Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:12Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:42Z

import na produkční server

Nová stránka

psychologie analytická – teorie lidské psychiky, kterou vytvořil ''C. G. Jung''. Vyšel ze studia okultních jevů, z experimentů s asociacemi a ze zkoumání schizofrenie, pak rozšířil svá studia na srovnávací mytologii, náb. systémy a alchymii. Pokusil se zformulovat svou metafyziku lidského života (''Aion'', 1951, a další spisy). Lidskou psychiku chápal jako složku „světové psýché“, utvářející se v dramatické konfrontaci s věčnými tématy existence. Psychika tvoří zvláštní svět se specif. zákonitostmi. Nějakou dobu byl ''Jung'' žákem ''S. Freuda'', který jej prosadil za prezidenta mezinár. psychoanalytické společnosti. R. 1913 se však s ''Freudem'' rozešel pro zásadní nesouhlas s jeho pojetím [[libido|libida]] a s jeho pansexualismem. ''Jung'' šel pak svou vlastní, velmi specif. cestou. Prohloubil ''Freudovo'' pojetí nevědomí o tzv. [[nevědomí kolektivní|kolektivní nevědomí]], sféru lidské psychiky tvořenou především tzv. [[archetyp|archetypy]]. Obsahem individ. nevědomí, tvořeného především potlačenými tendencemi a afekty vyvolanými osobními konflikty, jsou podle ''Junga'' ''psychické komplexy'' tvořené odštěpnými, citově akcentovanými představami, konstituující se především v situacích osobního selhávání a ve význ. životních situacích vůbec. Komplexy jsou relativně nezávislé, v celku duševního života neasimilovatelné dynamické prvky, vystupující jako nevědomé motivy anebo dokonce jako dílčí osobnosti a determinující tak podstatným způsobem jednání a duševní život člověka vůbec. Studium komplexů považoval ''Jung'' za nejdůležitější cestu k poznávání osobního nevědomí člověka. Proto bývá jeho ''p.a.'' nazývána také „komplexovou psychologií“ (''H. K. Fierz'', 1976). Učení o komplexech velmi obohatilo empir. psychologii a přispělo zejm. k rozvoji [[psychologie klinická|klinické psychologie]]. Zatímco sféru osobního (personálního) [[nevědomí]] tvoří podle ''Junga'' především komplexy, hlubší sféru kolekt. nevědomí tvoří archetypy, preformované, emocemi akcentované imaginace, odrážející mezní situace lidské existence a zkušenost lidstva s těmito situacemi, konstituujícími lidské bytí (analogie instinktů). Vědomí a nevědomí spojuje psych. instance, kterou ''Jung'' nazývá „já“ ([[ego]]) a chápe ji jako „subjekt vědomí“.

