Právo státní - Historie editací

ZRN v 2. 3. 2018, 12:42

2018-03-02T12:42:01Z

ZRN v 2. 3. 2018, 12:41

2018-03-02T12:41:15Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:05Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:27Z

import na produkční server

Nová stránka

právo státní – v nejširším smyslu veřejné právo (jus publicum), v užším smylu ''ústavní právo'' spolu s právním výkladem o provádění zákonů státní moci. Zákon v tomto smylu je zákl. částí veř. práva, ale hranice vzhledem ke správnímu právu jsou plynulé. ''P.s.'' zahrnuje především právní předpisy o státním území, státní příslušnosti, státní formě, nejvyšších státních orgánech (hlava státu, lid a jeho zastoupení, volební právo, orgány vládní moci), dále zákonné předpisy o uspořádání úřadů, o právních poměrech úředníků, o nejvyšších úkolech státu (zákonodárství, moc nařizovací, státní smlouvy), konečně o vymezení mezi mocenskou oblastí [[stát|státu]] a oblastí svobody jednotlivce a společentví podrobených státu. Pozitivní ''p.s.'' se týká právního stavu určitého jednotlivého státu. U složeného státu (např. spolkového) se opět rozkládá – např. na spolkové a zemské právo. Z úvah a hodnocení pozitivního ''p.s.'' hlavních kult. států se teorie snaží získat tzv. všeobecné ''p.s.'', které je pro poznání ''p.s.'' vesměs užitečné, avšak nikdy bezprostředně použitelné. Stojí v úzké souvilosti s učením o státu. ''P.s.'' je nejen ve svém vzniku, ale také ve svém poznání a provádění ovlivněno [[politika|politikou]]. Z tohoto hledika o něm pojednává řada klasických autorů: ''Aritotele'' (''Politika''), ''M. Tullius Cicero'' (''De re publica libri VI''), ''Tomáš Akvinký'' (''Summa theologica''), ''Marilius z Padovy'' (''Defensor pacis'', 1324), ''John Milton'' (''Areopagitica'', 1644), ''Thomas Hobbes'' (''Leviathan''), ''John Locke'' (''Two Treaties of Government'', 1690), ''Ch. L. Montesquieu'' (''De l'Esprit des Lois'', 1748), ''J. J. Rousseau'' (''Du contrat social, ou principe du droit politique'', 1762), ''E. Burke'' (''Reflections on the French Revolution'', 1790), ''I. Kant'' (''Rechtslehre'', 1797), ''G. W. F. Hegel'' (''Grundlinien der Philosophie des Rechts'', 1821), ''J. S. Mill'' (''Considerations on Representative Government'', 1861). Pojem ''p.s.'' se vyskytuje spíše v něm. oblasti, v angl. a fr. se vyskytuje více ''ústavní právo'' (konstituce, konstituční zákon, konstitucionalismus). Tradice ''konstitucionalismu'' se ve 20. st. promítla do svět. roviny. ''Smlouva Společnosti národů'' a ''Charta Spojených národů'' jsou ztělesněním mezinár. konstitucionalismu. V souladu s touto tradicí byla přijata v r. 1948 ''Všeobecná deklarace lidských práv'' (viz [[práva lidská]]).

<div class="translations">
public law, constitutional law
droit d'Etat
Staatsrecht
diritto statuale
</div>

Literatura: ''Bryce, J.'': Constitutions. New York 1905; ''Burdeau, G.'': Droit Constitutionnel et Institutions politiques. Paris 1959; ''Kägi, W.'': Die Verfassung als rechtlicher Grundordnung des Staates: Untersuchungen über die Entwicklungstendenzen im modernen Verfassungsstaat. Zürich 1945; ''Kelsen, H.'': General Theory of Law and State, 20th Century Legal Philosophy Series. Vol. 1. New York 1961; ''Loewenstein, K.'': Verfassungslehre. Tübingen 1959; ''Wheare, K. C.'': Modern Constitutions. Oxford 1951.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Broklová Eva|Eva Broklová]]'' 
[[Kategorie:Aut: Broklová Eva]]
[[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]]
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
[[Kategorie:VSgS]]

