší společnosti, která si ji (kdysi) pořídila v očekávání, že jí pomůže vyřešit některé její problémy. Nezájem o sociologii je výsledkem „kocoviny“ z těchto nesplněných očekávání, které sociologie sama podporuje a tak reprodukuje jeden ze základních patologických rysů moderní doby, jímž jsou přehnaná očekávání v pokrok. Předmětem kritiky se v knize staly jak některé klasické sociologické koncepty (např. dělení tradiční a moderní společnosti, koncept sociálních rolí či teorie sociální konstrukce reality), tak neadekvátnost moderních ekonomických analogií včetně konceptu zájmem orientovaného jednání pro vysvětlení reálného společenského jednání.

V 90. letech charakterizuje Kellerovu esejistickou sociologii zájem o ekologická a environmentální rizika. V knize ''Až na dno blahobytu'' (1993) skepticky popisuje realitu konzumní společnosti. Vztah velkých ideologických směrů – liberalismu, konservatismu a socialismu – k ekologickým výzvám analyzuje kniha ''Šok z ekologie, aneb politické systémy v rozpacích'' (1996), podle níž tyto systémy nejsou schopné reflektovat aktuální ekologické hrozby. Rozdíly v přístupu k řešení ekologických problémů jsou z pohledu ideologií zcela marginální. ''Abeceda prosperity'' (1997) nabízí výčet zhruba osmdesáti podmínek nutných k vytvoření prosperující společnosti. Sám Keller dává prosperující společnost do souvislosti s čistým životním prostředím a sociálním bohatstvím. Společnosti ekonomického růstu a spotřeby však ničí jak životní prostředí, tak mezilidské vztahy. V knize ''Sociologie a ekologie'' (1997) Keller hledá styčné plochy obou oborů. První část je historickým exkurzem do minulosti sociologie a využití ekologie jako výkladového schématu; seznamuje s Durkheimem a sociologickým naturalismem, chicagskou školou a „human ecology“ nebo A. H. Hawleyem. Druhá část varuje před ekologickými riziky, nastiňuje pohled na ekologickou problematiku v teoretických konceptech W. R. Cattona, Niklase Luhmanna a Ulricha Becka. ''Naše cesta do prvohor'' (1998) se věnuje fenoménu automobilismu. Vedle ekologických témat Keller na základě svých starších textů zpracoval ''Sociologii byrokracie a organizace'' (1996), nabízející přehled od klasických typologizací Maxe Webera po koncepty Ch. J. Barnarda, R. K. Mertona, Michela Croziera, Ervinga Goffmana aj.

Od roku 2000 Keller zaměřuje své bádání především k problematickým dimenzím fungování moderní společnosti. Vedle toho a spolu s tím se věnuje studiu sociologické teorie. První publikací tohoto typu je ''Vzestup a pád středních vrstev'' (2000). Střední třídu dosazuje do role dějinného hybatele a hrdiny, který (podobně jako proletariát) nikdy neexistoval. Po krátkém historickém exkurzu do 19. a 20. století, kde vykládá s pomocí klasických i moderních teorií vývoj středních vrstev, přichází sociologické portréty. Ty mají charakterizovat všeobecný typ člověka v moderní době. Tvrdí, že se jedná téměř vždy o reprezentanty střední vrstvy. Nabízí typy, tak jak je vykreslili D. Riesman, Ch. W. Mills, W. H. Whyte, J. Ortega y Gasset, E. Fromm, R. K. Merton, H. Marcuse, Ch. Lasch a E. Goffman. S jejich pomocí Keller popisuje vlastní skeptickou vizi osudu středních vrstev. Nabízí typologizaci středních vrstev na staré (maloburžoazie), nové (zaměstnanecký status) a nejnovější (heterogenní slepenec plný anomie). Linie výkladu sleduje zhoršující se podmínky pro střední třídy. Problematickou rovinou knihy je její vyloženě teoretický charakter, který nenabízí dostatečné empirické zakotvení.