Analýzou nevědomí dospívá ''Jung'' ke čtveřici dalších pojmů, vyjadřujících dynamické vztahy mezi psýché a vnějším světem, ale i endogenní hluboce nevědomé psych. procesy. Je to především pojem ''persona'' (osoba), vyjadřující normativně určené (spol. závislé) způsoby chování, „funkční komplex“ zaměřený na soc. adjustaci, který však není identický s individualitou. Persona je kompromis mezi [[individuum|individuem]] a společností. Dále je to tzv. ''stín'', archetypický útvar („náš temný bratr“), jakýsi protiklad vědomého já, zdroj psych. [[projekce]], která jako taková je pro silný odpor obtížně identifikovatelná (člověk si nerad uvědomuje a připouští temné stránky své osobnosti). Jiný je archetyp zvaný ''animus a anima'' (u ženy a u muže), což jsou výrazy odvozené z lat. slova znamenajícího duši. Jsou to obrazy druhého pohlaví, které jedinec nosí ve své psychice a které mají dvě stránky, jasnou a temnou. Mají svůj základ v obrazech rodičů a projevují se tak, že např. muž „vidí“ určité věci očima své matky. Animus a anima tvoří „duši“, která je protikladem persony, je to jakási „vnitřní osobnost“ člověka. Nevědomé je podle ''Junga'' vždy vyjadřováno prostřednictvím [[symbol|symbolů]], které jsou funkcí iracionálního myšlení a cítění a vyjadřují zvláštní spojení ducha a přírody. ''Jung'' rozlišuje čtyři zákl. funkce psychiky: myšlení, cítění, pociťování (Empfinden) a [[intuice|intuici]]. Spojení myšlení a intuice dává intuitivní spekulativní myšlení, spojením myšlení a pociťování vzniká empir. myšlení, spojením pociťování a cítění vzniká čivé cítění (empfindlindes Fühlen) a spojením cítění a intuice vzniká intuitivní cítění. Funkcí rozumí ''Jung'' psych. činnost nezávislou na obsazích. Myšlení i cítění prohlašuje za funkce racionální. ''Cítění'' je hodnocení prostřednictvím pojmů příjemného a nepříjemného, emocí libosti a nelibosti, myšlení hodnotí prostřednictvím poznání. Pociťování a intuice jsou funkce iracionální, pracující s pouhými vjemy, bez hodnocení.

Největším příspěvkem ''p.a.'' klinické psychologii byla ''Jungova'' typologie, vycházející z rozlišení dvou druhů postojů: ''extraverze'' (společenskost, otevřenost světu, smysl pro realismus) a ''introverze'' (obrácení k sobě samému, uzavřenost, smysl pro fantazii), a z přiřazení čtyř psych. funkcí těmto dvěma typům postojů. Vzniklo osm typů: extravertní myšlenkový, introvertní myšlenkový, extravertní citový, introvertní citový, extravertní intuitivní, introvertní intuitivní atd. Vědomé extraverzi je komplementární nevědomá introverze a naopak. Typy postojů popsané ''Jungem'' byly identifikovány i [[analýza faktorová|faktorovou analýzou]] osobnosti, a to jako na sobě nezávislé faktory druhého řádu (extraverze a introverze u ''H. J. Eysencka'', 1950). Důležitou roli hraje u ''Junga'' pojem ''individuace'', vzjadřující lidské psychice imanentní princip vývoje. Psychika je ve své podstatě přír. jev a její vývoj probíhá nejprve ve znamení adaptace na životní prostředí. V druhé polovině života se však člověk musí konfrontovat se svou vnitřní metafyzickou podstatou, se svou „duší“, a integrovat svůj „stín“, tj. vyrovnat se s primitivní pudovostí a se svými nevědomými sklony vůbec, ale i se svou animou či animem (s ženskou či mužskou stránkou osobnosti). Dynamika psychiky vyrůstá z jejích protikladů a odehrává se kolem centra, které ''Jung'' nazývá ''jáství'' (Selbst). Individuace je osvobozování se jáství od psych. [[maska|masek]]. Kritika ''p.a.'' je zaměřena především na její nedostatečný empir. základ a na nejasně definované pojmy.

<div class="translations">
analytical psychology
psychologie analytique
analytische Psychologie
psicologia analitica
</div>

Literatura: ''Fierz, H. K.'': Die Jungsche analytische (komplexe) Psychologie. München 1976; ''Jacobi, J.'': Psychologie C. G. Junga. Praha 1992; ''Jung, C. G.'': Analytická psychologie. Její teorie a praxe. Praha 1992; ''Široký, H.'': Analytická psychologie C. G. Junga. Brno 1990.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Fierz, H. K.'': Die Jungsche analytische (komplexe) Psychologie. München 1976; ''Jacobi, J.'': Psychologie C. G. Junga. Praha 1992; ''Jung, C. G.'': Analytická psychologie. Její teorie a praxe. Praha 1992; ''Široký, H.'': Analytická psychologie C. G. Junga. Brno 1990.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
 [[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
 [[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Psychologie analytická - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server