← Starší verze		Verze z 2. 3. 2018, 12:42
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">právo státní</span> – v nejširším smyslu veřejné právo (jus publicum), v užším smylu ''ústavní právo'' spolu s právním výkladem o provádění zákonů státní moci. Zákon v tomto smylu je zákl. částí veř. práva, ale hranice vzhledem ke správnímu právu jsou plynulé. ''P.s.'' zahrnuje především právní předpisy o státním území, státní příslušnosti, státní formě, nejvyšších státních orgánech (hlava státu, lid a jeho zastoupení, volební právo, orgány vládní moci), dále zákonné předpisy o uspořádání úřadů, o právních poměrech úředníků, o nejvyšších úkolech státu (zákonodárství, moc nařizovací, státní smlouvy), konečně o vymezení mezi mocenskou oblastí [[stát\|státu]] a oblastí svobody jednotlivce a společentví podrobených státu. Pozitivní ''p.s.'' se týká právního stavu určitého jednotlivého státu. U složeného státu (např. spolkového) se opět rozkládá – např. na spolkové a zemské právo. Z úvah a hodnocení pozitivního ''p.s.'' hlavních kult. států se teorie snaží získat tzv. všeobecné ''p.s.'', které je pro poznání ''p.s.'' vesměs užitečné, avšak nikdy bezprostředně použitelné. Stojí v úzké souvilosti s učením o státu. ''P.s.'' je nejen ve svém vzniku, ale také ve svém poznání a provádění ovlivněno [[politika\|politikou]]. Z tohoto hledika o něm pojednává řada klasických autorů: ''Aritoteles'' (''Politika''), ''M. Tullius Cicero'' (''De re publica libri VI''), ''Tomáš ~~Akvinký~~'' (''Summa theologica''), ''~~Marilius~~ z Padovy'' (''Defensor pacis'', 1324), ''John Milton'' (''Areopagitica'', 1644), ''Thomas Hobbes'' (''Leviathan''), ''John Locke'' (''Two Treaties of Government'', 1690), ''Ch. L. Montesquieu'' (''De l'Esprit des Lois'', 1748), ''J. J. Rousseau'' (''Du contrat social, ou principe du droit politique'', 1762), ''E. Burke'' (''Reflections on the French Revolution'', 1790), ''I. Kant'' (''Rechtslehre'', 1797), ''G. W. F. Hegel'' (''Grundlinien der Philosophie des Rechts'', 1821), ''J. S. Mill'' (''Considerations on Representative Government'', 1861). Pojem ''p.s.'' se vyskytuje spíše v něm. oblasti, v angl. a fr. se vyskytuje více ''ústavní právo'' (konstituce, konstituční zákon, konstitucionalismus). Tradice ''konstitucionalismu'' se ve 20. st. promítla do svět. roviny. ''Smlouva Společnosti národů'' a ''Charta Spojených národů'' jsou ztělesněním mezinár. konstitucionalismu. V souladu s touto tradicí byla přijata v r. 1948 ''Všeobecná deklarace lidských práv'' (viz [[práva lidská]]).	+	<span id="entry">právo státní</span> – v nejširším smyslu veřejné právo (jus publicum), v užším smylu ''ústavní právo'' spolu s právním výkladem o provádění zákonů státní moci. Zákon v tomto smylu je zákl. částí veř. práva, ale hranice vzhledem ke správnímu právu jsou plynulé. ''P.s.'' zahrnuje především právní předpisy o státním území, státní příslušnosti, státní formě, nejvyšších státních orgánech (hlava státu, lid a jeho zastoupení, volební právo, orgány vládní moci), dále zákonné předpisy o uspořádání úřadů, o právních poměrech úředníků, o nejvyšších úkolech státu (zákonodárství, moc nařizovací, státní smlouvy), konečně o vymezení mezi mocenskou oblastí [[stát\|státu]] a oblastí svobody jednotlivce a společentví podrobených státu. Pozitivní ''p.s.'' se týká právního stavu určitého jednotlivého státu. U složeného státu (např. spolkového) se opět rozkládá – např. na spolkové a zemské právo. Z úvah a hodnocení pozitivního ''p.s.'' hlavních kult. států se teorie snaží získat tzv. všeobecné ''p.s.'', které je pro poznání ''p.s.'' vesměs užitečné, avšak nikdy bezprostředně použitelné. Stojí v úzké souvilosti s učením o státu. ''P.s.'' je nejen ve svém vzniku, ale také ve svém poznání a provádění ovlivněno [[politika\|politikou]]. Z tohoto hledika o něm pojednává řada klasických autorů: ''Aritoteles'' (''Politika''), ''M. Tullius Cicero'' (''De re publica libri VI''), ''Tomáš Akvinský'' (''Summa theologica''), ''Marsilius z Padovy'' (''Defensor pacis'', 1324), ''John Milton'' (''Areopagitica'', 1644), ''Thomas Hobbes'' (''Leviathan''), ''John Locke'' (''Two Treaties of Government'', 1690), ''Ch. L. Montesquieu'' (''De l'Esprit des Lois'', 1748), ''J. J. Rousseau'' (''Du contrat social, ou principe du droit politique'', 1762), ''E. Burke'' (''Reflections on the French Revolution'', 1790), ''I. Kant'' (''Rechtslehre'', 1797), ''G. W. F. Hegel'' (''Grundlinien der Philosophie des Rechts'', 1821), ''J. S. Mill'' (''Considerations on Representative Government'', 1861). Pojem ''p.s.'' se vyskytuje spíše v něm. oblasti, v angl. a fr. se vyskytuje více ''ústavní právo'' (konstituce, konstituční zákon, konstitucionalismus). Tradice ''konstitucionalismu'' se ve 20. st. promítla do svět. roviny. ''Smlouva Společnosti národů'' a ''Charta Spojených národů'' jsou ztělesněním mezinár. konstitucionalismu. V souladu s touto tradicí byla přijata v r. 1948 ''Všeobecná deklarace lidských práv'' (viz [[práva lidská]]).

