Sociologie hudby - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost ludická nebo společnost transkulturní v Petruskových Společnostech (2006)

2020-09-21T06:16:59Z

Přidána poslední věta Viz též heslo společnost ludická nebo společnost transkulturní v Petruskových Společnostech (2006)

ZRN v 4. 3. 2018, 15:06

2018-03-04T15:06:45Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:29Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:56:22Z

import na produkční server

Nová stránka

sociologie hudby – zabývá se spol. aspekty hudební kultury, vzájemnými vztahy mezi hudbou a společností v nejrozmanitějších rovinách a podobách. Patří k méně rozvinutým s-gickým disciplínám. První práce s tímto názvem se objevují ve 20. l. 20. st., s-gické aspekty hudby se však zkoumaly již dříve (počínaje 18. st.) v dílech spadajících do oblasti hudební vědy, etnografie, folkloristiky apod. Základy ''s.h.'' položili ''Max Weber'' (spisem ''Die rationalen und soziologischen Grundlage der Musik'', 1921) a ''A. V. Lunačarskij'' (''Voprosy sociologii muzyki'', 1920). V bývalém Československu vytvořil ve 30. l. ''[[Nejedlý Zdeněk|Z. Nejedlý]]'' hist. orientovanou hudebně-s-gickou školu. S-gické aspekty mají i práce ''O. Hostinského'' a ''O. Zicha''. Podobně jako v jiných s-gických disciplínách je i v ''s.h.'' možné produkci rozčlenit podle s-gických směrů. ''T. W. Adorno'' (viz [[škola frankfurtská|frankfurtská škola]]) formuloval již ve 30. l. své představy o strukturální podobnosti hudby a její výstavby se spol. realitou.

Sociologové hudby se věnují hlavně těmto problémovým okruhům: funkci hudby, struktuře hudební kultury, výstavbě hudebních institucí, soc. struktuře a chování [[publikum|publika]], vzájemným vztahům mezi hudbou a prostředky masové komunikace, hudební orientaci různých spol. vrstev, s-gickým problémům hudebního folklóru atd. V s-gických přístupech je věnována značná pozornost percepční sféře (tedy posluchačům), neboť teprve zde se zhodnocuje činnost obou předchozích sfér, tzn. sféry tvůrčí a distribuční. ''Adorno'' zkušenosti s hudebními posluchači zobecnil do uspořádané typologie. Na nejvyšší místo řadí „experty“, za ně „dobré posluchače“, dále vzdělané konzumenty a konečně jako poslední emocionální posluchače. ''A. Sochor'' člení ''posluchače'' podle stupně jejich aktivního vztahu k hudbě na: ''1.'' pasivní (poslouchající hudbu při pracovních i mimopracovních činnostech, záměrně sledující vysílání rozhlasu a televize, poslouchající desky a magnetofonové pásky, navštěvující koncerty, hudební divadlo a filmy); ''2.'' poloaktivní (čtou o hudbě v běžném i spec. tisku, sbírají desky a pásky, navštěvují přednášky aj.); ''3.'' aktivní (pracují v amatérském kolektivu, studují zpěv a hru na hudební nástroj, tvoří hudbu). ''S.h.'' dnes profitují i četná empir. šetření, tematicky se orientující především na vztah obecenstva ke konkrétním stylově žánrovým oblastem, na oblibu určitých hudebních děl, návštěvu spol. význ. akcí (''Pražské jaro'', ''Porta'', ''Rockfest''), popularitu autorů a interpretů, hudební vkus posluchačů, fungování [[pop-music|pop-music]] atd. Vzhledem k rozmanitosti hudebních děl a k nejednoznačnému chápání jednotlivých žánrů a jiných hudebních termínů využívá s-gický výzkum v těchto případech spec. podobu tzv. [[dotazník zvukový|zvukového dotazníku]]. V bývalém Československu byly realizovány první výzkumy ''s.h.'' již ve 30. l., později koncem 60. l. (''N. Karbusický'', ''M. Cejp'', ''L. Hrdý''). Značná část těchto výzkumů se realizuje v rámci výzkumů rozhlasu a televize.

