Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:53Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:54:59Z

import na produkční server

Nová stránka

ortodoxie – (z řec. orthos = správný; doxa = mínění, názor, ale také sláva, majestát, čest a pocta) – v obecném smyslu správné, čisté, původní, pravověrné náb., církevní i jiné učení a chování, přesné zachovávání původních [[dogma|dogmat]] a [[rituál|rituálů]]. Nejčastější, hist. první používání pojmu ''o.'' se vyskytuje ve spojení s [[náboženství|náboženstvím]]. V [[křesťanství]] se používá od 2. st. jako protiklad [[hereze]], příp. jinověrství. Specif. smyslu pojem nabyl jako označení hist. období poreformační (barokní) protestantské teologie, vyznačujícího se pokusem spojit tradiční scholastický myšlenkový systém církevního učení s nově akcentovanými prvky osvobození a vykoupení člověka (hříšníka) výlučně skrze víru v ''Ježíše Krista'' a Boží milost. V této periodě získávalo stále větší váhu fil.-teologické učení o Bohu (tzv. přirozená teologie) a zejm. [[etika protestantská|protestantská etika]]. Luterská (staroprotestantská) ''o.'' vznikla až po smrti ''M. Luthera'' (1546), kdy zesílila konfrontace mezi novými reformovanými církvemi a katolicismem, přičemž konsolidace reformovaných probíhala pod vlivem ''Kalvínovým'', zatímco luteráni se pokoušeli o udržení autonomie vlastního učení (viz [[luterství]], [[kalvinismus]]). Postupně krystalizovala různá luterská křídla (zejm. filipisté s představitelem ''Philippem Melanchthonem'' a gnesioluteráni s ''M. Flaciem Illyrikemm''), která bojovala o udržení čistoty ''Lutherova'' učení. Vzájemné spory ale natolik oslabovaly celé reformované náboženství, že vyvstala nutnost sjednocení. Dohodou r. 1580, přijatou většinou luterských církví, začíná vlastní údobí luterské ''o.'', které se člení na fázi ranou, vyspělou a pozdní. Tato ''o.'' byla zaměřena na dodržování normativních vyznavačských tradic (konfesí), vázaných na [[bible|bibli]] jako jejich kauzativní autoritu a vykladačské kritérium, event. i na závěry prvních starocírkevních koncilů, které byly ovšem nahlíženy jako odvozená norma. V jednotlivých způsobech, jimiž byl odůvodňován charakter bible jako bezchybného pramene křesťanského učení (přes sklon vykládat jím mechanicky pozdější problémy protestantských církví). Zatímco pro ''Luthera'' bylo učení o Písmu osvobodivou možností kritiky svémocných tradic hierarchické církve, úzkostlivější ''o.'' uchopila každé slovo bible jako Bohem dané, inspirované. Tím se učení o verbální inspiraci stalo základem nekritického chápání dějin i současnosti křesťanství.