	<div class="translations">		<div class="translations">

← Starší verze		Verze z 2. 3. 2018, 12:41
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">právo státní</span> – v nejširším smyslu veřejné právo (jus publicum), v užším smylu ''ústavní právo'' spolu s právním výkladem o provádění zákonů státní moci. Zákon v tomto smylu je zákl. částí veř. práva, ale hranice vzhledem ke správnímu právu jsou plynulé. ''P.s.'' zahrnuje především právní předpisy o státním území, státní příslušnosti, státní formě, nejvyšších státních orgánech (hlava státu, lid a jeho zastoupení, volební právo, orgány vládní moci), dále zákonné předpisy o uspořádání úřadů, o právních poměrech úředníků, o nejvyšších úkolech státu (zákonodárství, moc nařizovací, státní smlouvy), konečně o vymezení mezi mocenskou oblastí [[stát\|státu]] a oblastí svobody jednotlivce a společentví podrobených státu. Pozitivní ''p.s.'' se týká právního stavu určitého jednotlivého státu. U složeného státu (např. spolkového) se opět rozkládá – např. na spolkové a zemské právo. Z úvah a hodnocení pozitivního ''p.s.'' hlavních kult. států se teorie snaží získat tzv. všeobecné ''p.s.'', které je pro poznání ''p.s.'' vesměs užitečné, avšak nikdy bezprostředně použitelné. Stojí v úzké souvilosti s učením o státu. ''P.s.'' je nejen ve svém vzniku, ale také ve svém poznání a provádění ovlivněno [[politika\|politikou]]. Z tohoto hledika o něm pojednává řada klasických autorů: ''~~Aritotele~~'' (''Politika''), ''M. Tullius Cicero'' (''De re publica libri VI''), ''Tomáš Akvinký'' (''Summa theologica''), ''Marilius z Padovy'' (''Defensor pacis'', 1324), ''John Milton'' (''Areopagitica'', 1644), ''Thomas Hobbes'' (''Leviathan''), ''John Locke'' (''Two Treaties of Government'', 1690), ''Ch. L. Montesquieu'' (''De l'Esprit des Lois'', 1748), ''J. J. Rousseau'' (''Du contrat social, ou principe du droit politique'', 1762), ''E. Burke'' (''Reflections on the French Revolution'', 1790), ''I. Kant'' (''Rechtslehre'', 1797), ''G. W. F. Hegel'' (''Grundlinien der Philosophie des Rechts'', 1821), ''J. S. Mill'' (''Considerations on Representative Government'', 1861). Pojem ''p.s.'' se vyskytuje spíše v něm. oblasti, v angl. a fr. se vyskytuje více ''ústavní právo'' (konstituce, konstituční zákon, konstitucionalismus). Tradice ''konstitucionalismu'' se ve 20. st. promítla do svět. roviny. ''Smlouva Společnosti národů'' a ''Charta Spojených národů'' jsou ztělesněním mezinár. konstitucionalismu. V souladu s touto tradicí byla přijata v r. 1948 ''Všeobecná deklarace lidských práv'' (viz [[práva lidská]]).	