Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:05Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:27Z

import na produkční server

Nová stránka

pravoslaví – (staroslovanské slovo znamenající pravou oslavu Boha, které je ekvivalentem řec. výrazu pro ortodoxii) – třetí nejdůležitější směr [[křesťanství]] vedle [[katolicismus|katolicismu]] a [[protestantismus|protestantismu]], převládající v zemích vých. Evropy a na Balkáně. Z hlediska katolicismu je ''p.'' důsledkem [[schizma|schizmatu]], není to [[hereze]]. Vých. křesťanství mělo odedávna svá specifika, která byla podtržena i polit. rozdělením a oddělováním částí původně jednotné římské říše; šlo ovšem spíše o rozdíly v ritu a právních ustanoveních než v dogmatu. I církevní rozkol proběhl zejm. na jurisdikční rovině: byzantští patriarchové se vzepřeli nárokům papeže a utvářela se samostatná instituce. K definitivní roztržce s lat. církví dochází v r. 1054. Později se konaly různé pokusy o nové sjednocení, uskutečnilo se však pouze lokálně vznikem tzv. uniatské čili ''řeckokatolické církve'', která zachovává pravoslavné obřady, ale jurisdikčně se opět poddala papeži a věroučně se sladila s římskokatol. církví. Na rozdíl od záp. církve neusilovalo ''p.'' o právní autonomii na státní moci, chtělo spol. struktury spíše postupně pronikat a přetvářet mystickými silami své bohoslužby. S katolicismem je spojuje důraz na institucionální charakter křesťanství a velká role [[kněz|kněze]] a bohoslužebných [[rituál|rituálů]], dále např. uznávání 7 svátostí, které ovšem nejsou stejně pojímány. Zákl. dogmatickým rozdílem je názor na původ Ducha svatého – podle ''p.'' vychází pouze z Boha-otce. ''P.'' neuznává očistec v katol. interpretaci, ani tzv. neposkvrněné početí ''Panny Marie'', což však neznamená, že nemá rozvinutý [[kult mariánský|mariánský kult]]. Značnou roli v ''p.'' hraje hromadná [[zpověď]]. Jako normativní tradici na úrovni [[bible]] uznává ''p.'' jen rozhodnutí prvních 7 církevních koncilů, tzv. ekumenických, na nichž ještě byli zastoupeni vyslanci vých. i záp. křesťanství (viz [[ortodoxie]]). ''P.'' připouští možnost vystoupení z řad duchovenstva. Kněží se podle kanonických pravidel mohou ženit před vysvěcením, zemře-li jim však manželka, podruhé už sňatek nemohou uzavřít; [[celibát]] se vyžaduje pouze u členů [[řád řeholní|řeholních řádů]] a pro dosažení biskupské hodnosti. Příslušníci pravoslavné církve se mohou rozvádět. Bohoslužby se konají v rodném jazyce a jediným hudebním doprovodem jsou zpívané chorály. Náb. symbolem je čtyř- až osmiramenný kříž.

Ideálem pravoslavné zbožnosti je kontemplující asketa, nacházející duchovní útěchu v rozjímání a v ''Kristu''. Už v dílech tzv. hesychastů (z řec. hésychiá = mlčení, klid, odevzdanost) ''Grégoria Palamy'', ''Grégoria Sinajského'' a ''Nikolaa Kabasily'' se jako jediný prostředek přiblížení k pravdě postuluje pohroužení do [[modlitba|modliteb]], [[askeze]] a [[mystika]]. Proti mysticko-kontemplativnímu směru stál i v ''p.'' směr racionalisticko-scholastický, nikdy se však neuplatnil tolik jako na Západě. Na začátku 19. st. se silně rozvíjela tzv. akademická pravoslavná filozofie, která věnovala pozornost zejm. patristice a soterologii (nauce o spasení), a také pravoslavná antropologie (''V. I. Něsmelov'', ''M. M. Tarajev''). Existují i mimocírkevní pravoslavné studie související se slavjanofilstvím, „filozofií všejednoty“ a s tzv. novým křesťanstvím. ''P.'' nemá jedno církevní centrum ani jednu hlavu církve. Postupně se vytvořila řada tzv. ''autokefálních církví'' (odvozeno z řec. autos = sám; kefalé = hlava) s vlastními patriarcháty: původní je konstantinopolský, alexandrijský, antiochijský a jeruzalémský patriarchát, v r. 1589 přibyl moskevský, kyperský, gruzínský, srbský, rumunský, bulharský. Kromě toho existují 3 autonomní pravoslavné církve: sinajská, finská a japonská, které se ale nacházejí v jurisdikci autokefálních církví. Pravoslavné církve mezi sebou udržují silné kontakty („celopravoslavné porady“ se svolávají od r. 1961) a v současné době se účastní hnutí [[ekumenismus|ekumenismu]]. Jejich vztah ke státu je různý, pro ruskou pravoslavnou církev byla příznačná značná závislost na státní moci, resp. vzájemné propojení, které se projevovalo v tom, že pravoslavní kněží přejímali zčásti role státních úředníků místní správy, a hlavně tím, že rus. car byl označován za nejvyšší hlavu církve v duchu ''cézaropapismu''. Pravoslavná teologie vychází z teze, že vypracování vlastního soc. programu není povinností církve, protože v evangeliu se o ničem takovém nemluví. Zároveň však církev připouští uplatňování ve veř. životě.

<div class="translations">
Orthodoxy
Église de rite orthodoxe, Orthodoxie
orthodoxe Kirche
ortodossia
</div>

-- ''[[:Kategorie:Aut: Sekot Aleš|Aleš Sekot]]'' 
[[Kategorie:Aut: Sekot Aleš]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 </div>
--- ''[[:Kategorie:Aut: Sekot Aleš|Aleš Sekot]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Sekot Aleš|Aleš Sekot]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Sekot Aleš]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Pravoslaví - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server