Pražský lingvistický kroužek - Historie editací

ZRN v 2. 3. 2018, 12:48

2018-03-02T12:48:22Z

ZRN v 2. 3. 2018, 12:45

2018-03-02T12:45:42Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:05Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:28Z

import na produkční server

Nová stránka

Pražský lingvistický kroužek – specif. světonázorová komunita, která vytvořila [[škola vědecká|vědeckou školu]] s řadou pokračovatelů a vlivem daleko přesahujícím [[lingvistika|lingvistiku]]. ''P.l.k.'' vznikl ve 20. l. 20. st. v Praze z debatních schůzek skupiny mladých lingvistů a liter. vědců. Svůj program formulovali v textu ''Teze Pražského lingvistického kroužku'' určeném pro I. mezinár. sjezd slavistů, konaný v r. 1929 v Praze. Na ''Tezích'' pracovala kromě zakladatele a předsedy ''P.l.k.'' ''V. Mathesia'' zvláštní komise, složená především z ''R. V. Jakobsona'', ''B. Havránka'' a ''J. Mukařovského'', jsou v nich však ohlasy prací i jiných členů ''P.l.k.'', např. ''S. N. Trubeckého'', ''B. Trnky'', ''L. Kopeckého''. Z původně volného názorového i lidského spojení se postupně vytvořila tzv. ''pražská lingvistická škola''. Její pojetí jazyka vycházelo z jeho chápání jako systému účelných vyjadřovacích prostředků. Byla to koncepce strukturně orientovaná, ale i důsledně funkční. Zkoumala jazyk jako celek i každou jeho složku z hlediska zastávaných funkcí (plněných úkolů), což ji odlišovalo od jiných směrů [[lingvistika strukturální|strukturální lingvistiky]] jako samostatný proud. Cenných výsledků dosáhl ''P.l.k.'' ve zkoumání [[jazyk spisovný|spisovného jazyka]], stylistické diferenciace jazyka a zvl. v oblasti bádání o jazyce básnickém, kde měly stěžejní význam práce ''J. Mukařovského''. Funkční hledisko přivedlo pražskou školu k intenzívnímu zájmu také o otázky [[kultura jazyková|jazykové kultury]] a vůbec problémů kult. života. Přispělo k tomu i to, že myšlenkový kvas a plodné ovzduší ''P.l.k.'' přitahovaly i spisovatele, divadelníky a představitele dalších oborů. V r. 1936 začal ''P.l.k.'' vydávat měsíčník ''Slovo a slovenost'', v němž publikovali mj. ''F. X. Šalda'', ''[[Čapek Karel|K. Čapek]]'', ''V. Vančura'', ''J. Čep'', ''V. Nezval'', ''E. F. Burian'' (časopis existuje dodnes). V následujících desetiletích vývoj čes. jazykovědy ve svém hlavním proudu soustavně navazoval na koncepci ''P.l.k.'' Platí to o studiu spisovného jazyka i nářečí, zvukové roviny jazyka i jeho roviny gramatické, o obecně jazykovědném směru i o oborech aplikované lingvistiky. Na práce ''Mathesiovy'', ''Trnkovy'', ''Jakobsonovy'' navázali např. ''J. Vachek'', ''F. Daneš'', ''M. Komárek'' aj. Ke klasickým pracím patří ''Spisovná čeština a jazyková kultura'' (red. ''B. Havránek'' a ''M. Weingart''), ''Mukařovského'' ''Kapitoly z české poetiky'' I–II (1941) a ''Studie z estetiky'' (1936), ''Havránkova'' ''Studie o spisovném jazyce'', ''Mathesiův'' ''Jazyk, kultura a slovenost''. Zejm. ''Mathesiovy'' a ''Mukařovského'' práce obsahují řadu s-gicky inspirativních momentů. ''Mukařovský'' publikoval i v revue ''Sociální problémy''. Ve svém pojetí estetické normy a estetické funkce se opíral nejen o ''J. M. Guyana'', ale např. i o ''Durkheimovo'' pojetí kolekt. vědomí apod.

