Sociologie - Historie editací

JD: odkaz na dvě hesla do MSgS

2018-11-11T22:21:10Z

odkaz na dvě hesla do MSgS

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo sociologie v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

2018-11-10T18:18:32Z

Přidána poslední věta Viz též heslo sociologie v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo sociografie v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

2018-11-10T18:18:32Z

Přidána poslední věta Viz též heslo sociografie v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

ZRN v 4. 3. 2018, 10:31

2018-03-04T10:31:57Z

ZRN v 4. 3. 2018, 10:29

2018-03-04T10:29:49Z

ZRN v 4. 3. 2018, 10:27

2018-03-04T10:27:04Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:27Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:56:18Z

import na produkční server

Ukázat změny

@@ Řádek 92: / Řádek 92: @@
 [[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[sociologie (MSgS)|sociologie]] v historickém [[MSgS|Malém sociologickém slovníku (1970)]]</span>
+<span class="see-also">Viz též hesla [[sociologie (MSgS)|sociologie]] a [[sociografie (MSgS)|sociografie]] v historickém [[MSgS|Malém sociologickém slovníku (1970)]]</span>
 [[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 92: / Řádek 92: @@
 [[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[sociografie (MSgS)|sociografie]] v historickém [[MSgS|Malém sociologickém slovníku (1970)]]</span>
+<span class="see-also">Viz též heslo [[sociologie (MSgS)|sociologie]] v historickém [[MSgS|Malém sociologickém slovníku (1970)]]</span>
 [[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 91: / Řádek 91: @@
 [[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 [[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
 [[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 50: / Řádek 50: @@
 Vztah ke [[antropologie kulturní|kulturní antropologii]] a [[antropologie sociální|sociální antropologii]]: ''S.'' je sice vědou především o moderních, komplexních společnostech, avšak vědění, jímž disponuje soudobá soc. a kult. antropologie, a jejich metodol. zkušenost jsou pro ''s.'' stále více inspirující, některé, dokonce značně protikladné koncepce (strukturalismus a etnometodologie), jsou na materiálu, metodologii a teor. východiscích kult. a soc. antropologie přímo založeny. Někteří autoři pokládají soudobou ''s.'' přímo za antropologii moderních společností.
-Výčet věd, které souvisejí se ''s.'', by sice mohl pokračovat, ale postupně by byl stále nahodilejší a vyjadřoval by spíše stanovisko a přání autorovo než skutečný stav věcí (např. polit, věda, právo, ale např. také ekologie atd.). Ostatní vědy totiž vstupují do přímého kontaktu se ''s.'' především v kontextu rozvoje jednotlivých spec. s-gických disciplín a lze formulovat generální pravidlo, že není spec. soc. věda, s níž by ''s.'' nebyla v přirozeném a logickém kontaktu prostřednictvím některé ze svých vnitřních specializací. Profesionální příprava sociologa k tomuto faktu musí či měla by přihlížet. Hist. se vztahy k jednotlivým vědám, a to i nesoc., na úrovni obecné teorie vytvářely v silné závislosti na stupni rozvoje té které vědy, příp. na míře její aktuální módnosti (pojem módnost nemusí mít a tady ani nemá jednoznačně pejorativní nádech: díky módnosti psychonalýzy nebo strukturalismu byla ''s.'' mimořádně věcně i metodol. obohacena). Vznikaly směry a koncepce silně poznamenané, až zahlcené materií a analogiemi s jinými