Racionalita - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost kapitalistická, společnost nedomyšlená nebo společnost volby v [[PSpol|Petruskových…

2020-09-21T06:16:58Z

Přidána poslední věta Viz též heslo společnost kapitalistická, společnost nedomyšlená nebo společnost volby v [[PSpol|Petruskových…

ZRN v 3. 3. 2018, 12:02

2018-03-03T12:02:15Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:14Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:46Z

import na produkční server

Nová stránka

racionalita – na ''rozumu'' spočívající jednání a myšlení, uspořádání spol. vztahů. Je to klasické téma filozofie, s-gie a ekonomie s původem v raném Řecku, na němž je postaven tzv. [[racionalismus]], směr absolutizující racionální stupeň poznání a povyšující kritérium rozumu na kritérium pravdy. Moderní pojetí ''r.'' začíná u ''R. Descarta'' (17. st.). Je postaveno na logice a matematice, na zpochybňování smyslových pravd, na „cogito ergo sum“, tj. „myslím, tedy jsem“ (viz též [[karteziánství]]). Podle ''G. W. Leibnize'' jsou základem porušení „kauzální definice pojmů“. ''I. Kant'' zavádí ''r.'' do gnoseologie a spojuje ji s kriticismem. ''G. W. F. Hegel'' završuje tradici racionalismu ideou identity myšlení a bytí. ''Max Weber'' používal pojem ''r.'' k postižení ekon. a správního systému kapitalismu. ''R.'' rozumí rozšíření okruhu přístupného racionálnímu rozhodnutí spočívajícímu na kalkulu. Cílem je dosáhnout lidmi stanovených cílů za použití efektivních prostředků; jde o maximum úspěchu v porovnání s vynaloženými prostředky. ''Weber'' rozlišoval mezi formální a materiální ''r.'': první sleduje míru uplatnění kalkulu, druhá stupeň uplatnění soc. jednání ve spojení s určitými hodnotovými postuláty. Díky proměnlivosti ''hodnocení'' je mnohoznačný i pojem materiální racionality. ''Weberův'' koncept „společenské racionality“ je v zásadě procedurální, manipulativní, instrumentální. Podle něho jsou rozhodujícími oblastmi uplatnění ''r.'' věda a pak procesy monetarizace (ekonomizace) a byrokratizace spol. života. Postupně se celá plocha spol. života mění v objekt racionálního kalkulu.

''Weberův'' koncept kritizuje ''Herbert Marcuse'' v knize ''Jednorozměrný člověk'': pojem „technického rozumu“ je ideologie, „technologická racionalita“ vede k ospravedlnění vlády a nikoli k emancipaci. ''Marcuse'' odmítá ''Weberovu'' tezi, že ''r.'' je třeba obětovat svobodu. ''Hans Albert'' usiluje o „kritický model racionality“. Jeho základem je inženýrství dílčích kroků ''K. R. Poppera'', který má ovšem potíže s racionálním založením a odůvodněním samotného modelu ''r.'': rozhodnutí o přijetí nebo zavržení soc. hodnot spočívá na iracionálním kroku, na víře v rozum. ''Jürgen Habermas'' (1981, 1983 aj.) usiluje o jakousi mezibilanci problematiky spol. ''r.'': zavrhuje sice možnost komplexního poznání a na něm spočívající spol. ''r.'', ale filozofii stále přisuzuje úkol stráže ''r.'' (proti ''Richardu Rortymu''), vykladače a tlumočníka mezi jednotlivými oblastmi spol. života a poznání. Má držet vědomí celkového kontextu rozehráváním jednotlivých pojetí vedle sebe a proti sobě. ''Habermas'' odmítá teze postmodernistů (''J. F. Lyotarda'', ''Boutrillarda''), navazujících na ''Nietzscheho'', že „společenské“ jako integrální celek neexistuje, že jsou jen izolované okruhy, v nichž platí principy jazykových her, že ideje dějinné kontinuity a pokroku nemají smysl, že pravda je věc konsensu. Pro ''Habermase'' je [[modernismus]] otevřený a nedokončený projekt. Jeho teze o kolonizaci přirozeného životního světa lidí procedurální ''r.'', sférami ekonomie a moci ústí v položení otázky po novém konceptu „společenské racionality“, ale zatím mu jde o kladení otázek a mapování terénu, dobu nevidí zralou pro odpověď.