<div class="translations">
Prague Linguistic Circle
Cercle linguistique de Prague
Prager linguistischer Kreis
Circolo linguistico di Praga
</div>

Literatura: ''Vachek, J.'' ed.: U základů pražské jazykovědné školy. Praha 1970; ''Z klasického'' období pražské školy 1925–1945. Praha 1972; ''Vachek, J.'': Vzpomínky českého anglisty. Praha 1994.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Hůrková Jiřina|Jiřina Hůrková]]'' 
[[Kategorie:Aut: Hůrková Jiřina]]
[[Kategorie:Terminologie/komunikace a jazyk]]
[[Kategorie:VSgS]]

← Starší verze		Verze z 2. 3. 2018, 12:48
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">Pražský lingvistický kroužek</span> – specif. světonázorová komunita, která vytvořila [[škola vědecká\|vědeckou školu]] s řadou pokračovatelů a vlivem daleko přesahujícím [[lingvistika\|lingvistiku]]. ''P.l.k.'' vznikl ve 20. l. 20. st. v Praze z debatních schůzek skupiny mladých lingvistů a liter. vědců. Svůj program formulovali v textu ''Teze Pražského lingvistického kroužku'' určeném pro I. mezinár. sjezd slavistů, konaný v r. 1929 v Praze. Na ''Tezích'' pracovala kromě zakladatele a předsedy ''P.l.k.'' ''V. Mathesia'' zvláštní komise, složená především z ''R. O. Jakobsona'', ''B. Havránka'' a ''J. Mukařovského'', jsou v nich však ohlasy prací i jiných členů ''P.l.k.'', např. ''S. N. Trubeckého'', ''B. Trnky'', ''L. Kopeckého''. Z původně volného názorového i lidského spojení se postupně vytvořila tzv. ''pražská lingvistická škola''. Její pojetí jazyka vycházelo z jeho chápání jako systému účelných vyjadřovacích prostředků. Byla to koncepce strukturně orientovaná, ale i důsledně funkční. Zkoumala jazyk jako celek i každou jeho složku z hlediska zastávaných funkcí (plněných úkolů), což ji odlišovalo od jiných směrů [[lingvistika strukturální\|strukturální lingvistiky]] jako samostatný proud. Cenných výsledků dosáhl ''P.l.k.'' ve zkoumání [[jazyk spisovný\|spisovného jazyka]], stylistické diferenciace jazyka a zvl. v oblasti bádání o jazyce básnickém, kde měly stěžejní význam práce ''J. Mukařovského''. Funkční hledisko přivedlo pražskou školu k intenzívnímu zájmu také o otázky [[kultura jazyková\|jazykové kultury]] a vůbec problémů kult. života. Přispělo k tomu i to, že myšlenkový kvas a plodné ovzduší ''P.l.k.'' přitahovaly i spisovatele, divadelníky a představitele dalších oborů. V r. 1936 začal ''P.l.k.'' vydávat měsíčník ''Slovo a slovenost'', v němž publikovali mj. ''F. X. Šalda'', ''[[Čapek Karel\|K. Čapek]]'', ''V. Vančura'', ''J. Čep'', ''V. Nezval'', ''E. F. Burian'' (časopis existuje dodnes). V následujících desetiletích vývoj čes. jazykovědy ve svém hlavním proudu soustavně navazoval na koncepci ''P.l.k.'' Platí to o studiu spisovného jazyka i nářečí, zvukové roviny jazyka i jeho roviny gramatické, o obecně jazykovědném směru i o oborech aplikované lingvistiky. Na práce ''Mathesiovy'', ''Trnkovy'', ''Jakobsonovy'' navázali např. ''J. Vachek'', ''F. Daneš'', ''M. Komárek'' aj. Ke klasickým pracím patří ''Spisovná čeština a jazyková kultura'' (red. ''B. Havránek'' a ''M. Weingart''), ''Mukařovského'' ''Kapitoly z české poetiky'' ~~I–II~~ (1941) a ''Studie z estetiky'' (1936), ''Havránkova'' ''Studie o spisovném jazyce'', ''Mathesiův'' ''Jazyk, kultura a slovenost''. Zejm. ''Mathesiovy'' a ''Mukařovského'' práce obsahují řadu s-gicky inspirativních momentů. ''Mukařovský'' publikoval i v revue ''Sociální problémy''. Ve svém pojetí estetické normy a estetické funkce se opíral nejen o ''J. M. Guyana'', ale např. i o ''Durkheimovo'' pojetí kolekt. vědomí apod.	