Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:58Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:10Z

import na produkční server

Nová stránka

platonismus – fil. směr a tradice v dějinách lidského myšlení obsahující základy řady myšlenkových koncepcí včetně teorií společnosti. ''P.'' vychází z celku nebo jednotlivých složek učení antického filozofa ''Platóna'' a dále je rozvíjí. Zákl. prvkem ''p.'' je ''Platónova'' ''teorie idejí'' (řec. idea – eidos = vid, jev, tvar, struktura), předpokládající, že smysly vnímatelné věci hmotného světa mají pravou příčinu svého bytí, svých vlastností i vztahů ve vzorových, neměnných, transcendentálních ideách. ''Platón'' došel k dualistické koncepci jsoucna, v níž přiřkl primát říši idejí a o věcech hmotného světa soudil, že jsou jen napodobeninami idejí, majícími na nich „účast“. Nejvýše kladl nejabstraktnější kategorie bytí, ideje pravdy, krásna, spravedlnosti, a ideu dobra, dále ideje klidu – pohybu, totožného – různého apod., ideje různých rodů a druhů (např. živočicha, člověka) i jednotlivých konkrétních předmětů. Takto položil na jedné straně základ četným pokusům o fil. zdůvodnění různých forem [[náboženství]], na druhé straně rozvoji [[dialektika|dialektiky]]. Na oba tyto aspekty pak navazuje ''p.'' Značný význam ve vývoji ''p.'' měly i ''Platónovy'' polit. spisy a názory (viz [[teorie sociální antické]]). Je ale možno hovořit i o určitých prvcích či zdrojích ''p.'' před ''Platónem'', k nimž je třeba počítat zejm. eleatské učení o neměnném jednom, pythagorovské pojetí čísel jako podstat věcí a úsilí ''Platónova'' učitele ''Sokrata'' o vymezení obecných, zejm. etických pojmů. Po ''Platónově'' smrti se ''p.'' rozvíjel hlavně v jím založené athénské Akademii. Jeho nejvýzn. žák ''Aristoteles'' (viz [[aristotelismus]]) se však postupně od ''p.'' v mnohém odklonil a podrobil i kritice učení o ideách. Pod vlivem synkretické filozofie ''Filóna z Alexandrie'' se postupně dochází k představě, že ideje nejsou samostatná jsoucna, ale myšlenky boží. K další modifikaci ''p.'' dochází ve 3.–5. st. n. l. v ''novoplatonismu'' ''Ammónios Sakkás'', ''Plótínos'', ''Proklos Diadochos'' aj. V procesu emanace, „vyzařování“, z „Jednoho“, dochází podle novoplatónských představ jak ke zmnožení, tak k postupné degradaci bytí, které se opět „zbožštěním“ k tomuto „Jednomu“ vrací. Zároveň se vytváří představa o třech božských, rovněž sestupných hypostazích: Jednom, Mysli nebo Slovu a Duchu. Všechny tyto prvky byly využity zejm. ''Aureliem Augustinem'' a ''Pseudo-Dionýsiem Areopagitou'' ke zdůvodnění formující se dogmatiky [[křesťanství]]. Ideje, jejichž souhrn tvoří tzv. myslitelný svět, ''Augustin'' pojímá jako vzory věcí v božské mysli, podle nichž Bůh tvoří tento svět. ''Pseudo-Dionýsius'', inklinující k [[mystika|mystice]], zdůrazňuje zejm. hierarchické uspořádání všeho jsoucího (hierarchii nebeské odpovídá pozemská).