+	<span id="entry">právo státní</span> – v nejširším smyslu veřejné právo (jus publicum), v užším smylu ''ústavní právo'' spolu s právním výkladem o provádění zákonů státní moci. Zákon v tomto smylu je zákl. částí veř. práva, ale hranice vzhledem ke správnímu právu jsou plynulé. ''P.s.'' zahrnuje především právní předpisy o státním území, státní příslušnosti, státní formě, nejvyšších státních orgánech (hlava státu, lid a jeho zastoupení, volební právo, orgány vládní moci), dále zákonné předpisy o uspořádání úřadů, o právních poměrech úředníků, o nejvyšších úkolech státu (zákonodárství, moc nařizovací, státní smlouvy), konečně o vymezení mezi mocenskou oblastí [[stát\|státu]] a oblastí svobody jednotlivce a společentví podrobených státu. Pozitivní ''p.s.'' se týká právního stavu určitého jednotlivého státu. U složeného státu (např. spolkového) se opět rozkládá – např. na spolkové a zemské právo. Z úvah a hodnocení pozitivního ''p.s.'' hlavních kult. států se teorie snaží získat tzv. všeobecné ''p.s.'', které je pro poznání ''p.s.'' vesměs užitečné, avšak nikdy bezprostředně použitelné. Stojí v úzké souvilosti s učením o státu. ''P.s.'' je nejen ve svém vzniku, ale také ve svém poznání a provádění ovlivněno [[politika\|politikou]]. Z tohoto hledika o něm pojednává řada klasických autorů: ''Aritoteles'' (''Politika''), ''M. Tullius Cicero'' (''De re publica libri VI''), ''Tomáš Akvinký'' (''Summa theologica''), ''Marilius z Padovy'' (''Defensor pacis'', 1324), ''John Milton'' (''Areopagitica'', 1644), ''Thomas Hobbes'' (''Leviathan''), ''John Locke'' (''Two Treaties of Government'', 1690), ''Ch. L. Montesquieu'' (''De l'Esprit des Lois'', 1748), ''J. J. Rousseau'' (''Du contrat social, ou principe du droit politique'', 1762), ''E. Burke'' (''Reflections on the French Revolution'', 1790), ''I. Kant'' (''Rechtslehre'', 1797), ''G. W. F. Hegel'' (''Grundlinien der Philosophie des Rechts'', 1821), ''J. S. Mill'' (''Considerations on Representative Government'', 1861). Pojem ''p.s.'' se vyskytuje spíše v něm. oblasti, v angl. a fr. se vyskytuje více ''ústavní právo'' (konstituce, konstituční zákon, konstitucionalismus). Tradice ''konstitucionalismu'' se ve 20. st. promítla do svět. roviny. ''Smlouva Společnosti národů'' a ''Charta Spojených národů'' jsou ztělesněním mezinár. konstitucionalismu. V souladu s touto tradicí byla přijata v r. 1948 ''Všeobecná deklarace lidských práv'' (viz [[práva lidská]]).

	<div class="translations">		<div class="translations">

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Bryce, J.'': Constitutions. New York 1905; ''Burdeau, G.'': Droit Constitutionnel et Institutions politiques. Paris 1959; ''Kägi, W.'': Die Verfassung als rechtlicher Grundordnung des Staates: Untersuchungen über die Entwicklungstendenzen im modernen Verfassungsstaat. Zürich 1945; ''Kelsen, H.'': General Theory of Law and State, 20th Century Legal Philosophy Series. Vol. 1. New York 1961; ''Loewenstein, K.'': Verfassungslehre. Tübingen 1959; ''Wheare, K. C.'': Modern Constitutions. Oxford 1951.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Broklová Eva|Eva Broklová]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Broklová Eva|Eva Broklová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Broklová Eva]]
 [[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]]
 [[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
 [[Kategorie:VSgS]]