vědami, rozmanité verze s-gického naturalismu, biologismus, organicismus atd., ale naopak i radikální psychologismus, objevily se různé verze fyzikalismu (až po kybernetickou ''s.''). Z nedávné minulosti přežívá značně předsudečné posuzování těchto pokusů a koncepcí, protože jejich hodnocení bylo založeno na metodol. dogmatu, že každý se-stup na nižší hierarchickou úroveň, než je společnost (předpokládáme-li elementární hierarchii anorganický svět – mechanický, fyzikální, chemický, organický svět – biol., psychol. a soc. či v ''Sorokinově'' vyjádření superorganický svět), je nutně redukcionismem s negativními důsledky pro rozvoj vědy. Odsudky psychologismu, biologismu, ekonomismu atd. byly paušální a nekvalifikované. Soudobé koncepce, zejm. psychoanalytické a sociobiol., zdatně hájí právo na redukcionistický výklad jako na výklad metodol. přípustný, tedy korektní a legitimní. Redukcionistické jednostrannosti, které ovšem nelze přehlédnout, měly alespoň min. inspirující vliv v tom, že obrátily pozornost na dosud nezkoumaný, obvykle dosti podstatný aspekt soc. skutečnosti (např. limitující role přír. faktorů, role individ. a kolekt. nevědomí či podvědomí).
+Výčet věd, které souvisejí se ''s.'', by sice mohl pokračovat, ale postupně by byl stále nahodilejší a vyjadřoval by spíše stanovisko a přání autorovo než skutečný stav věcí (např. polit, věda, právo, ale např. také ekologie atd.). Ostatní vědy totiž vstupují do přímého kontaktu se ''s.'' především v kontextu rozvoje jednotlivých spec. s-gických disciplín a lze formulovat generální pravidlo, že není spec. soc. věda, s níž by ''s.'' nebyla v přirozeném a logickém kontaktu prostřednictvím některé ze svých vnitřních specializací. Profesionální příprava sociologa k tomuto faktu musí či měla by přihlížet. Hist. se vztahy k jednotlivým vědám, a to i nesoc., na úrovni obecné teorie vytvářely v silné závislosti na stupni rozvoje té které vědy, příp. na míře její aktuální módnosti (pojem módnost nemusí mít a tady ani nemá jednoznačně pejorativní nádech: díky módnosti psychonalýzy nebo strukturalismu byla ''s.'' mimořádně věcně i metodol. obohacena). Vznikaly směry a koncepce silně poznamenané, až zahlcené materií a analogiemi s jinými vědami, rozmanité verze s-gického naturalismu, biologismus, organicismus atd., ale naopak i radikální psychologismus, objevily se různé verze fyzikalismu (až po kybernetickou ''s.''). Z nedávné minulosti přežívá značně předsudečné posuzování těchto pokusů a koncepcí, protože jejich hodnocení bylo založeno na metodol. dogmatu, že každý se-stup na nižší hierarchickou úroveň, než je společnost (předpokládáme-li elementární hierarchii anorganický svět – mechanický, fyzikální, chemický, organický svět – biol., psychol. a soc. či v ''[[Sorokin Pitirim Alexandrovič|Sorokinově]]'' vyjádření superorganický svět), je nutně redukcionismem s negativními důsledky pro rozvoj vědy. Odsudky psychologismu, biologismu, ekonomismu atd. byly paušální a nekvalifikované. Soudobé koncepce, zejm. psychoanalytické a sociobiol., zdatně hájí právo na redukcionistický výklad jako na výklad metodol. přípustný, tedy korektní a legitimní. Redukcionistické jednostrannosti, které ovšem nelze přehlédnout, měly alespoň min. inspirující vliv v tom, že obrátily pozornost na dosud nezkoumaný, obvykle dosti podstatný aspekt soc. skutečnosti (např. limitující role přír. faktorů, role individ. a kolekt. nevědomí či podvědomí).
 == F. Sociologická metodologie ==

