Naděje - Historie editací

JD: odstraněny úhlové závorky

2017-12-25T19:16:53Z

odstraněny úhlové závorky

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:46Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:54:43Z

import na produkční server

Nová stránka

naděje – z psychol. i s-gického hlediska pocit ''očekávání'' pozitivního dění v budoucnosti, který bývá postaven spíš na víře, ale může být podložen i racionálně. ''N.'' bývá impulsem k aktivnímu počínání, k naplňování osobních i skup. [[aspirace|aspirací]]. Posilování celospol. ''n.'' hraje důležitou roli v období útlaku, bídy, válek apod. Zklamání kolekt. ''n.'' vede někdy k defétismu, k vnější i vnitřní [[emigrace|emigraci]]. V zásadě je kategorie ''n.'' spjatá s ideou křesťanské [[víra|víry]] a [[láska|lásky]]. Náb. základem je ''n.'' ve spasení, v život věčný. V této souvislosti ji nacházíme v [[eschatologie|eschatologii]]. V moderní filozofii se s pojmem ''n.'' setkáváme zvl. v díle ''Ernsta Blocha'', který navazuje na určité prvky něm. klasické filozofie, zvl. na pozdního ''F. W. J. Schellinga''. Jestliže existencialismus pracuje s úzkostí jako se zákl. fil.-antropol. kategorií, pro ''Blocha'' je základní kategorií ''n.'' Ideální určeností hmoty je podle něho „možnost“, a ta odpovídá principu ''n.'', dominantnímu v lidské sféře. Objektivní dialektiku převádí ''Bloch'' na vztah „subjekt – objekt“. Základem liského jednání jsou podle něho pudy, zvl. hlad. Dějiny se dějí v silovém poli mezi hladem a ''n.'' a směřují ke společnosti prosté rozporů, k splynutí subjektivity a [[objektivita|objektivity]], které bude zrušením [[odcizení]] jako obecně lidského jevu. ''Bloch'' vyzdvihuje zvl. panteistické koncepce, opírající se o aristotelské a avicennovské tradice (''Paracelsa'', ''G. Bruna'', ''J. Böhmeho'', ''Leibnize'', ''Schellinga'', ''G. W. F. Hegela'', ''Marxe''). V rámci [[existencialismus|existencialismu]] se pojmem ''n.'' zabývá hlavně ''Gabriel Marcel''. Podle něho jediná pravá ''n.'' je ta, která směřuje k něčemu, co nezávisí na nás. Přitom ale ''n.'' není tupé čekání, je to do neznáma prodloužená, ústřední, „v bytí zakořeněná aktivita“. ''Marcel'' spojuje ''n.'' s kategorií vůle, kterou vidí jako uvolňující, tvořivou sílu aktivizovanou ''n.'' <N.> je vázána na chápání života, [[existence]] jako „zajetí“ a degradací existence je nezpůsobilost k ''n.'' O ''n.'' v pravém slova smyslu se podle ''Marcela'' dá mluvit pouze tam, kde hrozí pokušení beznaděje.

<div class="translations">
hope, expectation
espérance
Hoffnung
speranza
</div>

Literatura: ''Bloch, E.'': Princip naděje. Praha; ''Marcel, G.'': K filosofii naděje. Praha 1971.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav|Miroslav Ransdorf]]'' 
[[Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav]]
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
[[Kategorie:VSgS]]