Objemné ''Dějiny klasické sociologie'' (2004) jsou postaveny na promyšlené koncepcí propojující představení klasických sociologických teorií s autorovou představou o vývoji moderní společnosti. K periodizaci modernity Keller využívá koncept Petera Wagnera v případě prvních dvou období – „omezeně liberální“ (konec 18. století až druhá třetina 19. století) a „organizované modernity“ (konec 19. století až druhá třetina 20. století) – současnost představuje jako „společnost sítí“. V podkapitolách se snaží u jednotlivých osobností zachytit jejich chápání povahy modernity a procesu modernizace, představy o vztazích mezi jednotlivci a společností a jejich výklad mechanismů zajišťujících sociální integritu a nakonec představy o možnostech ovlivňovat pomocí vědeckého poznání dění ve společnosti a její vývoj. V linii tohoto vidění pokračuje rovněž v ''Teorie modernizace'' (2007). Její součástí je určitá cyklická představa pravděpodobného vývoje moderní společnosti: moderní společnost vznikla v důsledku vývoje vazeb zprostředkované sociální ochrany, jejíž hlavní institucí je sociální stát, modernizační procesy popsané v hlavních obrysech již sociologickými klasiky vyvolaly problémy primární solidarity neformálních vazeb a pokrevních pout, přičemž reakcí se staly instituce tzv. sekundární solidarity, tj. formální systémy sociální ochrany, vrcholící v instituci sociálního státu. Od 80. let pak nastupuje druhá modernizační vlna (i její teoretická reflexe), která sociální stát a jeho formy ochrany naopak oslabuje. Tento vývoj může paradoxně vést k návratu společnosti do předmoderních feudálních poměrů.

Proměnu smyslu vzdělání reflektuje kniha ''Vzdělanostní společnost?'' (2008, spoluautor L. Tvrdý), která je v kontextu Kellerovy tvorby výjimečná poměrně úzkým propojením teoretické analýzy s konkrétním empirickým výzkumem. Současnou situaci vzdělání autoři zasazují do proměn, kterými prošla škola a vysokoškolské vzdělání v průběhu 20. století. Vzdělání bylo nejdříve dostupné jen hrstce vyvolených a jeho cílem bylo udržovat disciplínu a předávat základní soubor znalostí. Následně se vzdělávání rozšířilo a absolventi vysokých škol měli výraznou šanci na společenský vzestup. Se zmasověním vysokoškolského vzdělávání však již vysokoškolský diplom mnohdy nezaručuje ani udržení sociálního postavení ve srovnání s rodiči. Autoři zjišťují, že vysokoškolský diplom v České republice dosud ještě pozitivně koreluje se zaměstnáním i příjmem v zaměstnání, oproti jiným zemím, kde masové vysoké školy nastoupily už v 60. letech 20. století. Zabývají se rovněž otázkou sítí a neformálních kontaktů a známostí při uplatnění na trhu práce. Podle jejich výsledků na ně čeští vysokoškoláci spoléhají méně často při hledání zaměstnání, ale pomáhají jim relativně více než lidem s nejnižším vzděláním.