Mezitím se objevily snahy o prosazení nového konceptu ''r.'' ve světě (''I. Prigogine'', ''I. Stenghers''), založeného na historizaci a procesualizaci kategorií i metod, celého pojetí světa. Podobně vyznívají i úvahy nad smyslem ekologické výzvy (''P. Juquin'', ''F. Capra'' aj.). Weberiánský koncept ''r.'' je v krizi a ve výhledu je antimanipulativní koncept ''r.'' K podobným závěrům dospívají i teoretici [[management|managementu]], kde po racionální škole (vycházející z weberiánského paradigmatu) a doktríně [[human relations]] přichází „participační management“ (''T. J. Peters'' aj.). Sociální participace se stává integrující hodnotou nového pojetí člověka a společnosti. Podle ''D. Bella'' nelze společnost integrovat na bázi pouhých polit. a ekon. struktur. Klasický industriální kapitalismus a byrokratický socialismus spočívaly na konceptu spol. ''r.'', tak jak ho zformuloval ''Weber''; patřily do rámce jednoho svět. systému (''I. M. Wallerstein''). Od konce 80. l. dochází k proměně svět. systému a konceptu spol. ''r.'', zahrnující oblasti vědy, politiky, ekonomie a také emancipační strategie. Dosavadnímu konceptu spol. ''r.'' odpovídala emancipační strategie využívající stát; místo ní nastupuje pluralita metod, využívající proměnu společnosti zdola.

<div class="translations">
rationality
racionalité
Rationalität
razionalità
</div>

