imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost nomádská v Petruskových Společnostech (2006)

2020-09-21T06:16:58Z

Přidána poslední věta Viz též heslo společnost nomádská v Petruskových Společnostech (2006)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:18Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:55Z

import na produkční server

Nová stránka

rituál – (z lat. ritualis = obřadný) – též ''ritus'' – označení výrazného individ. nebo kolekt. způsobu [[chování]], který je standardizován, tj. založen na vnucených nebo tradičních pravidlech, vystupuje jako posvátný [[obyčej]]. Pojem ''r.'' je velmi blízký pojmům [[obřad]], ceremoniel. Vzniká jako reakce jednajících osob na situace rozhodování nebo strachu, přičemž pro svou identickou opakovatelnost funguje jako stabilizátor chování. Je nástrojem, pomocí něhož dané společenství udržuje a upevňuje své normativní uspořádání a organizaci, resp. představuje komunikativní strukturu náb. kultu. Protože jde o přesně stanovený postup, o činnost probíhající krok za krokem, používá se příležitostně pojem ''r.'' také pro označení určitého druhu nutkavě neurotických činností, spojených obvykle s ''magickým myšlením'' či [[pověra|pověrou]] (člověk se snaží např. při chůzi po chodníku nevstoupit na spáry mezi obrubníky, nebo nepřekročit mřížoví kanálu, aby mu to nepřineslo neštěstí). ''R.'' je ale především součástí [[kult|kultu]] různých náb. systémů. Oba pojmy, ''r.'' a kult, bývají významově zaměňovány. Psychol. funkcí náb. ''r.'', resp. kultů, je stimulace a gradace náb. cítění, event. navození náb. exaltace. Tento proces je podporován hudbou, zpěvem, užíváním kuřidel, [[symbol|symbolů]] a dalších prostředků. Charakteristickým prvkem ''r.'' je [[modlitba]]. ''W. Hellpach'' v r. 1939 zdůraznil, že ''r.'' byly vpleteny již do [[mýtus|mýtů]]. Pokládá ''r.'' za magická, kultická provádění bohoslužeb, jimiž se lidé jako společenství věřících zmocňují vyšších sil. Předpokládají, že jim lichotí modlitba, [[oběť]], [[adorace]], ale vylévají si na nich také zlost, v evokacích si je podřizují, aby je učinili služebnými, čarodějnickými triky je od sebe vzdalují nebo se před nimi skrývají (viz rity [[maska|masek]]). Společným jmenovatelem je zde tedy víra v [[nadpřirozeno]] a zmíněné magické myšlení, které v daném případě vychází z přesvědčení o instrumentální hodnotě a účincích určitých praktik, jejichž ritualizace tuto víru podporuje. Psychoanalyticky se pokusil vysvětlit ''r.'' ''Th. Reik'' (1928), zejm. analýzou symbolického významu židovského ritu „šofar“ a ritů pubescentů u přír. národů. Podnětem k tomu byla zřejmě ''Freudova'' teze o ceremoniích nutkavých neurotiků jako o „sekundární obraně ega“. ''Reik'' se pokusil regresivně rekonstruovat náb. ''r.'' z původních pudových procesů, nacházeje analogii s chováním nutkavých neurotiků. Společným jmenovatelem je zde potlačený pocit [[vina|viny]], přičemž tyto ''r.'' symbolizují obranu proti tomuto potlačení. Jiní psychoanalytikové a zejm. neopsychoanalytikové však tyto teorie odmítli.

Z hlediska s-gie je důležité, že ''r.'' se sice vymykají kritériím individ. účelové racionality, mohou ale z hlediska soc. celku plnit význ. integrační funkce. Jako prvý ze sociologů upozornil na tuto skutečnost ''É. Durkheim''. Ústřední kategorie jeho s-gie [[solidarita mechanická a organická]] nemá podobu racionálního kontraktu uzavřeného vědomě mezi členy společnosti, nýbrž podobu emotivního pouta, jež je posilováno v průběhu kolekt. obřadů. V tomto směru snižují ''r.'' riziko [[anomie]], soustřeďují členy skupiny či společnosti kolem nezpochybňovaných skupinových hodnot. Podobná koncepce je latentně obsažena ve ''Weberově'' teorii [[panství]], kdy objektem legitimizačních ''r.'' se může stát osoba charismatického vůdce, nezpochybnitelnost odvěké tradice či posvátnost ustavených zákonů. Zesvětštění světa se projevuje v nahrazení náb. ''r.'' podobně ortodoxními ''r.'' moderní politiky. Kdo kontroluje průběh soc. ''r.'', kontroluje společnost. V masové společnosti se centrum kolekt. ''r.'' přesunuje do oblasti individualizovaného konzumu, přičemž legitimizační funkce ''r.'' zůstává nezměněna. V této rovině popisuje mechanismus ''r.'' tržní společnosti např. ''H. Marcuse''. Ke zdůraznění rituální povahy soc. jednání přispěla celá řada s-gických disciplín. Fenomenologická s-gie vycházející ze ''Schützova'' rozboru ''Weberovy'' kategorie tradičního jednání klade důraz na zautomatizovanost a nereflexivnost běžného každodenního jednání opakujícího vysoce stereotypizované a zpravidla neproblematizované vzorce. Rituálnost jednání v tomto smyslu se snaží plánovitě narušovat etnometodologie ve snaze odkrýt meze přirozené racionality. V rovině organizovaného jednání upozorňuje na ritualismus lidského počínání ''R. K. Merton'' ve své koncepci [[byrokracie]]. Charakteristickým rysem rituální činnosti je zde přeměna prostředků ve svůj vlastní účel. Detailní popis průběhu ''r.'' každodenního života v podmínkách tzv. vyspělých společností je hlavním tématem díla ''E. Goffmana'', který analyzuje rituální setkávání, v jejichž průběhu se jednotliví aktéři snaží představit druhým sami sebe v silně idealizované podobě. Účelem těchto ''r.'' je vzájemné potvrzování nároků a pozic zúčastněných.