Kellerova tvorba se v posledním desetiletí vyznačuje silnou homogenitou a vnitřní provázaností. Jako jeden z nemnoha sociálních teoretiků dokázal nabídnout celistvou a poměrně komplexní diagnózu stavu moderní společnosti i sociologické výpovědi o ní. Souhrnně bychom mohli jeho sociologii charakterizovat jako jakousi originální českou variantu kritické sociologie. Kritika je přitom vedena dvojím směrem. Jednak dovnitř k samotné sociologické teorii a jednak ven směrem k sociálním procesům a silám, které vedou k formám panství, jež jsou nelegitimní z pohledu ideálů otevřené demokratické společnosti a jejích institucí, jež modernita vydobyla ve jménu těch nejvíce znevýhodněných (sociální stát, politická, ekonomická a sociální práva). Keller kultivuje především teoretickou analýzu (nikoli empirii) a navazuje na vybrané prvky (neo)marxistické sociální kritiky (zejm. kritika panství a forem dominance, neopomíjení sféry materiální reprodukce, senzitivita k protikladu kapitálu a práce, kritika neoliberalismu, kritické analýzy ekonomického rozumu), které originálním způsobem rozvíjí (např. v koncepci nezamýšlených důsledků jednání). Mezi jeho explicitně marxistickou linií úvah před rokem 1989 a v současnosti není patrný zlom. Kellerova sociologie je přitom založena na neobyčejně širokém a pestrém teoretickém základu klasických i soudobých koncepcí, které někdy až eklektickým způsobem vstřebává pro potřeby své vlastní a původní teoretické analýzy.

Knihy: ''Systém vybraných odvětvových sociologií'' (Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1986); ''O povaze sociální reality: Soubor textů ke kritice nemarxistické sociologické teorie'' (SPN, Praha 1987); ''Sociální jednání z hlediska marxistické sociologie'' (Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1988); ''Sociologie organizace a byrokracie'' (SPN, Praha 1989); ''Současná francouzská sociologie'' (SPN, Praha 1989); ''Sociologie konfliktu'' (SPN, Brno 1990); ''Nedomyšlená společnost'' (Doplněk, Brno 1992; 2. vyd. 1995, 3. vyd. 1998, 4. vyd. 2003); ''Úvod do sociologie'' (Sociologické nakladatelství, Praha 1992; 2. vyd. 1992, 3. vyd. 1995, 4. vyd. 1997, 5. vyd. 2004); ''Úvod do sociologie pro právníky'' (Univerzita Palackého, Olomouc 1993; spoluautor A. Komenda); ''Až na dno blahobytu'' (Hnutí Duha, Brno 1993; 2. vyd. 1995, 3. vyd. 2005); ''Dvanáct omylů sociologie'' (Sociologické nakladatelství, Praha 1995); ''Sociologie byrokracie a organizace'' (Sociologické nakladatelství, Praha 1996; 2. vyd. 2007); ''Šok z ekologie, aneb Politické systémy v rozpacích'' (Český spisovatel, Praha 1996); ''Hodnoty pro budoucnost'' (G plus G, Praha 1996; spoluautoři P. Frič a F. Gál); ''Abeceda prosperity'' (Doplněk, Brno 1997; 2. vyd. 2003, 3. vyd. 2008, 4. vyd. 2010); ''Sociologie a ekologie'' (Sociologické nakladatelství, Praha 1997); ''Naše cesta do prvohor: O povaze automobilové kultury'' (Sociologické nakladatelství, Praha – Brno 1998); ''Vzestup a pád středních vrstev'' (Sociologické nakladatelství, Praha 2000); ''Politika s ručením omezeným'' (Evropský literární klub, Praha 2001); ''Dějiny klasické sociologie'' (Sociologické nakladatelství, Praha 2004; 2. vyd. 2005); ''Strategies for the Maintenance of Autonomy in Old Age'' (ISIS, Eichstätt 2004; spoluautoři D. Sýkorová et. al.); ''Soumrak sociálního státu'' (Sociologické nakladatelství, Praha 2005; 2. vyd. 2009); ''Teorie modernizace'' (Sociologické nakladatelství; Praha 2007); ''Modernisation and Transformation of the Social'' (ISIS, Eichstätt 2007); ''Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna'' (Sociologické nakladatelství, Praha 2008; spoluautor L. Tvrdý); ''Úvod do filozofie, sociologie a psychologie'' (Dialog, Liberec 2008; spoluautor P. Novotný); ''Nejistota a důvěra, aneb k čemu je modernitě dobrá tradice'' (Sociologické nakladatelství, Praha 2009); ''Das Zugrundegehen des Sozialstaates'' (Books on Demand, Norderstedt 2009); ''Tři sociální světy: Sociální struktura postindustriální společnosti'' (Sociologické nakladatelství, Praha 2010; 2. vyd. 2011); ''Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme'' (Sociologické nakladatelství, Praha 2011).