+	<span id="entry">Pražský lingvistický kroužek</span> – specif. světonázorová komunita, která vytvořila [[škola vědecká\|vědeckou školu]] s řadou pokračovatelů a vlivem daleko přesahujícím [[lingvistika\|lingvistiku]]. ''P.l.k.'' vznikl ve 20. l. 20. st. v Praze z debatních schůzek skupiny mladých lingvistů a liter. vědců. Svůj program formulovali v textu ''Teze Pražského lingvistického kroužku'' určeném pro I. mezinár. sjezd slavistů, konaný v r. 1929 v Praze. Na ''Tezích'' pracovala kromě zakladatele a předsedy ''P.l.k.'' ''V. Mathesia'' zvláštní komise, složená především z ''R. O. Jakobsona'', ''B. Havránka'' a ''J. Mukařovského'', jsou v nich však ohlasy prací i jiných členů ''P.l.k.'', např. ''S. N. Trubeckého'', ''B. Trnky'', ''L. Kopeckého''. Z původně volného názorového i lidského spojení se postupně vytvořila tzv. ''pražská lingvistická škola''. Její pojetí jazyka vycházelo z jeho chápání jako systému účelných vyjadřovacích prostředků. Byla to koncepce strukturně orientovaná, ale i důsledně funkční. Zkoumala jazyk jako celek i každou jeho složku z hlediska zastávaných funkcí (plněných úkolů), což ji odlišovalo od jiných směrů [[lingvistika strukturální\|strukturální lingvistiky]] jako samostatný proud. Cenných výsledků dosáhl ''P.l.k.'' ve zkoumání [[jazyk spisovný\|spisovného jazyka]], stylistické diferenciace jazyka a zvl. v oblasti bádání o jazyce básnickém, kde měly stěžejní význam práce ''J. Mukařovského''. Funkční hledisko přivedlo pražskou školu k intenzívnímu zájmu také o otázky [[kultura jazyková\|jazykové kultury]] a vůbec problémů kult. života. Přispělo k tomu i to, že myšlenkový kvas a plodné ovzduší ''P.l.k.'' přitahovaly i spisovatele, divadelníky a představitele dalších oborů. V r. 1936 začal ''P.l.k.'' vydávat měsíčník ''Slovo a slovenost'', v němž publikovali mj. ''F. X. Šalda'', ''[[Čapek Karel\|K. Čapek]]'', ''V. Vančura'', ''J. Čep'', ''V. Nezval'', ''E. F. Burian'' (časopis existuje dodnes). V následujících desetiletích vývoj čes. jazykovědy ve svém hlavním proudu soustavně navazoval na koncepci ''P.l.k.'' Platí to o studiu spisovného jazyka i nářečí, zvukové roviny jazyka i jeho roviny gramatické, o obecně jazykovědném směru i o oborech aplikované lingvistiky. Na práce ''Mathesiovy'', ''Trnkovy'', ''Jakobsonovy'' navázali např. ''J. Vachek'', ''F. Daneš'', ''M. Komárek'' aj. Ke klasickým pracím patří ''Spisovná čeština a jazyková kultura'' (red. ''B. Havránek'' a ''M. Weingart''), ''Mukařovského'' ''Kapitoly z české poetiky'' (1941) a ''Studie z estetiky'' (1936), ''Havránkova'' ''Studie o spisovném jazyce'', ''Mathesiův'' ''Jazyk, kultura a slovenost''. Zejm. ''Mathesiovy'' a ''Mukařovského'' práce obsahují řadu s-gicky inspirativních momentů. ''Mukařovský'' publikoval i v revue ''[[Sociální problémy]]''. Ve svém pojetí estetické normy a estetické funkce se opíral nejen o ''J. M. Guyana'', ale např. i o ''Durkheimovo'' pojetí kolekt. vědomí apod.

