ZRN v 2. 3. 2018, 13:20

2018-03-02T13:20:31Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:10Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:37Z

import na produkční server

Nová stránka

protestantismus – (z lat. protestor = veř. dosvědčuji, prohlašuji) – souhrnné označení pro křesťanské církve, společenství a různé proudy uvnitř [[křesťanství]], které se v době [[reformace]] oddělily od římskokatol. církve, a to nejprve v 15. st. v čes. zemích, v 16. st. v Německu, Švýcarsku (curyšská a ženevská reformace), Francii (hugenoti), Nizozemí, Skandinávii, Anglii a Skotsku, v Uhrách, Polsku a na Litvě, v Pobaltí, později v důsledku misijního působení v jižní Africe a na území USA a Kanady. Pojmenování ''p.'' je odvozeno od ''Protestace'', kterou v r. 1529 ve Špýru podepsala část šlechticů a měst proti rozhodnutí říšského sněmu omezit [[luterství]] v Německu. Luteráni dnes patří mezi nejpočetnější protestantské církve. Kromě nich existují různé reformované kalvinistické církve (viz [[kalvinismus]] a [[anglikanismus]]). K protestantským církvím a denominacím se hlásí asi 340 mil. věřících na celém světě. ''P.'' je vedle [[katolicismus|katolicismu]] a [[pravoslaví]] jedním ze tří zákl. proudů křesťanství; jeho dogma a rituál má mnoho společného s oběma zbývajícími. Jako katolicismus uznává např. trojjedinost Boha, jako pravoslaví odmítá ''očistec'' a [[celibát]]. Specif. pro ''p.'' je obrat k výlučné autoritě [[bible]]. Zásada „sola Scriptura“ čili „pouhým Písmem“ je označována za „formální princip“ reformace či ''p.'' (viz též [[ortodoxie]]), zatímco důraz na spasení jen díky boží milosti („iustificatio sola gratia“) a jen skrze médium osobní víry („sola fide“) je „materiálním principem“ (viz též [[providencialismus]]). ''P.'' uznává [[církev]] jako prostředníka mezi Bohem a člověkem jen ve smyslu „obecenství služby“ a kázání evangelia, zamítá ji jako „panovnici božským právem“ nad svědomím lidí, s čímž souvisí setření bytostného rozdílu mezi knězem a laikem. ''P.'' zrušil některé svátosti, pro něž nenalezl oporu v bibli, podobně i uctívání svatých, jinak chápe [[zpověď]], zjednodušil výzdobu [[chrám|chrámů]] (často jsou odstraněny obrazy a zejm. sochy), kázání, modlitby a zpěv žalmů koná v nár. jazyce, zrušil klasické [[řád řeholní|řeholní řády]]. Jednotlivé církve a [[denominace]] mají své další zvl. rysy. Velkou roli v ''p.'' hraje [[etika protestantská|protestantská etika]].

Historií ''p.'' je historie reformace, ale dotvářel se i v období ''protireformace'' a později (zvl. v kalvinistické verzi) se stává ideologií blízkou potřebám nastupujícího [[kapitalismus|kapitalismu]]. Zásady odpovědně produktivního života, vyzvedání [[askeze]] v etice povolání proti plýtvavé smyslové nádheře, polit. teorie odmítající absolutistickou zvůli a ospravedlňující právo na odpor proti špatné vládě (opět v souvislosti s tím, že svědomí má být svobodně odpovědné Bohu jako Pánu nad pány) atd., to jsou např. znaky revoluce v Nizozemí (od 60. l. 16. st.) a v Anglii (1640–1660). Od konce třicetileté války a vítězství angl. revoluce nastupuje období postupné [[sekularizace]] idejí ''p.'' [[osvícenství|Osvícenství]], kterému razí cestu v Anglii ''J. Locke'', ''J. Toland'', ''A. A. Shaftesbury'' a další, nabylo v křesťanství smířlivějšího charakteru než v zemích katol., kde se prosazovalo proti vnějšímu odporu. Vydání díla ''Pia desideria'' od ''P. J. Spenera'' (1675) je pokládáno za počátek epochy [[pietismus|pietismu]], která předchází období převládajícího osvícenství v Německu. Rozrůzňování jednotlivých teologických škol uvnitř ''p.'', který se dobovým podnětům vystavoval silněji něž katolicismus, pokračuje i v době romantismu a po ní. Význ. osobnostmi byli v 19. st. ''F. E. D. Schleiermacher'', ''A. Ritschl'', ''A. von Harnack'', ''E. Troeltsch'' aj. Určujícími rysy jsou obrat k nitru, historismus v práci s biblickými texty (''D. F. Strauss'', ''B. Bauer'' aj.), výrazná antropologizace křesťanství. ''Kristus'' začal být chápán jako hist. a tedy do jisté míry relativní fenomén. ''Schleiermacher'' prosadil obrat od objektivity biblické zvěsti k niterné náb. zkušenosti, k citu závislosti jako základu náboženství. Tzv. liberální teologie 19. a začátku 20. st. byla spojena s evolučními a hist. hledisky (zvl. ''Troeltsch''). Tento vývoj byl radikálnější v Německu, v anglosaském prostoru postupoval pomaleji. Vedle radikalizujících proudů si ovšem v církevním životě vždy udržovaly podstatný vliv umírněnější a také konzervativní směry (konfesionalismus). Na půdě ''p.'' vznikají také nové sekty (kromě pietismu viz např. [[evangelikalismus]], [[fundamentalismus]]).