Z typologie ''r.'' je zřejmé, že tyto specif. formy činnosti pokrývají především kritické oblasti lidského soužití: ''1.'' v případě vyhrocených situací skupinu stmelují „rituály nebezpečí“, jejichž latentní působení popsal ''Merton'' (viz např. dešťové tance kmene Hopi); ''2.'' tzv. „rituály přechodu“ mají zajistit plynulost soc. význ. změny; v podobě pohřebních ceremoniálů studoval jejich soc. význam např. ''A. R. Radcliffe-Brown''; ''3.'' semknutí spravedlivých a posílení platnosti ustavených norem je mimo jiné účelem „rituálů trestání“, které v souvislosti se soc. významy viny a vykoupení studuje např. ''H. D. Duncan''; ''4.'' ceremoniálním vyjádřením úspěšnosti a superiority vlastní skupiny jsou „oslavné rituály“; ve formě [[potlach|potlachů]] je zkoumala např. ''R. F. Benedictová''; ''5.'' vztahy nadřízenosti a podřízenosti vymezují „rituály úcty“, které posilují rovněž vazby kolegiality; hist. analýzou jejich vývoje se zabýval např. ''N. Elias'', jejich současnou podobu zachycuje již zmíněný ''E. Goffman''. Z hlediska této poslední formy ''r.'' lze popsat přechod od [[společenství tradiční|tradičního společenství]] k [[společnost moderní|moderní společnosti]] jako nahrazení jednostranných ''r.'' úcty obousměrnými ''r.'' vzájemného respektu. ''Durkheim'' hovoří o 19. st. jako o epoše, během níž se skrze ''r.'' správného chování stávají ze všech občanů drobní bohové obklopení svatozáří spol. nedotknutelnosti. ''R.'' úcty se proměňuje z náb. povinnosti v občanskou ctnost. Z uvedeného je patrno, že proces modernizace neznamená ústup ''r.'' ze života společnosti, vede pouze k transformaci jejich obsahů a forem (viz též [[náboženství neviditelné]], [[náboženství občanské]], [[náboženství světské]]). Jednou z příčin setrvalosti ''r.'' je jejich odlehčující funkce. „Sociální rituály“ představují krajní stereotypizaci činností spjatou s přesahem do oblasti posvátného (viz [[posvátné a profánní]]). Tato kombinace umožňuje těm, kdo ''r.'' praktikují, překlenout [[oblasti nejistoty]] v rizikových situacích a posiluje pocit ontologického bezpečí.

<div class="translations">
ritual, rite
rite
Ritual
rito, rituale
</div>

Literatura: ''Cazeneuve, J.'': Les Rites et la condition humaine. Paris 1958; ''Collins, R.'': Conflict Sociology. New York 1975; ''Hellpach, W.'': Übersicht über die Religionspsychologie. Leipzig 1939; ''Reik, Th.'': Das Ritual. Leipzig, Wien, Zürich 1928.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Keller Jan|Jan Keller]]'' 
-- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]'' 
-- ''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]'' 
-- ''[[:Kategorie:Aut: Winkler Jiří|Jiří Winkler]]'' 
[[Kategorie:Aut: Keller Jan]]
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]]
[[Kategorie:Aut: Winkler Jiří]]
[[Kategorie:Spoluautorská hesla]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Cazeneuve, J.'': Les Rites et la condition humaine. Paris 1958; ''Collins, R.'': Conflict Sociology. New York 1975; ''Hellpach, W.'': Übersicht über die Religionspsychologie. Leipzig 1939; ''Reik, Th.'': Das Ritual. Leipzig, Wien, Zürich 1928.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Keller Jan|Jan Keller]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Keller Jan|Jan Keller]]''<br />
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
--- ''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br />
--- ''[[:Kategorie:Aut: Winkler Jiří|Jiří Winkler]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Winkler Jiří|Jiří Winkler]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Keller Jan]]
 [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]

@@ Řádek 24: / Řádek 24: @@
 [[Kategorie:Spoluautorská hesla]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Rituál - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost nomádská v Petruskových Společnostech (2006)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server