S rozvojem novověké filozofie a moderní přírodovědy se tato ''o.'' stala neudržitelnou a jako celek zaniká. Ve svých dílčích motivech se ovšem objevuje i v dílech mnohem pozdějších význ. protestantských teologů („neortodoxií“ bylo nazýváno např. učení ''K. Bartha'' v Evropě, ''R. Niebuhra'' v USA). V soudobém katolicismu není pojem ''o.'' příliš frekventován pro jeho hist. zatíženost. Větší důraz se klade na ''ortopraxi'' jako správnou, ze správného pochopení evangelijní zvěsti vycházející pastorační, liturgickou, misijní a j. náb. činnost. Na křesťanském východě je ''o.'' sebeoznačením církví oddělených od Říma. Čes. překlad [[pravoslaví]] se opírá o důraz na správnou bohoslužbu, oslavu Boha, a vychází z učení byzantské církve, uzavřeného v 8. st. (dogmaty jsou pouze závěry 7 ekumenických koncilů, konaných od r. 325 do r. 787, z toho dva v Niceji, tři v Konstantinopoli a po jednom v Efezu a Chalcedonu), jehož zvláštností je koncepce souladu (symfonie) mezi státem a církví ''cézaropapismus''. Od konce 15. st. vznikají na územích pod byzantským vlivem samostatné ''ortodoxní církve'' (řec., rus., gruzínská, bulharská, srbská, rumunská), které mají dnes zastoupení i v Polsku, v českých zemích, v Albánii a pobaltských republikách. Nahlížejí se jako samostatné náb. jednotky, vedené patriarchy. V centru jejich učení je všekřesťanský důraz na Boží inkarnaci v ''Ježíši'', ale vlastní akcent leží spíše na jeho božství než lidství, a proto i na vzkříšení, zatímco v záp. křesťanství je zvýrazněno ukřižování. Liturgii chápou tyto ortodoxní církve jako „sakrální představení“. ''O.'' existuje též v [[islám|islámu]], a to od 9. st., kdy se utvořila při střetávání myšlenkového vlivu klasické řec. filozofie a rozvinutých předteologických tradicionálních představ.

Zákl. dogmatem islámské ''o.'' je učení o „jedinosti“ (tawhíd) Boha, postavené proti „dvojitosti“ (tathniya) [[manicheismus|manicheismu]] a „trojitosti“ (tathlíth) křesťanského výkladu Boha. Význ. představitelé islámské ''o.'' (např. ''Ašal-arí'' v 9. st., ''Baqillání'' v 11. st.) kladou důraz na doslovnou interpretaci ''koránu'' a veškeré dění ve světě odvozují z Boží vůle, vyjádřené v jednotlivých súrách. V současnosti prodělává islámská ''o.'' renesanci (viz [[fundamentalismus islámský|islámský fundamentalismus]]); její představitelé (ve 20. st. např.''Muhammad Abdah'', ''Rašíd Ridá'', ''Chomejní'') vycházejí z požadavku autentické interpretace dějin islámu a sladění náb. života s koránem. V analogii s náb. ''o.'' se hovoří obecně o ortodoxním myšlení, ortodoxních ideologiích. Řada myšlenkových směrů má na jedné straně svoji ortodoxní, na druhé straně moderní či revizionistickou podobu, která se někdy zdůrazňuje předponou „neo“. Stejně jako i nenáb. ortodoxní praktiky se opírají o „posvátné knihy“ (viz [[náboženství světské]]).

<div class="translations">
orthodoxy
orthodoxie
Orthodoxie
ortodossia
</div>

Literatura: ''Hägglund, B.'': Geschichte der Theologie. Berlin 1983; ''Keller, J.'': Prawoslawie. Warszawa 1982; ''Khoury, A. T.'': Der Glaube des Islam. Leipzig 1981; ''Nissitis, N. A.'': Die Ostkirche im Ökumenischen Dialog. Kirche und Welt in orthodoxer Sicht. 1968; ''Raschkow, C. H.'': Reformation heute. 1967; ''Robbe, M.'': Welt des Islam. Berlin 1988; ''Wollgast, S.'': Philosophie in Deutschland zwischen Reformation und Aufklärung, 1550–1650. Berlin 1988.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]'' 
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Hägglund, B.'': Geschichte der Theologie. Berlin 1983; ''Keller, J.'': Prawoslawie. Warszawa 1982; ''Khoury, A. T.'': Der Glaube des Islam. Leipzig 1981; ''Nissitis, N. A.'': Die Ostkirche im Ökumenischen Dialog. Kirche und Welt in orthodoxer Sicht. 1968; ''Raschkow, C. H.'': Reformation heute. 1967; ''Robbe, M.'': Welt des Islam. Berlin 1988; ''Wollgast, S.'': Philosophie in Deutschland zwischen Reformation und Aufklärung, 1550–1650. Berlin 1988.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Ortodoxie - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server