Studie: Sociální změna v zrcadle francouzské sociologie (''Sociologický časopis'' 1990); Problém moci v díle A. Giddense a R. Collinse (''Sociologický časopis'' 1990); Dva mýty moderní sociologie (''Sociologický časopis'' 1990); Civilizační poslání byrokracie (''Sociologický časopis'' 1991); Sociologická teorie a instituce klientely (''Sociologický časopis'' 1991); Nacionalismus jako nezamýšlený důsledek demokratizace společnosti (''Sociologický časopis'' 1992); Stát jako generalizovaný patron (''Sociologický časopis'' 1994); Lidé na okraji společnosti (''Speciální pedagogika'' 1998); Deset témat pro českou sociologii (''Sociologický časopis/Czech Sociological Review'' 2002); The Czech Republic: Fifteen Years Later (''European Journal of Social Theory'' 2005); Jak sociologie přichází o společnost (''Sociologický časopis/Czech Sociological Review'' 2008); Na pokraji trhu práce – ke sporům o příčinách chudoby (''Sociální práce'' 2010); Koncept postindustriální společnosti a jeho slabiny (''Sociológia'' 2011).

Příspěvky ve sbornících: Krize národního státu, Krize politického systému (V. Metrický, ed.: ''Základy ekologické politiky''. Univerzita Karlova, Praha 1996); Deset let rizikové společnosti (''Sociální studie''. FSS MU, Brno 1996); Byrokracie jako nezamýšlený důsledek organizovaného jednání (''Vzdělávání a výchova na prahu 21. století''. Univerzita Palackého, Olomouc 1997); Extremismus a stigmatizace: Případ ekologických hnutí (P. Fiala, ed.: ''Politický extremismus a radikalismus v České republice''. Masarykova univerzita, Brno 1998); Občanská společnost v době globalizace (''Multikulturní výchova v období globalizace''. Univerzita Olomouc, Olomouc 1999); Co snižuje efektivnost environmentální osvěty (''Hledání odpovědí na výzvy současného světa''. Univerzita Karlova, Praha 2000); Střední vrstvy a občanská společnost (''Sociální studia''. FSS MU, Brno 2000); Modernizace – humanizace společnosti anebo koroze sociálna? Kritické poznámky k teorii modernizace (''Transformace a modernizační výzvy''. Sociologický ústav AV ČR, Praha 2001); Rizika globalizace (''Padesátá a šedesátá léta v československých i světových dějinách''. Porta linguarum, Praha 2003); Globalisation, Networks and the Social State (T. Siwek – V. Baar, eds.: ''Globalisation and its Geopolitical, Cultural, Economic and Ecological Context''. University of Ostrava, Ostrava 2004); K některým problémům společnosti vzdělání (M. Dopita – A. Staněk, eds.: ''Multikulturalita a výchova k občanství''. Epocha, Praha 2007); Globalizace, postmoderní mentalita a masová média (''Média dnes''. Univerzita Palackého, Olomouc 2008).

Mimo sociologii: ''Přemýšlení s Josefem Vavrouškem'' (G plus G, Praha 1995); ''Faktor čtyři'' (MŽP ČR, Praha 1996); ''Americká vojenská základna v Čechách'' (Praha 2007; spoluautoři O. Krejčí a J. Maštálka); ''Společně proti základně, aneb Ne vojenské základně USA'' (Praha 2008; spoluautoři J. Maštálka et. al.); ''Teď, když máme, co jsme chtěli: Články z let 1998–2008''. (Earth Save, Praha 2008).

-- ''[[:Kategorie:Aut: Janák Dušan|Dušan Janák]]'' 
[[Kategorie:Aut: Janák Dušan]]
[[Kategorie:SCSg]]
----
Jan Keller se podílel na [[:Kategorie:Aut: Keller Jan|některých heslech]] této encyklopedie.

