Lékařství sociální - Historie editací

ZRN v 2. 2. 2018, 19:29

2018-02-02T19:29:39Z

ZRN v 2. 2. 2018, 19:29

2018-02-02T19:29:14Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:35Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:54:17Z

import na produkční server

Nová stránka

lékařství sociální – vědní, medicínský a interdisciplinární obor, který se zabývá problematikou [[zdraví]] populace a péče o zdraví ve společnosti. Pro ''l.s.'' je typické, že vzniklo a formovalo se pod tlakem konkrétních soc.-zdravotních problémů, které nebyly řešitelné tradičními biomedicínskými nástroji a které svou vážností i naléhavostí řešení vyvolaly zájem odborné a občanské veřejnosti. Z obecně teor. hlediska dominují v ''l.s.'' 3 otázky: Jaké je zdraví lidí? Proč je takové? Co lze vykonat k jeho zlepšení? V tomto směru ''l.s.'' využívá rozsáhlou informační i metodickou základnu sloužící k popisu zdravotního stavu obyv., věnuje se studiu determinant zdraví lidí a populačních skupin a klade si otázku, jaká soustava široce pojímané péče o zdraví může v daných polit., ekon. a soc. podmínkách co nejúčinněji přispět ke zlepšení zdraví populace. ''L.s.'' je možné charakterizovat 5 zákl. funkcemi. ''1.'' Funkce poznávací a metodická spočívá v tom, že se ''l.s.'' zabývá jevy, které lze definovat, měřit a srovnávat, vztahy, které lze kvantifikovat a vysvětlit, a hypotézami, které lze ověřit. Jde v podstatě o moderní [[epidemiologie|epidemiologii]], chápanou jako studium událostí majících vztah ke zdraví, a o využití výsledků tohoto studia ke zvládnutí zdravotních problémů. Spolu s metodami epidemiologie využívá ''l.s.'' metodický aparát biostatistiky, informatiky, demografie apod. ''2.'' Funkce hodnotová a postojová je spojena s lékařskou [[etika|etikou]] a je „kritickým zkoumáním morálních aspektů rozhodování v oblasti zdravotní péče“. Vztah kognitivního a hodnotového přístupu je komplementární. ''3.'' Funkce formativní a akční spočívá v přípravě návrhů a v ověřování nejrůznějších opatření, jejichž smyslem je přispět k vytváření, fungování, kontrole i hodnocení systému zdravotní péče. Do této oblasti patří problematika řízení [[zdravotnictví]], včetně jednotlivých zdravotnických zařízení. Metodickou základnu zde tvoří systémová analýza a vědy o řízení, ekonomie (a její aplikace ve zdravotnictví), právo a zdravotnická legislativa, soc. psychologie, politologie apod. ''4.'' Funkce výchovná spočívá v cílevědomém rozvoji [[výchova|výchovy]]. Jde zejm. o pregraduální výchovu na lékařských fakultách, postgraduální výchovu všech pracovníků ve zdravotnictví i o výchovu orientovanou na širokou občanskou veřejnost. ''5.'' Funkce aplikační se nejvýrazněji projevuje ve ''veřejném zdravotnictví'' jakožto soustavě institucí, které ve své praxi reagují na zákl. soc.-zdravotní problémy a přispívají k jejich zvládnutí. ''L.s.'' je zde uplatňováno spolu s dalšími spol. i přírodovědnými obory. Pro veř. zdravotnictví je typický rys institucionální a org.-výkonný.