Rozhodující zlom přináší otřes 1. svět. války. Vznikla tzv. ''dialektická teologie'' ''K. Bartha'', ''E. Thurneysena'', ''E. Brunnera'', ''F. Gogartena'', kteří obrátili pozornost k původním reformačním východiskům, k pocitu krizovosti a paradoxnosti lidské existence, k důrazu na objektivitu ''Písma'' a církve, k eschatologickému a christocentrickému zaměření teologie atd. Silný ohlas měly i v Čechách (''J. L. Hromádka'', ''J. B. Souček'' aj.). Korekce v rámci tohoto období přináší zkušenost 2. svět. války a poválečného období. Situace moderního člověka s výzvou k [[odpovědnost|odpovědnosti]] se promítá do díla ''R. Bultmanna'' (viz [[demytologizace]]), ''G. Ebelinga'', ''H. Brauna'', ''E. Käsemanna'' (vliv [[existencialismus|existencialismu]]), ''D. Bonhoeffera'' (úsilí o tzv. nenáb. výklad ''Písma''). Existencialistické inspirace lze najít i u ''P. Tillicha'', ''J. A. T. Robinsona'', ''P. M. van Burena'', v teologii revoluce ''H. Coxe'' a u am. radikálních teologů ''Altizera'', ''Vahaniana'', ''Hamiltona'', jejichž érou byla především 60. l. (později se postup sekularizace opět poněkud zbrzdil). Dějinnou křižovatku dneška se snaží osobitnými přístupy reflektovat ''J. Moltmann'' či ''W. Pannenberg''. Mezi marginálními proudy „ateistické teologie“ (''D. Sölleová'') se objevuje i škola „materialistické četby bible“ (''C. S. Rostagno'' aj.), částečně se o ni opírá [[teologie osvobození]] (''J. Miguez-Bonino''). V prostestantské teologii se silně promítají také lingvistické tendence, těsně je s ní spjata [[hermeneutika]]. Otázky po podstatě cíkve, její podobě, vyznání, bohoslužbě, úřadě a řádech nabývají na významu a zaměstnávají luterské teology i ve 20. st., a to i v souvislosti s nově se probouzejícím úsilím o sjednocení roztříštěného křesťanství (viz [[ekumenismus]]), nyní zejm. postupným sjednocováním misijních společností (viz [[misionářství]], [[evangelizace]]). Vznikla další [[hnutí náboženské|náboženská hnutí]], např. ''Life and Work'', zabývající se praktickým křesťanstvím ve vztahu ke světu, a hnutí ''Faith and Order'' pro otázky víry a řádů. V některých protestantských církvích došlo ke sjednocení luterství a kalvinismu (tzv. unionované církve) nebo ke sjednocení metodistů s valdenskými apod. (např. v Austrálii, USA). Hnutí na obnovu církve a prohloubení víry vytvořila nové orgány pro práci s muži, práci žen, urbanistiku, průmyslovou a rurální [[diakonie|diakonii]], soc. farní úřady.

<div class="translations">
Protestantism
protestantisme
Protestantismus
protestantesimo
</div>

Literatura: ''Léonard, E.'': Histoire générale du protestantisme, vol. I–III. 1962; ''Martin, D.'': Tongues Fire: The Explosion of Protestantism in Latin America. Oxford 1990.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav|Miroslav Ransdorf]]'' 
[[Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Léonard, E.'': Histoire générale du protestantisme, vol. I–III. 1962; ''Martin, D.'': Tongues Fire: The Explosion of Protestantism in Latin America. Oxford 1990.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Léonard, E.'': Histoire générale du protestantisme, vol. I–III. 1962; ''Martin, D.'': Tongues of Fire: The Explosion of Protestantism in Latin America. Oxford 1990.
 ''[[:Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav|Miroslav Ransdorf]]''<br />

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Léonard, E.'': Histoire générale du protestantisme, vol. I–III. 1962; ''Martin, D.'': Tongues Fire: The Explosion of Protestantism in Latin America. Oxford 1990.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav|Miroslav Ransdorf]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav|Miroslav Ransdorf]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Protestantismus - Historie editací

ZRN v 2. 3. 2018, 13:20

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server