← Starší verze		Verze z 25. 12. 2017, 19:16
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">naděje</span> – z psychol. i s-gického hlediska pocit ''očekávání'' pozitivního dění v budoucnosti, který bývá postaven spíš na víře, ale může být podložen i racionálně. ''N.'' bývá impulsem k aktivnímu počínání, k naplňování osobních i skup. [[aspirace\|aspirací]]. Posilování celospol. ''n.'' hraje důležitou roli v období útlaku, bídy, válek apod. Zklamání kolekt. ''n.'' vede někdy k defétismu, k vnější i vnitřní [[emigrace\|emigraci]]. V zásadě je kategorie ''n.'' spjatá s ideou křesťanské [[víra\|víry]] a [[láska\|lásky]]. Náb. základem je ''n.'' ve spasení, v život věčný. V této souvislosti ji nacházíme v [[eschatologie\|eschatologii]]. V moderní filozofii se s pojmem ''n.'' setkáváme zvl. v díle ''Ernsta Blocha'', který navazuje na určité prvky něm. klasické filozofie, zvl. na pozdního ''F. W. J. Schellinga''. Jestliže existencialismus pracuje s úzkostí jako se zákl. fil.-antropol. kategorií, pro ''Blocha'' je základní kategorií ''n.'' Ideální určeností hmoty je podle něho „možnost“, a ta odpovídá principu ''n.'', dominantnímu v lidské sféře. Objektivní dialektiku převádí ''Bloch'' na vztah „subjekt – objekt“. Základem liského jednání jsou podle něho pudy, zvl. hlad. Dějiny se dějí v silovém poli mezi hladem a ''n.'' a směřují ke společnosti prosté rozporů, k splynutí subjektivity a [[objektivita\|objektivity]], které bude zrušením [[odcizení]] jako obecně lidského jevu. ''Bloch'' vyzdvihuje zvl. panteistické koncepce, opírající se o aristotelské a avicennovské tradice (''Paracelsa'', ''G. Bruna'', ''J. Böhmeho'', ''Leibnize'', ''Schellinga'', ''G. W. F. Hegela'', ''Marxe''). V rámci [[existencialismus\|existencialismu]] se pojmem ''n.'' zabývá hlavně ''Gabriel Marcel''. Podle něho jediná pravá ''n.'' je ta, která směřuje k něčemu, co nezávisí na nás. Přitom ale ''n.'' není tupé čekání, je to do neznáma prodloužená, ústřední, „v bytí zakořeněná aktivita“. ''Marcel'' spojuje ''n.'' s kategorií vůle, kterou vidí jako uvolňující, tvořivou sílu aktivizovanou ''n.'' <N.> je vázána na chápání života, [[existence]] jako „zajetí“ a degradací existence je nezpůsobilost k ''n.'' O ''n.'' v pravém slova smyslu se podle ''Marcela'' dá mluvit pouze tam, kde hrozí pokušení beznaděje.	+	<span id="entry">naděje</span> – z psychol. i s-gického hlediska pocit ''očekávání'' pozitivního dění v budoucnosti, který bývá postaven spíš na víře, ale může být podložen i racionálně. ''N.'' bývá impulsem k aktivnímu počínání, k naplňování osobních i skup. [[aspirace\|aspirací]]. Posilování celospol. ''n.'' hraje důležitou roli v období útlaku, bídy, válek apod. Zklamání kolekt. ''n.'' vede někdy k defétismu, k vnější i vnitřní [[emigrace\|emigraci]]. V zásadě je kategorie ''n.'' spjatá s ideou křesťanské [[víra\|víry]] a [[láska\|lásky]]. Náb. základem je ''n.'' ve spasení, v život věčný. V této souvislosti ji nacházíme v [[eschatologie\|eschatologii]]. V moderní filozofii se s pojmem ''n.'' setkáváme zvl. v díle ''Ernsta Blocha'', který navazuje na určité prvky něm. klasické filozofie, zvl. na pozdního ''F. W. J. Schellinga''. Jestliže existencialismus pracuje s úzkostí jako se zákl. fil.-antropol. kategorií, pro ''Blocha'' je základní kategorií ''n.'' Ideální určeností hmoty je podle něho „možnost“, a ta odpovídá principu ''n.'', dominantnímu v lidské sféře. Objektivní dialektiku převádí ''Bloch'' na vztah „subjekt – objekt“. Základem liského jednání jsou podle něho pudy, zvl. hlad. Dějiny se dějí v silovém poli mezi hladem a ''n.'' a směřují ke společnosti prosté rozporů, k splynutí subjektivity a [[objektivita\|objektivity]], které bude zrušením [[odcizení]] jako obecně lidského jevu. ''Bloch'' vyzdvihuje zvl. panteistické koncepce, opírající se o aristotelské a avicennovské tradice (''Paracelsa'', ''G. Bruna'', ''J. Böhmeho'', ''Leibnize'', ''Schellinga'', ''G. W. F. Hegela'', ''Marxe''). V rámci [[existencialismus\|existencialismu]] se pojmem ''n.'' zabývá hlavně ''Gabriel Marcel''. Podle něho jediná pravá ''n.'' je ta, která směřuje k něčemu, co nezávisí na nás. Přitom ale ''n.'' není tupé čekání, je to do neznáma prodloužená, ústřední, „v bytí zakořeněná aktivita“. ''Marcel'' spojuje ''n.'' s kategorií vůle, kterou vidí jako uvolňující, tvořivou sílu aktivizovanou ''n.'' ''N.'' je vázána na chápání života, [[existence]] jako „zajetí“ a degradací existence je nezpůsobilost k ''n.'' O ''n.'' v pravém slova smyslu se podle ''Marcela'' dá mluvit pouze tam, kde hrozí pokušení beznaděje.

	<div class="translations">		<div class="translations">

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Bloch, E.'': Princip naděje. Praha; ''Marcel, G.'': K filosofii naděje. Praha 1971.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav|Miroslav Ransdorf]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav|Miroslav Ransdorf]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav]]
 [[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
 [[Kategorie:VSgS]]