@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 # ''S.'' jako věda o [[interakce sociální|sociální interakci]]: Soc. interakce mezi individui je klíčovým pojmem pro všechny koncepce, které vycházejí z [[individualismus metodologický|metodologického individualismu]]. Jestliže je reálným faktem pouze individuum, pak ke společnosti se nelze dostat jinak než prostřednictvím pojmu (a faktu) interakce mezi individui. Společnost je pak úhrnem interagujících individuí a soc. řád je výslednicí právě této interakce. Základy interakcionistického pojetí jsou obsaženy již v ''Simmelově'' koncepci pokládající interakci za zákl. spol. formu; později se interakcionistická pojetí vyvíjela v závislosti na tom, jak se rozvíjel koncept interakce v soc. psychologii (viz [[interakcionismus]]). Svébytným interakcionistickým pojetím je teorie ''G. H. Meada'', který upozornil na rozhodující význam interakce symbolické jako specif. lidské – proti behavioristickým pojetím, která symbolickou interakci pokládají jen za jednu z interakčních forem (viz [[interakcionismus symbolický]]).
 # ''S.'' jako věda o [[skupina společenská|společenských skupinách]]: Toto pojetí je spíše učebnicové než vysloveně teor. Většina sociologů donedávna s pojmem skupina pracovala jako se samozřejmým a pro ''s.'' specif. pojmem, a proto i předmět ''s.'' byl vázán na formy a způsoby lidského sdružování ve skupinách, na jednání ve skupinách, na skupiny samy a vztahy mezi nimi. V době mikrosociologického boomu byla tendence definovat ''s.'' jako vědu o skupinách, zejm. [[skupina malá|malých skupinách]], dosti pochopitelná. V posledních letech toto pojetí jako dominantní mizí a je nahrazováno specifičtějšími přístupy, které lépe vyjadřují svébytnost toho či onoho s-gického paradigmatu.
-# ''S.'' jako věda o ''sociokulturních jevech'': Pojetí, které je východiskem blízké ''Durkheimovi'', ale provedením se od něho podstatně liší. ''P. A. Sorokin'' totiž sociokult. jev definoval podstatně jinak než ''Durkheim'' soc. jev. Socio- kult. jevem rozumí objektivizované součásti sociokult. (superorganického) světa, pro něž je charakteristické to, že mohou existovat ve třech podobách – významové (jsou nositeli významu a ten je jako sociokult. definuje), behaviorální (mohou se projevovat v určitých konkrétních formách chování) a materiální (mohou být objektivizovány v materiální podobě, v podobě hmotného artefaktu). Sociokult. svět sám se rozpadá na významy, [[hodnota|hodnoty]] a [[norma|normy]], na materiální prostředky, jež tyto významy nesou, a vědomé lidské [[aktér|aktéry]], kteří významy tvoří, operují s nimi, materializují je. ''Sorokinovo'' pojetí je osobitě přítomno v koncepci ''Parsonsově'' (který byl ''Sorokinovým'' žákem), protože i u něho je jádrem spol. života kultura, úhrn hodnot a norem, vůči nimž se lidé socializují, na jejichž základě se integrují a jejichž prostřednictvím se společnost udržuje ve stavu dynamické rovnováhy.
+# ''S.'' jako věda o ''sociokulturních jevech'': Pojetí, které je východiskem blízké ''Durkheimovi'', ale provedením se od něho podstatně liší. ''[[Sorokin Pitirim Alexandrovič|P. A. Sorokin]]'' totiž sociokult. jev definoval podstatně jinak než ''Durkheim'' soc. jev. Socio- kult. jevem rozumí objektivizované součásti sociokult. (superorganického) světa, pro něž je charakteristické to, že mohou existovat ve třech podobách – významové (jsou nositeli významu a ten je jako sociokult. definuje), behaviorální (mohou se projevovat v určitých konkrétních formách chování) a materiální (mohou být objektivizovány v materiální podobě, v podobě hmotného artefaktu). Sociokult. svět sám se rozpadá na významy, [[hodnota|hodnoty]] a [[norma|normy]], na materiální prostředky, jež tyto významy nesou, a vědomé lidské [[aktér|aktéry]], kteří významy tvoří, operují s nimi, materializují je. ''Sorokinovo'' pojetí je osobitě přítomno v koncepci ''Parsonsově'' (který byl ''Sorokinovým'' žákem), protože i u něho je jádrem spol. života kultura, úhrn hodnot a norem, vůči nimž se lidé socializují, na jejichž základě se integrují a jejichž prostřednictvím se společnost udržuje ve stavu dynamické rovnováhy.