	<div class="translations">		<div class="translations">

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<span id="entry">Pražský lingvistický kroužek</span> – specif. světonázorová komunita, která vytvořila [[škola vědecká|vědeckou školu]] s řadou pokračovatelů a vlivem daleko přesahujícím [[lingvistika|lingvistiku]]. ''P.l.k.'' vznikl ve 20. l. 20. st. v Praze z debatních schůzek skupiny mladých lingvistů a liter. vědců. Svůj program formulovali v textu ''Teze Pražského lingvistického kroužku'' určeném pro I. mezinár. sjezd slavistů, konaný v r. 1929 v Praze. Na ''Tezích'' pracovala kromě zakladatele a předsedy ''P.l.k.'' ''V. Mathesia'' zvláštní komise, složená především z ''R. V. Jakobsona'', ''B. Havránka'' a ''J. Mukařovského'', jsou v nich však ohlasy prací i jiných členů ''P.l.k.'', např. ''S. N. Trubeckého'', ''B. Trnky'', ''L. Kopeckého''. Z původně volného názorového i lidského spojení se postupně vytvořila tzv. ''pražská lingvistická škola''. Její pojetí jazyka vycházelo z jeho chápání jako systému účelných vyjadřovacích prostředků. Byla to koncepce strukturně orientovaná, ale i důsledně funkční. Zkoumala jazyk jako celek i každou jeho složku z hlediska zastávaných funkcí (plněných úkolů), což ji odlišovalo od jiných směrů [[lingvistika strukturální|strukturální lingvistiky]] jako samostatný proud. Cenných výsledků dosáhl ''P.l.k.'' ve zkoumání [[jazyk spisovný|spisovného jazyka]], stylistické diferenciace jazyka a zvl. v oblasti bádání o jazyce básnickém, kde měly stěžejní význam práce ''J. Mukařovského''. Funkční hledisko přivedlo pražskou školu k intenzívnímu zájmu také o otázky [[kultura jazyková|jazykové kultury]] a vůbec problémů kult. života. Přispělo k tomu i to, že myšlenkový kvas a plodné ovzduší ''P.l.k.'' přitahovaly i spisovatele, divadelníky a představitele dalších oborů. V r. 1936 začal ''P.l.k.'' vydávat měsíčník ''Slovo a slovenost'', v němž publikovali mj. ''F. X. Šalda'', ''[[Čapek Karel|K. Čapek]]'', ''V. Vančura'', ''J. Čep'', ''V. Nezval'', ''E. F. Burian'' (časopis existuje dodnes). V následujících desetiletích vývoj čes. jazykovědy ve svém hlavním proudu soustavně navazoval na koncepci ''P.l.k.'' Platí to o studiu spisovného jazyka i nářečí, zvukové roviny jazyka i jeho roviny gramatické, o obecně jazykovědném směru i o oborech aplikované lingvistiky. Na práce ''Mathesiovy'', ''Trnkovy'', ''Jakobsonovy'' navázali např. ''J. Vachek'', ''F. Daneš'', ''M. Komárek'' aj. Ke klasickým pracím patří ''Spisovná čeština a jazyková kultura'' (red. ''B. Havránek'' a ''M. Weingart''), ''Mukařovského'' ''Kapitoly z české poetiky'' I–II (1941) a ''Studie z estetiky'' (1936), ''Havránkova'' ''Studie o spisovném jazyce'', ''Mathesiův'' ''Jazyk, kultura a slovenost''. Zejm. ''Mathesiovy'' a ''Mukařovského'' práce obsahují řadu s-gicky inspirativních momentů. ''Mukařovský'' publikoval i v revue ''Sociální problémy''. Ve svém pojetí estetické normy a estetické funkce se opíral nejen o ''J. M. Guyana'', ale např. i o ''Durkheimovo'' pojetí kolekt. vědomí apod.