První snahy o soc. lékařský přístup byly zaznamenány již ve starověku. Populačně empir. linie ''l.s.'' má svůj původ v 17. st. v [[aritmetika politická|politické aritmetice]] ''J. Granta'' a ''W. Pettyho'', kteří naléhavě radili sbírat a hodnotit údaje o zdraví a zdravotních problémech populačních celků. Za zakladatele soc. hygieny, v té době pojaté jako ''zdravotní policie'', se považuje ''J. P. Frank''. Název „Médicine sociale“ poprvé (v r. 1848) užil ''J. R. Guérin''. Počátky čes. ''l.s.'' byly motivovány jednak něm. školou soc. medicíny, jejímž uznávaným protagonistou byl ''Alfred Grotjahn'', jednak tehdejším vědomím polit. a občanské odpovědnosti za zdraví lidí v novém čsl. státě. Zakladateli čes. ''l.s.'' jako akademické disciplíny byli ''František Procházka'', který jako pražský docent interního lékařství se ponejvíce věnoval zdravotně-soc. a posudkové problematice rozvíjejícího se soc. a nemocenského pojištění, a ''František Hamza'', zakladatel ''Ústavu sociálního lékařství'' na lékařské fakultě ''Masarykovy univerzity'' v Brně, který se orientoval zejm. na humánní a organizační aspekty péče o zdraví. Teor. a metodol. základna ''l.s.'' se rychle rozšiřovala. Začala se využívat s-gie, fr. škola demografie i slibně se rozvíjející anglosaská biostatistika a epidemiologie. Nejvýzn. představitelem takto orientované další generace soc. lékařů byl ''Hynek Pelc'', který v r. 1937 vydal na svou dobu moderní učebnici ''l.s.'' V poválečném vývoji ''l.s.'' v čes. zemích degradovalo svou jednostrannou orientací na pouhou organizaci zdravotnictví a na povrchní obhajobu tehdejších polit. záměrů, i když v některých oblastech zásluhou několika jednotlivců neztratilo kontakt s vývojem ve světě. Začátkem 90. l. odbornou základnu ''l.s.'' v čes. zemích pomáhá vytvářet ''Společnost sociálního lékařství a řízení péče o zdraví''. Ve výchově se uplatňuje mimo ústavy ''l.s.'' na jednotlivých fakultách zejm. ''Škola veřejného zdravotnictví v Praze''.

<div class="translations">
social medicine
traitement social
Sozialmedizin
medicina sociale
</div>

Literatura: ''Gladkij, I.'': Propedeutika sociálního lékařství, I, II. Olomouc 1991, 1992; ''Hamza, F.'': Úvahy o sociální péči zdravotní. Praha 1921; ''Holčík, J.'' – ''Žáček, A.'': Sociální lékařství, I, II. Brno 1991, 1992; ''Pelc, H.'': Sociální lékařství. Praha 1937; ''Procházka, F.'': Sociální lékařství. Praha 1925; ''Žáček, A.'': Metody studia zdraví a nemoci v populaci. Praha 1984.