 # ''S.'' jako věda o [[struktura sociální|struktuře sociální]]: Koncept soc. struktury přešel do ''s.'' z mechaniky, chemie a biologie s tím, aby vyjádřil skutečnost, že soc. povaha soc. celku nezávisí pouze na počtu a povaze prvků, které jej skládají, ale především na vztazích, které se mezi těmito prvky ustálily. Strukturalistické pojetí bylo od 40. do 60. l. nejvlivnějším s-gickým pojetím a bylo logickou protiváhou individualistickým koncepcím interakcionistickým a behavioristickým. Zvláštním typem strukturalistického pojetí ''s.'' je marx. koncept [[formace společenskoekonomická|společenskoekonomické formace]], který má vyjádřit specifičnost konkrétních časově a prostorově určených společností, jejímiž zákl. strukturálními prvky jsou spol. [[třída|třídy]]. Zatímco klasický strukturalismus předpo-kládá spíše tendenci společnosti k rovnováze na základě mechanismů socializace a soc. kontroly, pokládá marxismus třídní konflikt za zákl. hybnou sílu soc. dynamiky. Strukturalistické pojetí společnosti tak existuje ve dvou podobách, v podobě konsensuální a v podobě konfliktní optiky.
 # ''S.'' jako věda o [[každodennost|každodennosti]]: V souvislosti s paradigmatickým obratem, k němuž došlo na sklonku 60. l. (rozvoj všech forem [[sociologie interpretativní|interpretativní sociologie]]), se prosadilo pojetí, které akcentuje proti všem formám s-gického objektivismu roli individ. aktéra, proti diktátu struktur aktivitu individua, proti velkým dějinám a makrosoc. útvarům konkrétní lidské aktivity, tedy všední, každodenní život, který je svrchovanou realitou. V každodenní interakci lidé soc. svět nejen interpretují, ale v permanentní komunikaci spoluutvářejí, konstruují. [[konstruktivismus sociologický|Sociologický konstruktivismus]] je podstatným znamením tohoto přístupu k soc. realitě: společnost nemá (a nikdy neměla) podobu vnějšího soc. faktu, ale vždycky jen toho smyslu, který v něm člověk nalezl nebo který mu dal. Tato zákl. pojetí samozřejmě neexistují vždycky v čisté podobě (někdy ale ano – např. behavioristické nebo konstruktivistické přístupy), vzájemně se kombinují, doplňují, vstupují do vztahů polemiky, opozice, ale i vzájemného obohacení a komplementarity.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<span id="entry">sociologie</span> – (z lat. socius = druh, nebo societas = společnost; z řec. logos = slovo, řeč, věda) – jako věda o společnosti, spol. jevech, strukturách a procesech a jejich vzájemných vztazích nebyla a není jednotně definována z hlediska svého předmětu a zákl. metody. Na druhé straně však málokterá věda věnovala tolik pozornosti sporům na téma svého vlastního předmětu jako právě ''s.'' Je to pochopitelné proto, že ''s.'' se osamostatnila poměrně pozdě a neustále stála před problémem svého odlišení od jiných, již víceméně konstituovaných věd, z nichž dílem vzešla, s nimiž dílem souvisela a jimž dílem dávala perspektivně základy (filozofie, právní věda, polit, věda, etnografie). Jednotně a obecně přijatelná definice ''s.'' se však stala nejen prestižní záležitostí oboru ve vztahu k oborům jiným, ale také význ. impulsem k ustavení specif., osobitých pohledů na určité aspekty soc. skutečnosti nebo na skutečnost jako celek. Pojem ''s.'' zavedl a poprvé užil zakladatel oboru ''Auguste Comte'' ve IV. sv. svého zákl. díla ''Cours de la philosophie positive'' v r. 1837 (''Z. Strmiska'' uvádí r. 1839). Do té doby používal Comte pro obor starší označení, které zavedl jeho učitel ''C. H. Saint-Simon'', totiž [[fyzika sociální|sociální fyzika]]. Tento pojem byl paralelně používán také ''L. A. J. Quételetem'', s nímž Comte nechtěl být spojován, a proto navrhl označení vlastní. Ačkoliv Comte používal pro ''s.'' ještě označení „sociální filozofie" a „politická filozofie", a ačkoliv pojem ''s.'' je vytvořen gramaticky nesprávně (je spojením lat. základu a řec. koncovky), pojem ''s.'' se poměrně rychle a obecně ujal. Někteří z těch, kteří ''s.'' reálně zakládali, však označení ''s.'' nepřijali, aby se od Comtova programu výstavby této nové vědy odlišili, protože měli projekt svůj (např. ''K. Marx'' a ''F. Engels'' zásadně používali pouze označení materialistické pojetí dějin, nikoliv ''s.'').