@@ Řádek 28: / Řádek 28: @@
 <span class="section_title">Mimo sociologii:</span> ''Přemýšlení s Josefem Vavrouškem'' (G plus G, Praha 1995); ''Faktor čtyři'' (MŽP ČR, Praha 1996); ''Americká vojenská základna v Čechách'' (Praha 2007; spoluautoři O. Krejčí a J. Maštálka); ''Společně proti základně, aneb Ne vojenské základně USA'' (Praha 2008; spoluautoři J. Maštálka et. al.); ''Teď, když máme, co jsme chtěli: Články z let 1998–2008''. (Earth Save, Praha 2008).
--- ''[[:Kategorie:Aut: Janák Dušan|Dušan Janák]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Janák Dušan|Dušan Janák]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Janák Dušan]]
 [[Kategorie:SCSg]]
 ----
 Jan Keller se podílel na [[:Kategorie:Aut: Keller Jan|některých heslech]] této encyklopedie.

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 V 90. letech charakterizuje Kellerovu esejistickou sociologii zájem o ekologická a environmentální rizika. V knize ''Až na dno blahobytu'' (1993) skepticky popisuje realitu konzumní společnosti. Vztah velkých ideologických směrů – liberalismu, konservatismu a socialismu – k ekologickým výzvám analyzuje kniha ''Šok z ekologie, aneb politické systémy v rozpacích'' (1996), podle níž tyto systémy nejsou schopné reflektovat aktuální ekologické hrozby. Rozdíly v přístupu k řešení ekologických problémů jsou z pohledu ideologií zcela marginální. ''Abeceda prosperity'' (1997) nabízí výčet zhruba osmdesáti podmínek nutných k vytvoření prosperující společnosti. Sám Keller dává prosperující společnost do souvislosti s čistým životním prostředím a sociálním bohatstvím. Společnosti ekonomického růstu a spotřeby však ničí jak životní prostředí, tak mezilidské vztahy. V knize ''Sociologie a ekologie'' (1997) Keller hledá styčné plochy obou oborů. První část je historickým exkurzem do minulosti sociologie a využití ekologie jako výkladového schématu; seznamuje s Durkheimem a sociologickým naturalismem, chicagskou školou a „human ecology“ nebo A. H. Hawleyem. Druhá část varuje před ekologickými riziky, nastiňuje pohled na ekologickou problematiku v teoretických konceptech W. R. Cattona, Niklase Luhmanna a Ulricha Becka. ''Naše cesta do prvohor'' (1998) se věnuje fenoménu automobilismu. Vedle ekologických témat Keller na základě svých starších textů zpracoval ''Sociologii byrokracie a organizace'' (1996), nabízející přehled od klasických typologizací Maxe Webera po koncepty Ch. J. Barnarda, R. K. Mertona, Michela Croziera, Ervinga Goffmana aj.
-Od roku 2000 Keller zaměřuje své bádání především k problematickým dimenzím fungování moderní společnosti. Vedle toho a spolu s tím se věnuje studiu sociologické teorie. První publikací tohoto typu je ''Vzestup a pád středních vrstev'' (2000). Střední třídu dosazuje do role dějinného hybatele a hrdiny, který (podobně jako proletariát) nikdy neexistoval. Po krátkém historickém exkurzu do 19. a 20. století, kde vykládá s pomocí klasických i moderních teorií vývoj středních vrstev, přichází sociologické portréty. Ty mají charakterizovat všeobecný typ člověka v moderní době. Tvrdí, že se jedná téměř vždy o reprezentanty střední vrstvy. Nabízí typy, tak jak je vykreslili D. Riesman, Ch. W. Mills, W. H. Whyte, J. Ortega y Gasset, E. Fromm, R. K. Merton, H. Marcuse, Ch. Lasch a E. Goffman. S jejich pomocí Keller popisuje vlastní skeptickou vizi osudu středních vrstev. Nabízí typologizaci středních vrstev na staré (maloburžoazie), nové (zaměstnanecký status) a nejnovější (heterogenní slepenec plný anomie). Linie výkladu sleduje zhoršující se podmínky pro střední třídy. Problematickou rovinou knihy je její vyloženě teoretický charakter, který nenabízí dostatečné empirické zakotvení.