Časopisy: ''American'' Journal of Public Health, 1980; ''Československé'' zdravotnictví, 1978–1988; ''Social'' Science and Medicine, 1981; ''Sborník'' sociálního lékařství, 1992.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Gladkij Ivan|Ivan Gladkij]]'' 
-- ''[[:Kategorie:Aut: Holčík Jan|Jan Holčík]]'' 
[[Kategorie:Aut: Gladkij Ivan]]
[[Kategorie:Aut: Holčík Jan]]
[[Kategorie:Spoluautorská hesla]]
[[Kategorie:Terminologie/nemoc a medicína]]
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">lékařství sociální</span> – vědní, medicínský a interdisciplinární obor, který se zabývá problematikou [[zdraví]] populace a péče o zdraví ve společnosti. Pro ''l.s.'' je typické, že vzniklo a formovalo se pod tlakem konkrétních soc.-zdravotních problémů, které nebyly řešitelné tradičními biomedicínskými nástroji a které svou vážností i naléhavostí řešení vyvolaly zájem odborné a občanské veřejnosti. Z obecně teor. hlediska dominují v ''l.s.'' 3 otázky: Jaké je zdraví lidí? Proč je takové? Co lze vykonat k jeho zlepšení? V tomto směru ''l.s.'' využívá rozsáhlou informační i metodickou základnu sloužící k popisu zdravotního stavu obyv., věnuje se studiu determinant zdraví lidí a populačních skupin a klade si otázku, jaká soustava široce pojímané péče o zdraví může v daných polit., ekon. a soc. podmínkách co nejúčinněji přispět ke zlepšení zdraví populace. ''L.s.'' je možné charakterizovat 5 zákl. funkcemi. ''1.'' Funkce poznávací a metodická spočívá v tom, že se ''l.s.'' zabývá jevy, které lze definovat, měřit a srovnávat, vztahy, které lze kvantifikovat a vysvětlit, a hypotézami, které lze ověřit. Jde v podstatě o moderní [[epidemiologie|epidemiologii]], chápanou jako studium událostí majících vztah ke zdraví, a o využití výsledků tohoto studia ke zvládnutí zdravotních problémů. Spolu s metodami epidemiologie využívá ''l.s.'' metodický aparát biostatistiky, informatiky, demografie apod. ''2.'' Funkce hodnotová a postojová je spojena s lékařskou [[etika|etikou]] a je „kritickým zkoumáním morálních aspektů rozhodování v oblasti zdravotní péče“. Vztah kognitivního a hodnotového přístupu je komplementární. ''3.'' Funkce formativní a akční spočívá v přípravě návrhů a v ověřování nejrůznějších opatření, jejichž smyslem je přispět k vytváření, fungování, kontrole i hodnocení systému zdravotní péče. Do této oblasti patří problematika řízení [[zdravotnictví]], včetně jednotlivých zdravotnických zařízení. Metodickou základnu zde tvoří systémová analýza a vědy o řízení, ekonomie (a její aplikace ve zdravotnictví), právo a zdravotnická legislativa, soc. psychologie, politologie apod. ''4.'' Funkce výchovná spočívá v cílevědomém rozvoji [[výchova|výchovy]]. Jde zejm. o pregraduální výchovu na lékařských fakultách, postgraduální výchovu všech pracovníků ve zdravotnictví i o výchovu orientovanou na širokou občanskou veřejnost. ''5.'' Funkce aplikační se nejvýrazněji projevuje ve ''veřejném zdravotnictví'' jakožto soustavě institucí, které ve své praxi reagují na zákl. soc.-zdravotní problémy a přispívají k jejich zvládnutí. ''L.s.'' je zde uplatňováno spolu s dalšími spol. i přírodovědnými obory. Pro veř. zdravotnictví je typický rys institucionální a org.-výkonný.