+<span id="entry">sociologie</span> – (z lat. socius = druh, nebo societas = společnost; z řec. logos = slovo, řeč, věda) – jako věda o společnosti, spol. jevech, strukturách a procesech a jejich vzájemných vztazích nebyla a není jednotně definována z hlediska svého předmětu a zákl. metody. Na druhé straně však málokterá věda věnovala tolik pozornosti sporům na téma svého vlastního předmětu jako právě ''s.'' Je to pochopitelné proto, že ''s.'' se osamostatnila poměrně pozdě a neustále stála před problémem svého odlišení od jiných, již víceméně konstituovaných věd, z nichž dílem vzešla, s nimiž dílem souvisela a jimž dílem dávala perspektivně základy (filozofie, právní věda, polit, věda, etnografie). Jednotně a obecně přijatelná definice ''s.'' se však stala nejen prestižní záležitostí oboru ve vztahu k oborům jiným, ale také význ. impulsem k ustavení specif., osobitých pohledů na určité aspekty soc. skutečnosti nebo na skutečnost jako celek. Pojem ''s.'' zavedl a poprvé užil zakladatel oboru ''Auguste Comte'' ve IV. sv. svého zákl. díla ''Cours de la philosophie positive'' v r. 1837 (''[[Strmiska Zdeněk|Z. Strmiska]]'' uvádí r. 1839). Do té doby používal Comte pro obor starší označení, které zavedl jeho učitel ''C. H. Saint-Simon'', totiž [[fyzika sociální|sociální fyzika]]. Tento pojem byl paralelně používán také ''L. A. J. Quételetem'', s nímž Comte nechtěl být spojován, a proto navrhl označení vlastní. Ačkoliv Comte používal pro ''s.'' ještě označení „sociální filozofie" a „politická filozofie", a ačkoliv pojem ''s.'' je vytvořen gramaticky nesprávně (je spojením lat. základu a řec. koncovky), pojem ''s.'' se poměrně rychle a obecně ujal. Někteří z těch, kteří ''s.'' reálně zakládali, však označení ''s.'' nepřijali, aby se od Comtova programu výstavby této nové vědy odlišili, protože měli projekt svůj (např. ''K. Marx'' a ''F. Engels'' zásadně používali pouze označení materialistické pojetí dějin, nikoliv ''s.'').
 == A. Specifikum sociologie v přístupu k soc. skutečnosti ==
-Příčinou rozmanitého definování ''s.'' jako vědního oboru bylo hist. to, že nebyl dostatečně ujasněn vztah ''s.'' a spec. s-gických věd. Původní projekt koncipovat ''s.'' jako obecnou vědu o společnosti, která shrnuje, syntetizuje poznatky spec. oborů a snaží se najít a odhalit obecné zákonitosti spol. pohybu (akceptoval jej např. i ''T. G. Masaryk'') na rozdíl od spec. věd, které se zabývají úzce vydělenými částmi společnosti a formulují jen pro ně platné zákonitosti, narazil na 4 odůvodněné námitky: ''1.'' celý tento projekt ''s.'' jako obecné vědy ji posunoval na úroveň spekulativního oboru fil. typu, ponechával jí původní podobu spekulativní filozofie dějin nebo soc. filozofie či dokonce filozofie mravní (toto pojetí se rychle dostalo do rozporu s postupně se empirizující ''s.'', která rozvíjela vlastní metody empir. kontaktu s realitou) a znemožňoval tedy její faktické vydělení z filozofie a funkční vymezení jejího specifika; ''2.'' toto pojetí předpokládalo existenci specif. obecných vývojových zákonitostí, což byl postulát, který měl být teprve dokázán, takže nemohl stát na počátku konstituce vědního oboru; ''3.'' syntetizující či generalizující přístup předpokládal, aby sociolog byl odborníkem ve všech spec. oborech (což bylo možné do jisté míry ještě v době ''H. Spencera'', který se jako poslední o takový syntetizující pohled pokusil, ale což bylo nemožné již ve 20. l. 20. st.); ''4.'' důrazem na obecnost se z oboru vylučovaly ty aspekty soc. skutečnosti, které nejsou předmětem žádné spec. vědy, a proto musí být zkoumány v rámci nějakého konkrétního, nikoliv obecného vědního oboru (budoucí vývoj ukázal, že právě tato hraniční a průniková témata jsou nejplodnějšími oblastmi s-gického výzkumu).