+Od roku 2000 Keller zaměřuje své bádání především k problematickým dimenzím fungování moderní společnosti. Vedle toho a spolu s tím se věnuje studiu sociologické teorie. První publikací tohoto typu je ''Vzestup a pád středních vrstev'' (2000). Střední třídu dosazuje do role dějinneho hybatele a hrdiny, který (podobně jako proletariát) nikdy neexistoval. Po krátkém historickém exkurzu do 19. a 20. století, kde vykládá s pomocí klasických i moderních teorií vývoj středních vrstev, přichází sociologické portréty. Ty mají charakterizovat všeobecný typ člověka v moderní době. Tvrdí, že se jedná téměř vždy o reprezentanty střední vrstvy. Nabízí typy, tak jak je vykreslili D. Riesman, Ch. W. Mills, W. H. Whyte, J. Ortega y Gasset, E. Fromm, R. K. Merton, H. Marcuse, Ch. Lasch a E. Goffman. S jejich pomocí Keller popisuje vlastní skeptickou vizi osudu středních vrstev. Nabízí typologizaci středních vrstev na staré (maloburžoazie), nové (zaměstnanecký status) a nejnovější (heterogenní slepenec plný anomie). Linie výkladu sleduje zhoršující se podmínky pro střední třídy. Problematickou rovinou knihy je její vyloženě teoretický charakter, který nenabízí dostatečné empirické zakotvení.
 Objemné ''Dějiny klasické sociologie'' (2004) jsou postaveny na promyšlené koncepcí propojující představení klasických sociologických teorií s autorovou představou o vývoji moderní společnosti. K periodizaci modernity Keller využívá koncept Petera Wagnera v případě prvních dvou období – „omezeně liberální“ (konec 18. století až druhá třetina 19. století) a „organizované modernity“ (konec 19. století až druhá třetina 20. století) – současnost představuje jako „společnost sítí“. V podkapitolách se snaží u jednotlivých osobností zachytit jejich chápání povahy modernity a procesu modernizace, představy o vztazích mezi jednotlivci a společností a jejich výklad mechanismů zajišťujících sociální integritu a nakonec představy o možnostech ovlivňovat pomocí vědeckého poznání dění ve společnosti a její vývoj. V linii tohoto vidění pokračuje rovněž v ''Teorie modernizace'' (2007). Její součástí je určitá cyklická představa pravděpodobného vývoje moderní společnosti: moderní společnost vznikla v důsledku vývoje vazeb zprostředkované sociální ochrany, jejíž hlavní institucí je sociální stát, modernizační procesy popsané v hlavních obrysech již sociologickými klasiky vyvolaly problémy primární solidarity neformálních vazeb a pokrevních pout, přičemž reakcí se staly instituce tzv. sekundární solidarity, tj. formální systémy sociální ochrany, vrcholící v instituci sociálního státu. Od 80. let pak nastupuje druhá modernizační vlna (i její teoretická reflexe), která sociální stát a jeho formy ochrany naopak oslabuje. Tento vývoj může paradoxně vést k návratu společnosti do předmoderních feudálních poměrů.
@@ Řádek 32: / Řádek 32: @@
 [[Kategorie:SCSg]]
 ----
-Jan Keller se podílel na [[:Kategorie:Aut: Keller Jan|některých heslech]] této encyklopedie.
+Jan Keller se podílel na [[:Kategorie:Aut: Keller Jan|některých heslech]] této encyklopedie.<br />