+<span id="entry">Pražský lingvistický kroužek</span> – specif. světonázorová komunita, která vytvořila [[škola vědecká|vědeckou školu]] s řadou pokračovatelů a vlivem daleko přesahujícím [[lingvistika|lingvistiku]]. ''P.l.k.'' vznikl ve 20. l. 20. st. v Praze z debatních schůzek skupiny mladých lingvistů a liter. vědců. Svůj program formulovali v textu ''Teze Pražského lingvistického kroužku'' určeném pro I. mezinár. sjezd slavistů, konaný v r. 1929 v Praze. Na ''Tezích'' pracovala kromě zakladatele a předsedy ''P.l.k.'' ''V. Mathesia'' zvláštní komise, složená především z ''R. O. Jakobsona'', ''B. Havránka'' a ''J. Mukařovského'', jsou v nich však ohlasy prací i jiných členů ''P.l.k.'', např. ''S. N. Trubeckého'', ''B. Trnky'', ''L. Kopeckého''. Z původně volného názorového i lidského spojení se postupně vytvořila tzv. ''pražská lingvistická škola''. Její pojetí jazyka vycházelo z jeho chápání jako systému účelných vyjadřovacích prostředků. Byla to koncepce strukturně orientovaná, ale i důsledně funkční. Zkoumala jazyk jako celek i každou jeho složku z hlediska zastávaných funkcí (plněných úkolů), což ji odlišovalo od jiných směrů [[lingvistika strukturální|strukturální lingvistiky]] jako samostatný proud. Cenných výsledků dosáhl ''P.l.k.'' ve zkoumání [[jazyk spisovný|spisovného jazyka]], stylistické diferenciace jazyka a zvl. v oblasti bádání o jazyce básnickém, kde měly stěžejní význam práce ''J. Mukařovského''. Funkční hledisko přivedlo pražskou školu k intenzívnímu zájmu také o otázky [[kultura jazyková|jazykové kultury]] a vůbec problémů kult. života. Přispělo k tomu i to, že myšlenkový kvas a plodné ovzduší ''P.l.k.'' přitahovaly i spisovatele, divadelníky a představitele dalších oborů. V r. 1936 začal ''P.l.k.'' vydávat měsíčník ''Slovo a slovenost'', v němž publikovali mj. ''F. X. Šalda'', ''[[Čapek Karel|K. Čapek]]'', ''V. Vančura'', ''J. Čep'', ''V. Nezval'', ''E. F. Burian'' (časopis existuje dodnes). V následujících desetiletích vývoj čes. jazykovědy ve svém hlavním proudu soustavně navazoval na koncepci ''P.l.k.'' Platí to o studiu spisovného jazyka i nářečí, zvukové roviny jazyka i jeho roviny gramatické, o obecně jazykovědném směru i o oborech aplikované lingvistiky. Na práce ''Mathesiovy'', ''Trnkovy'', ''Jakobsonovy'' navázali např. ''J. Vachek'', ''F. Daneš'', ''M. Komárek'' aj. Ke klasickým pracím patří ''Spisovná čeština a jazyková kultura'' (red. ''B. Havránek'' a ''M. Weingart''), ''Mukařovského'' ''Kapitoly z české poetiky'' I–II (1941) a ''Studie z estetiky'' (1936), ''Havránkova'' ''Studie o spisovném jazyce'', ''Mathesiův'' ''Jazyk, kultura a slovenost''. Zejm. ''Mathesiovy'' a ''Mukařovského'' práce obsahují řadu s-gicky inspirativních momentů. ''Mukařovský'' publikoval i v revue ''Sociální problémy''. Ve svém pojetí estetické normy a estetické funkce se opíral nejen o ''J. M. Guyana'', ale např. i o ''Durkheimovo'' pojetí kolekt. vědomí apod.
 <div class="translations">
@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Vachek, J.'' ed.: U základů pražské jazykovědné školy. Praha 1970; ''Z klasického'' období pražské školy 1925–1945. Praha 1972; ''Vachek, J.'': Vzpomínky českého anglisty. Praha 1994.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Vachek, J.'' ed.: U základů pražské jazykovědné školy. Praha 1970; ''Z klasického období pražské školy 1925–1945''. Praha 1972; ''Vachek, J.'': Vzpomínky českého anglisty. Praha 1994.
 ''[[:Kategorie:Aut: Hůrková Jiřina|Jiřina Hůrková]]''<br />

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Vachek, J.'' ed.: U základů pražské jazykovědné školy. Praha 1970; ''Z klasického'' období pražské školy 1925–1945. Praha 1972; ''Vachek, J.'': Vzpomínky českého anglisty. Praha 1994.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Hůrková Jiřina|Jiřina Hůrková]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Hůrková Jiřina|Jiřina Hůrková]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Hůrková Jiřina]]
 [[Kategorie:Terminologie/komunikace a jazyk]]
 [[Kategorie:VSgS]]