+Příčinou rozmanitého definování ''s.'' jako vědního oboru bylo hist. to, že nebyl dostatečně ujasněn vztah ''s.'' a spec. s-gických věd. Původní projekt koncipovat ''s.'' jako obecnou vědu o společnosti, která shrnuje, syntetizuje poznatky spec. oborů a snaží se najít a odhalit obecné zákonitosti spol. pohybu (akceptoval jej např. i ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryk]]'') na rozdíl od spec. věd, které se zabývají úzce vydělenými částmi společnosti a formulují jen pro ně platné zákonitosti, narazil na 4 odůvodněné námitky: ''1.'' celý tento projekt ''s.'' jako obecné vědy ji posunoval na úroveň spekulativního oboru fil. typu, ponechával jí původní podobu spekulativní filozofie dějin nebo soc. filozofie či dokonce filozofie mravní (toto pojetí se rychle dostalo do rozporu s postupně se empirizující ''s.'', která rozvíjela vlastní metody empir. kontaktu s realitou) a znemožňoval tedy její faktické vydělení z filozofie a funkční vymezení jejího specifika; ''2.'' toto pojetí předpokládalo existenci specif. obecných vývojových zákonitostí, což byl postulát, který měl být teprve dokázán, takže nemohl stát na počátku konstituce vědního oboru; ''3.'' syntetizující či generalizující přístup předpokládal, aby sociolog byl odborníkem ve všech spec. oborech (což bylo možné do jisté míry ještě v době ''H. Spencera'', který se jako poslední o takový syntetizující pohled pokusil, ale což bylo nemožné již ve 20. l. 20. st.); ''4.'' důrazem na obecnost se z oboru vylučovaly ty aspekty soc. skutečnosti, které nejsou předmětem žádné spec. vědy, a proto musí být zkoumány v rámci nějakého konkrétního, nikoliv obecného vědního oboru (budoucí vývoj ukázal, že právě tato hraniční a průniková témata jsou nejplodnějšími oblastmi s-gického výzkumu).
 Specifikum s-gického přístupu nutno tedy hledat nikoliv v obecnosti, univerzálnosti ''s.'' (i když tento element jako podstatný definiční znak oboru a priori nevylučujeme), ale ve svébytné optice, již ''s.'' používá. Tuto optiku lze ve vztahu ke spec. vědám charakterizovat takto: ''a)'' každý spol. jev, proces či vztah se může stát součástí předmětu ''s.'', a to i tehdy, jestliže se jím zabývá ustavená, ctihodná a dobře fundovaná věda (např. ekon. procesy, právní vztahy, polit. chování apod.), ''b)'' rozdíl v pohledu na tyto jevy spočívá v tom, že ''s.'' tyto jevy zásadně zkoumá ve vztahu k jiným soc. jevům (např. ekon. jevy ve vztahu k náb. jevům ''M. Weber'', tech. jevy ve vztahu k jevům morálním (např. ''W. F. Ogburn'') apod.) a že pohled ''s.'' je v tomto ohledu komplexnější, nikoliv však nutně hlubší co do postižení množství detailních souvislostí, ''c)'' smyslem studia parciálních soc. jevů (které mohou, ale nemusí být již součástí předmětu spec. vědy) je lepší porozumění soc. životu, nikoliv fenoménu samotnému (např. sociolingvistika se zabývá jazykem v soc. souvislostech proto, aby lépe porozuměla jazyku, ''s.'' jazyka se zabývá jazykem proto, aby lépe porozuměla společnosti – jak se projevuje soc. diferenciace v jazyce, nakolik jazykové dispozice osvojené v socializaci spoluurčují životní kariéru atd.), ''d)'' ''s.'' se zabývá také těmi soc. jevy a procesy, které nejsou předmětem žádné spec. vědy nebo žádné spec. spol. vědy (např. drogovou závislostí, prostitucí a jinými formami deviantního chování, rolí pacienta a lékaře atd.).

@@ Řádek 88: / Řádek 88: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Babbie, E.'': The Practice of Social Research. Belmont, Cal. 1989; ''Bailey, K. D.'': Methods of Social Research. New York 1987; ''Bauman, Z.'': Thinking Sociologically. Oxford 1990; ''Berger, P.'': (1963) Pozvání do sociologie. Praha 1991; ''Durand, J. P.'' – ''Weil, R.'': Sociologie Contemporaine. Paris 1989; ''Giddens, A.'': Sociology. Cambridge, Mass. 1989; ''Farley, J. E.'': Sociology. Englewood Cliffs, N.J. 1990; ''Haralambos, M.'' – ''Holborn, M.'': Sociology. Themes and Perspectives. London 1990; ''Hess, B.'' aj.: Sociology. New York 1992; ''Keller, J.'': Úvod do sociologie. Praha 1992; ''Petrusek, M.'': Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha 1993; ''Robinson, I.'': Sociology. New York 1987; ''Spencer, M.'': Foundations of Modern Sociology. Ontario 1990; ''Stebbins, R. A.'': Sociology. The Study of Society. New York 1990.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 [[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
 [[Kategorie:VSgS]]