-První snahy o soc. lékařský přístup byly zaznamenány již ve starověku. Populačně empir. linie ''l.s.'' má svůj původ v 17. st. v [[aritmetika politická|politické aritmetice]] ''J. Granta'' a ''W. Pettyho'', kteří naléhavě radili sbírat a hodnotit údaje o zdraví a zdravotních problémech populačních celků. Za zakladatele soc. hygieny, v té době pojaté jako ''zdravotní policie'', se považuje ''J. P. Frank''. Název „Médicine sociale“ poprvé (v r. 1848) užil ''J. R. Guérin''. Počátky čes. ''l.s.'' byly motivovány jednak něm. školou soc. medicíny, jejímž uznávaným protagonistou byl ''Alfred Grotjahn'', jednak tehdejším vědomím polit. a občanské odpovědnosti za zdraví lidí v novém čsl. státě. Zakladateli čes. ''l.s.'' jako akademické disciplíny byli ''František Procházka'', který jako pražský docent interního lékařství se ponejvíce věnoval zdravotně-soc. a posudkové problematice rozvíjejícího se soc. a nemocenského pojištění, a ''František Hamza'', zakladatel ''Ústavu sociálního lékařství'' na lékařské fakultě ''[[Masarykova univerzita v Brně|Masarykovy univerzity]]Masarykovy univerzity'' v Brně, který se orientoval zejm. na humánní a organizační aspekty péče o zdraví. Teor. a metodol. základna ''l.s.'' se rychle rozšiřovala. Začala se využívat s-gie, fr. škola demografie i slibně se rozvíjející anglosaská biostatistika a epidemiologie. Nejvýzn. představitelem takto orientované další generace soc. lékařů byl ''Hynek Pelc'', který v r. 1937 vydal na svou dobu moderní učebnici ''l.s.'' V poválečném vývoji ''l.s.'' v čes. zemích degradovalo svou jednostrannou orientací na pouhou organizaci zdravotnictví a na povrchní obhajobu tehdejších polit. záměrů, i když v některých oblastech zásluhou několika jednotlivců neztratilo kontakt s vývojem ve světě. Začátkem 90. l. odbornou základnu ''l.s.'' v čes. zemích pomáhá vytvářet ''Společnost sociálního lékařství a řízení péče o zdraví''. Ve výchově se uplatňuje mimo ústavy ''l.s.'' na jednotlivých fakultách zejm. ''Škola veřejného zdravotnictví v Praze''.
+První snahy o soc. lékařský přístup byly zaznamenány již ve starověku. Populačně empir. linie ''l.s.'' má svůj původ v 17. st. v [[aritmetika politická|politické aritmetice]] ''J. Granta'' a ''W. Pettyho'', kteří naléhavě radili sbírat a hodnotit údaje o zdraví a zdravotních problémech populačních celků. Za zakladatele soc. hygieny, v té době pojaté jako ''zdravotní policie'', se považuje ''J. P. Frank''. Název „Médicine sociale“ poprvé (v r. 1848) užil ''J. R. Guérin''. Počátky čes. ''l.s.'' byly motivovány jednak něm. školou soc. medicíny, jejímž uznávaným protagonistou byl ''Alfred Grotjahn'', jednak tehdejším vědomím polit. a občanské odpovědnosti za zdraví lidí v novém čsl. státě. Zakladateli čes. ''l.s.'' jako akademické disciplíny byli ''František Procházka'', který jako pražský docent interního lékařství se ponejvíce věnoval zdravotně-soc. a posudkové problematice rozvíjejícího se soc. a nemocenského pojištění, a ''František Hamza'', zakladatel ''Ústavu sociálního lékařství'' na lékařské fakultě ''[[Masarykova univerzita v Brně|Masarykovy univerzity]]'' v Brně, který se orientoval zejm. na humánní a organizační aspekty péče o zdraví. Teor. a metodol. základna ''l.s.'' se rychle rozšiřovala. Začala se využívat s-gie, fr. škola demografie i slibně se rozvíjející anglosaská biostatistika a epidemiologie. Nejvýzn. představitelem takto orientované další generace soc. lékařů byl ''Hynek Pelc'', který v r. 1937 vydal na svou dobu moderní učebnici ''l.s.'' V poválečném vývoji ''l.s.'' v čes. zemích degradovalo svou jednostrannou orientací na pouhou organizaci zdravotnictví a na povrchní obhajobu tehdejších polit. záměrů, i když v některých oblastech zásluhou několika jednotlivců neztratilo kontakt s vývojem ve světě. Začátkem 90. l. odbornou základnu ''l.s.'' v čes. zemích pomáhá vytvářet ''Společnost sociálního lékařství a řízení péče o zdraví''. Ve výchově se uplatňuje mimo ústavy ''l.s.'' na jednotlivých fakultách zejm. ''Škola veřejného zdravotnictví v Praze''.
 <div class="translations">