V raném období scholastiky se ''p.'' projevuje u ''Jana Scota Eriugeny'', který ve svém hlavním spisu ''O rozdělení přírody'' pojímá Boha – přírodu ve smyslu novoplatónského emanačního schématu ve čtyřech formách: Bůh jako účinná příčina, ideje jako vzory všeho existujícího, jevový svět našich smyslů a reálných předmětů a Bůh, k němuž vše směřuje, jako účelová příčina. Ztotožněním tvůrce a tvořeného dochází téměř k panteismu (jeho dílo bylo prohlášeno za kacířské). V rámci středověkého ''sporu o univerzálie'', tj. o povahu obecných pojmů, se ''p.'' projevuje zejm. u představitelů středověkého [[realismus|realismu]], tj. u těch filozofů, kteří předpokládali, že obecné pojmy existují reálně, skutečně (universalia sunt realia), před věcí (ante rem) a ve věci (in re) jako ideje či formy jednotlivin a ne jen po věci (post rem) jako abstrakce v mysli, k nimž se došlo v procesu poznání jednotlivin. Ve 13. st. dochází v reakci na recepci aristotelismu, který se zdál ohrožovat křesťanskou víru, k novému využití ''p.'' v jeho augustinské podobě, a to zvl. u ''Bonaventury'' a ''Jindřicha z Gentu'', kteří dále rozvinuli tradiční křesťanské pojetí idejí. I ''Tomáš Akvinský'', který se pokusil o syntézu adaptovaného aristotelismu s křesťanskou věroukou, v těchto bodech své nauky navázal na ''p.'' i na ''Augustina'' a ''Pseudo-Dionýsia''. V pozdní scholastice, zejm. u ''Jana Wycliffa'', ale i u husitských myslitelů dochází k oživení ''p.'' i nauky o ideách v jejím heterodoxním smyslu včetně panteistických tendencí. Zvl. v [[husitství]] se pravzorový svět idejí stává závazným ideálem, podle něhož by se měla řídit „smysly vnímatelná“ feudální společnost.

Novou kapitolu představuje ''p.'' v renesanci, kdy dochází k autentickému a celkovému poznání ''Platónových'' děl. Už ''Mikuláš Kusánský'' překonává sestupný model novoplatónského emanačního schématu, uvažuje o seberozvinutí absolutna, lidská přirozenost – mikrokosmos je pro něj odrazem „velkého světa“ a ke zbožštění dochází v procesu poznávání světa. Vlastní renesanční ''p.'' je spojen zejm. s ''Gemistiem Plethonem''. V medicejské Florencii dochází z iniciativy ''Marsilia Ficina'' ke vzniku nové ''Platónské akademie''. Renesanční ''p.'' představuje poslední ucelenou kapitolu ve vývoji ''p.'' Dále lze hovořit spíše o určitých prvcích či využívání ''p.'' v jednotlivých školách: např. u tzv. cambridžských platoniků 17. st., u ''Ralpha Cudwortha'' aj., kteří pomocí ''p.'' polemizovali s novověkou filozofií, zejm. ''F. Baconem'' a ''T. Hobbesem''.

<div class="translations">
Platonism
platonisme
Platonismus
platonismo
</div>

Literatura: ''Beierwaltes, W.'' ed.: Platonismus in der Philosophie des Mittelalters. Darmstadt 1969; ''Friedländer, P.'': Platon I – III. Berlin 1954–1960; ''Klibansky, R.'': The Continuity of the Platonic Tradition During the Middle Ages. London 1950; ''Martin, G.'': Platons Ideenlehre. Berlin 1973; ''Muirhead, J. H.'': The Platonic Tradition in The Anglo-saxon Philosophy. London 1931; ''Novotný, F.'': O Platónovi, I – IV. Praha 1948–1970; ''Ross, W. D.'': Plato's Theory of Ideas. Oxford 1963.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Herold Vilém|Vilém Herold]]'' 
[[Kategorie:Aut: Herold Vilém]]
[[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Beierwaltes, W.'' ed.: Platonismus in der Philosophie des Mittelalters. Darmstadt 1969; ''Friedländer, P.'': Platon I – III. Berlin 1954–1960; ''Klibansky, R.'': The Continuity of the Platonic Tradition During the Middle Ages. London 1950; ''Martin, G.'': Platons Ideenlehre. Berlin 1973; ''Muirhead, J. H.'': The Platonic Tradition in The Anglo-saxon Philosophy. London 1931; ''Novotný, F.'': O Platónovi, I – IV. Praha 1948–1970; ''Ross, W. D.'': Plato's Theory of Ideas. Oxford 1963.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Herold Vilém|Vilém Herold]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Herold Vilém|Vilém Herold]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Herold Vilém]]
 [[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Platonismus - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server