<div class="translations">
sociology of music
sociologie de la musique
Musiksoziologie
sociologia della musica
</div>

Literatura: ''Adorno, T. W.'': Einleitung in die Musiksoziologie. Suhrkamp. Frankfurt a. M. 1968; ''Bek, M.'': Vybrané problémy hudební sociologie. Olomouc 1993; ''Hudební'' sociologie a hudební výchova. Česká hudební společnost. Praha 1982; ''Kaden, Ch.'': Musiksoziologie. Neue Musik. Berlin 1984; ''Supicić, I.'': Wstęp do socjologii muzyki. Państwowe Wydawnictwo Naukowe. Warszawa 1969.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Foret Miroslav|Miroslav Foret]]'' 
[[Kategorie:Aut: Foret Miroslav]]
[[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
[[Kategorie:Terminologie/umění a masová kultura]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">sociologie hudby</span> – zabývá se spol. aspekty hudební kultury, vzájemnými vztahy mezi hudbou a společností v nejrozmanitějších rovinách a podobách. Patří k méně rozvinutým s-gickým disciplínám. První práce s tímto názvem se objevují ve 20. l. 20. st., s-gické aspekty hudby se však zkoumaly již dříve (počínaje 18. st.) v dílech spadajících do oblasti hudební vědy, etnografie, folkloristiky apod. Základy ''s.h.'' položili ''Max Weber'' (spisem ''Die rationalen und soziologischen Grundlage der Musik'', 1921) a ''A. V. Lunačarskij'' (''Voprosy sociologii muzyki'', 1920). V bývalém Československu vytvořil ve 30. l. ''[[Nejedlý Zdeněk|Z. Nejedlý]]'' hist. orientovanou hudebně-s-gickou školu. S-gické aspekty mají i práce ''O. Hostinského'' a ''O. Zicha''. Podobně jako v jiných s-gických disciplínách je i v ''s.h.'' možné produkci rozčlenit podle s-gických směrů. ''T. W. Adorno'' (viz [[škola frankfurtská|frankfurtská škola]]) formuloval již ve 30. l. své představy o strukturální podobnosti hudby a její výstavby se spol. realitou.
-Sociologové hudby se věnují hlavně těmto problémovým okruhům: funkci hudby, struktuře hudební kultury, výstavbě hudebních institucí, soc. struktuře a chování [[publikum|publika]], vzájemným vztahům mezi hudbou a prostředky masové komunikace, hudební orientaci různých spol. vrstev, s-gickým problémům hudebního folklóru atd. V s-gických přístupech je věnována značná pozornost percepční sféře (tedy posluchačům), neboť teprve zde se zhodnocuje činnost obou předchozích sfér, tzn. sféry tvůrčí a distribuční. ''Adorno'' zkušenosti s hudebními posluchači zobecnil do uspořádané typologie. Na nejvyšší místo řadí „experty“, za ně „dobré posluchače“, dále vzdělané konzumenty a konečně jako poslední emocionální posluchače. ''A. Sochor'' člení ''posluchače'' podle stupně jejich aktivního vztahu k hudbě na: ''1.'' pasivní (poslouchající hudbu při pracovních i mimopracovních činnostech, záměrně sledující vysílání rozhlasu a televize, poslouchající desky a magnetofonové pásky, navštěvující koncerty, hudební divadlo a filmy); ''2.'' poloaktivní (čtou o hudbě v běžném i spec. tisku, sbírají desky a pásky, navštěvují přednášky aj.); ''3.'' aktivní (pracují v amatérském kolektivu, studují zpěv a hru na hudební nástroj, tvoří hudbu). ''S.h.'' dnes profitují i četná empir. šetření, tematicky se orientující především na vztah obecenstva ke konkrétním stylově žánrovým oblastem, na oblibu určitých hudebních děl, návštěvu spol. význ. akcí (''Pražské jaro'', ''Porta'', ''Rockfest''), popularitu autorů a interpretů, hudební vkus posluchačů, fungování [[pop-music|pop-music]] atd. Vzhledem k rozmanitosti hudebních děl a k nejednoznačnému chápání jednotlivých žánrů a jiných hudebních termínů využívá s-gický výzkum v těchto případech spec. podobu tzv. [[dotazník zvukový|zvukového dotazníku]]. V bývalém Československu byly realizovány první výzkumy ''s.h.'' již ve 30. l., později koncem 60. l. (''N. Karbusický'', ''M. Cejp'', ''L. Hrdý''). Značná část těchto výzkumů se realizuje v rámci výzkumů rozhlasu a televize.