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">lékařství sociální</span> – vědní, medicínský a interdisciplinární obor, který se zabývá problematikou [[zdraví]] populace a péče o zdraví ve společnosti. Pro ''l.s.'' je typické, že vzniklo a formovalo se pod tlakem konkrétních soc.-zdravotních problémů, které nebyly řešitelné tradičními biomedicínskými nástroji a které svou vážností i naléhavostí řešení vyvolaly zájem odborné a občanské veřejnosti. Z obecně teor. hlediska dominují v ''l.s.'' 3 otázky: Jaké je zdraví lidí? Proč je takové? Co lze vykonat k jeho zlepšení? V tomto směru ''l.s.'' využívá rozsáhlou informační i metodickou základnu sloužící k popisu zdravotního stavu obyv., věnuje se studiu determinant zdraví lidí a populačních skupin a klade si otázku, jaká soustava široce pojímané péče o zdraví může v daných polit., ekon. a soc. podmínkách co nejúčinněji přispět ke zlepšení zdraví populace. ''L.s.'' je možné charakterizovat 5 zákl. funkcemi. ''1.'' Funkce poznávací a metodická spočívá v tom, že se ''l.s.'' zabývá jevy, které lze definovat, měřit a srovnávat, vztahy, které lze kvantifikovat a vysvětlit, a hypotézami, které lze ověřit. Jde v podstatě o moderní [[epidemiologie|epidemiologii]], chápanou jako studium událostí majících vztah ke zdraví, a o využití výsledků tohoto studia ke zvládnutí zdravotních problémů. Spolu s metodami epidemiologie využívá ''l.s.'' metodický aparát biostatistiky, informatiky, demografie apod. ''2.'' Funkce hodnotová a postojová je spojena s lékařskou [[etika|etikou]] a je „kritickým zkoumáním morálních aspektů rozhodování v oblasti zdravotní péče“. Vztah kognitivního a hodnotového přístupu je komplementární. ''3.'' Funkce formativní a akční spočívá v přípravě návrhů a v ověřování nejrůznějších opatření, jejichž smyslem je přispět k vytváření, fungování, kontrole i hodnocení systému zdravotní péče. Do této oblasti patří problematika řízení [[zdravotnictví]], včetně jednotlivých zdravotnických zařízení. Metodickou základnu zde tvoří systémová analýza a vědy o řízení, ekonomie (a její aplikace ve zdravotnictví), právo a zdravotnická legislativa, soc. psychologie, politologie apod. ''4.'' Funkce výchovná spočívá v cílevědomém rozvoji [[výchova|výchovy]]. Jde zejm. o pregraduální výchovu na lékařských fakultách, postgraduální výchovu všech pracovníků ve zdravotnictví i o výchovu orientovanou na širokou občanskou veřejnost. ''5.'' Funkce aplikační se nejvýrazněji projevuje ve ''veřejném zdravotnictví'' jakožto soustavě institucí, které ve své praxi reagují na zákl. soc.-zdravotní problémy a přispívají k jejich zvládnutí. ''L.s.'' je zde uplatňováno spolu s dalšími spol. i přírodovědnými obory. Pro veř. zdravotnictví je typický rys institucionální a org.-výkonný.
-První snahy o soc. lékařský přístup byly zaznamenány již ve starověku. Populačně empir. linie ''l.s.'' má svůj původ v 17. st. v [[aritmetika politická|politické aritmetice]] ''J. Granta'' a ''W. Pettyho'', kteří naléhavě radili sbírat a hodnotit údaje o zdraví a zdravotních problémech populačních celků. Za zakladatele soc. hygieny, v té době pojaté jako ''zdravotní policie'', se považuje ''J. P. Frank''. Název „Médicine sociale“ poprvé (v r. 1848) užil ''J. R. Guérin''. Počátky čes. ''l.s.'' byly motivovány jednak něm. školou soc. medicíny, jejímž uznávaným protagonistou byl ''Alfred Grotjahn'', jednak tehdejším vědomím polit. a občanské odpovědnosti za zdraví lidí v novém čsl. státě. Zakladateli čes. ''l.s.'' jako akademické disciplíny byli ''František Procházka'', který jako pražský docent interního lékařství se ponejvíce věnoval zdravotně-soc. a posudkové problematice rozvíjejícího se soc. a nemocenského pojištění, a ''František Hamza'', zakladatel ''Ústavu sociálního lékařství'' na lékařské fakultě ''Masarykovy univerzity'' v Brně, který se orientoval zejm. na humánní a organizační aspekty péče o zdraví. Teor. a metodol. základna ''l.s.'' se rychle rozšiřovala. Začala se využívat s-gie, fr. škola demografie i slibně se rozvíjející anglosaská biostatistika a epidemiologie. Nejvýzn. představitelem takto orientované další generace soc. lékařů byl ''Hynek Pelc'', který v r. 1937 vydal na svou dobu moderní učebnici ''l.s.'' V poválečném vývoji ''l.s.'' v čes. zemích degradovalo svou jednostrannou orientací na pouhou organizaci zdravotnictví a na povrchní obhajobu tehdejších polit. záměrů, i když v některých oblastech zásluhou několika jednotlivců neztratilo kontakt s vývojem ve světě. Začátkem 90. l. odbornou základnu ''l.s.'' v čes. zemích pomáhá vytvářet ''Společnost sociálního lékařství a řízení péče o zdraví''. Ve výchově se uplatňuje mimo ústavy ''l.s.'' na jednotlivých fakultách zejm. ''Škola veřejného zdravotnictví v Praze''.