-- ''[[:Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav|Miroslav Ransdorf]]'' 
[[Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav]]
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">racionalita</span> – na ''rozumu'' spočívající jednání a myšlení, uspořádání spol. vztahů. Je to klasické téma filozofie, s-gie a ekonomie s původem v raném Řecku, na němž je postaven tzv. [[racionalismus]], směr absolutizující racionální stupeň poznání a povyšující kritérium rozumu na kritérium pravdy. Moderní pojetí ''r.'' začíná u ''R. Descarta'' (17. st.). Je postaveno na logice a matematice, na zpochybňování smyslových pravd, na „cogito ergo sum“, tj. „myslím, tedy jsem“ (viz též [[karteziánství]]). Podle ''G. W. Leibnize'' jsou základem porušení „kauzální definice pojmů“. ''I. Kant'' zavádí ''r.'' do gnoseologie a spojuje ji s kriticismem. ''G. W. F. Hegel'' završuje tradici racionalismu ideou identity myšlení a bytí. ''Max Weber'' používal pojem ''r.'' k postižení ekon. a správního systému kapitalismu. ''R.'' rozumí rozšíření okruhu přístupného racionálnímu rozhodnutí spočívajícímu na kalkulu. Cílem je dosáhnout lidmi stanovených cílů za použití efektivních prostředků; jde o maximum úspěchu v porovnání s vynaloženými prostředky. ''Weber'' rozlišoval mezi formální a materiální ''r.'': první sleduje míru uplatnění kalkulu, druhá stupeň uplatnění soc. jednání ve spojení s určitými hodnotovými postuláty. Díky proměnlivosti ''hodnocení'' je mnohoznačný i pojem materiální racionality. ''Weberův'' koncept „společenské racionality“ je v zásadě procedurální, manipulativní, instrumentální. Podle něho jsou rozhodujícími oblastmi uplatnění ''r.'' věda a pak procesy monetarizace (ekonomizace) a byrokratizace spol. života. Postupně se celá plocha spol. života mění v objekt racionálního kalkulu.
-''Weberův'' koncept kritizuje ''Herbert Marcuse'' v knize ''Jednorozměrný člověk'': pojem „technického rozumu“ je ideologie, „technologická racionalita“ vede k ospravedlnění vlády a nikoli k emancipaci. ''Marcuse'' odmítá ''Weberovu'' tezi, že ''r.'' je třeba obětovat svobodu. ''Hans Albert'' usiluje o „kritický model racionality“. Jeho základem je inženýrství dílčích kroků ''K. R. Poppera'', který má ovšem potíže s racionálním založením a odůvodněním samotného modelu ''r.'': rozhodnutí o přijetí nebo zavržení soc. hodnot spočívá na iracionálním kroku, na víře v rozum. ''Jürgen Habermas'' (1981, 1983 aj.) usiluje o jakousi mezibilanci problematiky spol. ''r.'': zavrhuje sice možnost komplexního poznání a na něm spočívající spol. ''r.'', ale filozofii stále přisuzuje úkol stráže ''r.'' (proti ''Richardu Rortymu''), vykladače a tlumočníka mezi jednotlivými oblastmi spol. života a poznání. Má držet vědomí celkového kontextu rozehráváním jednotlivých pojetí vedle sebe a proti sobě. ''Habermas'' odmítá teze postmodernistů (''J. F. Lyotarda'', ''Boutrillarda''), navazujících na ''Nietzscheho'', že „společenské“ jako integrální celek neexistuje, že jsou jen izolované okruhy, v nichž platí principy jazykových her, že ideje dějinné kontinuity a pokroku nemají smysl, že pravda je věc konsensu. Pro ''Habermase'' je [[modernismus]] otevřený a nedokončený projekt. Jeho teze o kolonizaci přirozeného životního světa lidí procedurální ''r.'', sférami ekonomie a moci ústí v položení otázky po novém konceptu „společenské racionality“, ale zatím mu jde o kladení otázek a mapování terénu, dobu nevidí zralou pro odpověď.
+''Weberův'' koncept kritizuje ''Herbert Marcuse'' v knize ''Jednorozměrný člověk'': pojem „technického rozumu“ je ideologie, „technologická racionalita“ vede k ospravedlnění vlády a nikoli k emancipaci. ''Marcuse'' odmítá ''Weberovu'' tezi, že ''r.'' je třeba obětovat svobodu. ''Hans Albert'' usiluje o „kritický model racionality“. Jeho základem je inženýrství dílčích kroků ''K. R. Poppera'', který má ovšem potíže s racionálním založením a odůvodněním samotného modelu ''r.'': rozhodnutí o přijetí nebo zavržení soc. hodnot spočívá na iracionálním kroku, na víře v rozum. ''Jürgen Habermas'' (1981, 1983 aj.) usiluje o jakousi mezibilanci problematiky spol. ''r.'': zavrhuje sice možnost komplexního poznání a na něm spočívající spol. ''r.'', ale filozofii stále přisuzuje úkol stráže ''r.'' (proti ''Richardu Rortymu''), vykladače a tlumočníka mezi jednotlivými oblastmi spol. života a poznání. Má držet vědomí celkového kontextu rozehráváním jednotlivých pojetí vedle sebe a proti sobě. ''Habermas'' odmítá teze postmodernistů (''J. F. Lyotarda'', ''Baudrillarda''), navazujících na ''Nietzscheho'', že „společenské“ jako integrální celek neexistuje, že jsou jen izolované okruhy, v nichž platí principy jazykových her, že ideje dějinné kontinuity a pokroku nemají smysl, že pravda je věc konsensu. Pro ''Habermase'' je [[modernismus]] otevřený a nedokončený projekt. Jeho teze o kolonizaci přirozeného životního světa lidí procedurální ''r.'', sférami ekonomie a moci ústí v položení otázky po novém konceptu „společenské racionality“, ale zatím mu jde o kladení otázek a mapování terénu, dobu nevidí zralou pro odpověď.
 Mezitím se objevily snahy o prosazení nového konceptu ''r.'' ve světě (''I. Prigogine'', ''I. Stenghers''), založeného na historizaci a procesualizaci kategorií i metod, celého pojetí světa. Podobně vyznívají i úvahy nad smyslem ekologické výzvy (''P. Juquin'', ''F. Capra'' aj.). Weberiánský koncept ''r.'' je v krizi a ve výhledu je antimanipulativní koncept ''r.'' K podobným závěrům dospívají i teoretici [[management|managementu]], kde po racionální škole (vycházející z weberiánského paradigmatu) a doktríně [[human relations]] přichází „participační management“ (''T. J. Peters'' aj.). Sociální participace se stává integrující hodnotou nového pojetí člověka a společnosti. Podle ''D. Bella'' nelze společnost integrovat na bázi pouhých polit. a ekon. struktur. Klasický industriální kapitalismus a byrokratický socialismus spočívaly na konceptu spol. ''r.'', tak jak ho zformuloval ''Weber''; patřily do rámce jednoho svět. systému (''I. M. Wallerstein''). Od konce 80. l. dochází k proměně svět. systému a konceptu spol. ''r.'', zahrnující oblasti vědy, politiky, ekonomie a také emancipační strategie. Dosavadnímu konceptu spol. ''r.'' odpovídala emancipační strategie využívající stát; místo ní nastupuje pluralita metod, využívající proměnu společnosti zdola.

@@ Řádek 15: / Řádek 15: @@
 [[Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav]]
 [[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
 [[Kategorie:VSgS]]