+Sociologové hudby se věnují hlavně těmto problémovým okruhům: funkci hudby, struktuře hudební kultury, výstavbě hudebních institucí, soc. struktuře a chování [[publikum|publika]], vzájemným vztahům mezi hudbou a prostředky masové komunikace, hudební orientaci různých spol. vrstev, s-gickým problémům hudebního folklóru atd. V s-gických přístupech je věnována značná pozornost percepční sféře (tedy posluchačům), neboť teprve zde se zhodnocuje činnost obou předchozích sfér, tzn. sféry tvůrčí a distribuční. ''Adorno'' zkušenosti s hudebními posluchači zobecnil do uspořádané typologie. Na nejvyšší místo řadí „experty“, za ně „dobré posluchače“, dále vzdělané konzumenty a konečně jako poslední emocionální posluchače. ''A. Sochor'' člení ''posluchače'' podle stupně jejich aktivního vztahu k hudbě na: ''1.'' pasivní (poslouchající hudbu při pracovních i mimopracovních činnostech, záměrně sledující vysílání rozhlasu a televize, poslouchající desky a magnetofonové pásky, navštěvující koncerty, hudební divadlo a filmy); ''2.'' poloaktivní (čtou o hudbě v běžném i spec. tisku, sbírají desky a pásky, navštěvují přednášky aj.); ''3.'' aktivní (pracují v amatérském kolektivu, studují zpěv a hru na hudební nástroj, tvoří hudbu). ''S.h.'' dnes profitují i četná empir. šetření, tematicky se orientující především na vztah obecenstva ke konkrétním stylově žánrovým oblastem, na oblibu určitých hudebních děl, návštěvu spol. význ. akcí (''Pražské jaro'', ''Porta'', ''Rockfest''), popularitu autorů a interpretů, hudební vkus posluchačů, fungování [[pop-music|pop-music]] atd. Vzhledem k rozmanitosti hudebních děl a k nejednoznačnému chápání jednotlivých žánrů a jiných hudebních termínů využívá s-gický výzkum v těchto případech spec. podobu tzv. [[dotazník zvukový|zvukového dotazníku]]. V bývalém Československu byly realizovány první výzkumy ''s.h.'' již ve 30. l., později koncem 60. l. (''V. Karbusický'', ''M. Cejp'', ''L. Hrdý''). Značná část těchto výzkumů se realizuje v rámci výzkumů rozhlasu a televize.
 <div class="translations">
@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Adorno, T. W.'': Einleitung in die Musiksoziologie. Suhrkamp. Frankfurt a. M. 1968; ''Bek, M.'': Vybrané problémy hudební sociologie. Olomouc 1993; ''Hudební'' sociologie a hudební výchova. Česká hudební společnost. Praha 1982; ''Kaden, Ch.'': Musiksoziologie. Neue Musik. Berlin 1984; ''Supicić, I.'': Wstęp do socjologii muzyki. Państwowe Wydawnictwo Naukowe. Warszawa 1969.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Adorno, T. W.'': Einleitung in die Musiksoziologie. Suhrkamp. Frankfurt a. M. 1968; ''Bek, M.'': Vybrané problémy hudební sociologie. Olomouc 1993; ''Hudební sociologie a hudební výchova''. Česká hudební společnost, Praha 1982; ''Kaden, Ch.'': Musiksoziologie. Neue Musik. Berlin 1984; ''Supicić, I.'': Wstęp do socjologii muzyki. Państwowe Wydawnictwo Naukowe. Warszawa 1969.
 ''[[:Kategorie:Aut: Foret Miroslav|Miroslav Foret]]''<br />

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 [[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
 [[Kategorie:Terminologie/umění a masová kultura]]
 [[Kategorie:VSgS]]