+První snahy o soc. lékařský přístup byly zaznamenány již ve starověku. Populačně empir. linie ''l.s.'' má svůj původ v 17. st. v [[aritmetika politická|politické aritmetice]] ''J. Granta'' a ''W. Pettyho'', kteří naléhavě radili sbírat a hodnotit údaje o zdraví a zdravotních problémech populačních celků. Za zakladatele soc. hygieny, v té době pojaté jako ''zdravotní policie'', se považuje ''J. P. Frank''. Název „Médicine sociale“ poprvé (v r. 1848) užil ''J. R. Guérin''. Počátky čes. ''l.s.'' byly motivovány jednak něm. školou soc. medicíny, jejímž uznávaným protagonistou byl ''Alfred Grotjahn'', jednak tehdejším vědomím polit. a občanské odpovědnosti za zdraví lidí v novém čsl. státě. Zakladateli čes. ''l.s.'' jako akademické disciplíny byli ''František Procházka'', který jako pražský docent interního lékařství se ponejvíce věnoval zdravotně-soc. a posudkové problematice rozvíjejícího se soc. a nemocenského pojištění, a ''František Hamza'', zakladatel ''Ústavu sociálního lékařství'' na lékařské fakultě ''[[Masarykova univerzita v Brně|Masarykovy univerzity]]Masarykovy univerzity'' v Brně, který se orientoval zejm. na humánní a organizační aspekty péče o zdraví. Teor. a metodol. základna ''l.s.'' se rychle rozšiřovala. Začala se využívat s-gie, fr. škola demografie i slibně se rozvíjející anglosaská biostatistika a epidemiologie. Nejvýzn. představitelem takto orientované další generace soc. lékařů byl ''Hynek Pelc'', který v r. 1937 vydal na svou dobu moderní učebnici ''l.s.'' V poválečném vývoji ''l.s.'' v čes. zemích degradovalo svou jednostrannou orientací na pouhou organizaci zdravotnictví a na povrchní obhajobu tehdejších polit. záměrů, i když v některých oblastech zásluhou několika jednotlivců neztratilo kontakt s vývojem ve světě. Začátkem 90. l. odbornou základnu ''l.s.'' v čes. zemích pomáhá vytvářet ''Společnost sociálního lékařství a řízení péče o zdraví''. Ve výchově se uplatňuje mimo ústavy ''l.s.'' na jednotlivých fakultách zejm. ''Škola veřejného zdravotnictví v Praze''.
 <div class="translations">
@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Gladkij, I.'': Propedeutika sociálního lékařství, I, II. Olomouc 1991, 1992; ''Hamza, F.'': Úvahy o sociální péči zdravotní. Praha 1921; ''Holčík, J.'' – ''Žáček, A.'': Sociální lékařství, I, II. Brno 1991, 1992; ''Pelc, H.'': Sociální lékařství. Praha 1937; ''Procházka, F.'': Sociální lékařství. Praha 1925; ''Žáček, A.'': Metody studia zdraví a nemoci v populaci. Praha 1984.
-<span class="section_title">Časopisy:</span> ''American'' Journal of Public Health, 1980; ''Československé'' zdravotnictví, 1978–1988; ''Social'' Science and Medicine, 1981; ''Sborník'' sociálního lékařství, 1992.
+<span class="section_title">Časopisy:</span> ''American Journal of Public Health'', 1980; ''Československé zdravotnictví'', 1978–1988; ''Social Science and Medicine'', 1981; ''Sborník sociálního lékařství'', 1992.
 ''[[:Kategorie:Aut: Gladkij Ivan|Ivan Gladkij]]''<br />

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Časopisy:</span> ''American'' Journal of Public Health, 1980; ''Československé'' zdravotnictví, 1978–1988; ''Social'' Science and Medicine, 1981; ''Sborník'' sociálního lékařství, 1992.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Gladkij Ivan|Ivan Gladkij]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Gladkij Ivan|Ivan Gladkij]]''<br />
--- ''[[:Kategorie:Aut: Holčík Jan|Jan Holčík]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Holčík Jan|Jan Holčík]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Gladkij Ivan]]
 [[Kategorie:Aut: Holčík Jan]]