Sociologie práva - Historie editací

JD: odstraněny úhlové závorky

2017-12-25T19:15:39Z

odstraněny úhlové závorky

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:33Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:56:29Z

import na produkční server

Nová stránka

sociologie práva – věda o vzájemném podmiňování [[právo|práva]] a [[společnost|společnosti]], která bývá chápána spíše jako hraniční disciplína mezi [[sociologie|sociologií]] a [[vědy právní|právními vědami]] než jako subdisciplína s-gie. Zkoumá zejm. vznik práva ze soc. života (genetická ''s.p.'') a regulační působení práva v soc. jednání (operacionální ''s.p.''). Zatímco u klasiků ''s.p.'' (''Eugen Ehrlich'', ''Max Weber'' aj.) převládal genetický aspekt, dnes je dominujícím zájmem praktické, operacionální hledisko v souladu s tím, že právní věda se chápe jako [[inženýrství sociální|sociální inženýrství]], resp. sociotechnika (''M. Rehbinder''). Empir. ''s.p.'' analyzuje činnost [[instituce právní|právních institucí]] (především soudů a porot), rozhodnutí arbitrů, regulativní a motivační funkce ''právních norem'' a různé faktory působící na právní jevy. V s-gii se prosazuje tendence chápat právo obecně jako souhrn [[norma|norem]] chráněný státem nebo institucemi, jako autonomní subsystém funkcionálně spojený s jinými soc. subsystémy (ekon., polit. aj.) v rámci spol. celku. O přesné vymezení předmětu ''s.p.'' se vedou vleklé diskuse mezi právníky a sociology. Právníci se soustřeďují spíše na možnost využití s-gie v právu (v tradici am. jurisprudence), zatímco zastánci důsledně s-gického přístupu navazují na klasiky ''s.p.'', kteří ji chápali jako samostatnou disciplínu, zejm. na ''É. Durkheima'' a zmíněné ''Ehrlicha'' a ''Webera''. Opírali se o starší práce sledující korelace mezi právem a společností (''Ch. L. Montesquieua'', ''K. Marxe'', ''H. S. Maineho'', ''A. Comta'', ''H. Spencera''). ''R. König'' považuje za zakladatele ''s.p.'' kromě ''K. Marxe'' a ''Ehrlicha'' také ''L. Gumplowicze''. U ''Marxe'' zdůrazňuje jeho zájem na odhalení mimoprávních předpokladů práva, u ''Gumplowicze'' myšlenku, že zákony práva jsou výsledkem spol. napětí, bojů, konfliktů, a u ''Ehrlicha'' ideu právních systémů jako výrazu soc.-kult. přizpůsobení se, adaptace skutečnému spol.-hist. vývoji. Všechny tyto impulsy se projevují v pozdějším vývoji <s.p.>

Za vlastního zakladatele ''s.p.'' je mnohými pokládán ''Ehrlich'', neboť vyslovil jednoznačný požadavek založení ''s.p.'' jako disciplíny, která by se zabývala zkoumáním primárních spol. podmínek práva a právní kultury. Chápal právo jako organický projev soc. života a chtěl stanovit přímé souvislosti mezi tendencemi soc. života, které se projevují v právu a vedou k jeho formování. Byl si vědom i toho, že právo nepůsobí ve společnosti bezprostředně a že určité oblasti spol. života, jsou regulovány tzv. spol. právem, které není ovlivněno platným právem, platnými zákony. ''Ehrlichovi'' šlo především o zkoumání tohoto spol. práva, o zjištění skutečných motivů, podle kterých lidé ve společnosti jednají. Primární oporu práva podle něho tvoří [[mravy]] a [[zvyk|zvyky]], spol. tlak prostřednictvím státní sankce nehraje tak důležitou roli, jak se předpokládá.

''Max Weber'' chápal právo jako výraz soc. řádu. Na rozdíl od ''Ehrlicha'' však nepřisuzoval mravům a zvykům normativní charakter, protože zvyk trvá podle něho krátce a mravy se vytvářejí na základě zvyků, jsou to vlastně déle udržované zvyky. Normativita je podle ''Webera'' vázána na [[legitimita|legitimitu]], tedy volně řečeno na předpoklad, že člověk věří v platnost určitého pořádku. Legitimita normativního řádu se zakládá na typech [[panství]]. ''Weber'' věnoval značnou pozornost také vztahu mezi právem a hospodářstvím z hlediska postupné racionalizace spol. života a vystupuje proti koncepcím opírajícím se o ideu přirozeného práva i proti těm, kteří hledají iracionální zdroje práva. [[racionalita|Racionalita]] v právu slouží jako nástroj prosazování účelného, vypočitatelného, rozumného jednání, efektivního řešení vzniklých problémů, odstraňování konfliktů vzniklých při prosazování zájmů jednotlivých skupin či jedinců z hlediska optimálního vývoje celé společnosti. Důsledkem je větší abstraktnost a obecnost právních zákonů a pravidel chování, které odpovídají diferencovanějšímu typu spol. struktury. ''Weber'' se nevyjadřuje k dogmatickým a systematickým otázkám práva, kterými se tradičně zabývá právní věda. ''Weber'' podal výklad veř. práva a soukromého práva, trestního a občanského práva, vlády a správy, omezení moci a rozdělení moci, podmínek vzniku objektivního práva, vzniku a forem subjektivních práv. V jeho obecně, hist. a s-gicky orientovaném znázornění formování procesního a materiálního práva a právního vědomí je vůdčí myšlenkou to, že právo prochází v dějinách procesem racionalizace, který lze prokázat ve všech kulturách.

Jiný typ ''s.p.'' reprezentuje práce ''Theodora Geigera'', která vyšla po 2. svět. válce (1947) a v níž ''Geiger'' vystoupil ještě ostřeji než ''Ehrlich'' proti právní filozofii a právní dogmatice. Protože jako sociolog považuje právo za soc. skutečnost, zajímá ho fakticita práva a zaměřuje se zejm. na rozbor právní normy. Normu v této souvislosti chápe jako znak, signál, symbol, podnět, který podmiňuje chování. Reakce na normy mohou být pozitivní nebo negativní a z tohoto hlediska je možné empir. zkoumat faktické jednání v konkrétní soc. skupině. ''Geiger'' vystupoval ostře proti psychologizaci práva a proslul ostrou kritikou užívání pojmu [[vědomí právní|právního vědomí]], který označoval za vágní pozůstatek romanticko – fil. myšlení (nelze jej verifikovat na pozorovaných skutečnostech soc. života). Proti tomu staví pojem právní jistoty jako konkrétní znalosti právních předpisů, pravidel a zákonů. ''Geiger'' chápe právo jako stávající řád skupiny, který je stejného typu jako jiné řády, např. zvyk a morálka. Právní řád je differentia specifica soc. řádu. ''Geigerův'' pohled na možnosti ''s.p.'' je proti předchůdcům poněkud zúžený.

Mezi poslední význ. autory v oboru ''s.p.'' patří ''N. Luhmann''. Jeho práce ''Rechtssociologie'' z r. 1972 je pokusem o výklad problematiky práce z hlediska moderní systémové teorie. ''Luhmann'' tvrdí, že právní věda a s-gie se předmětem svého zájmu od počátku od sebe spíše vzdalovaly. ''Luhmann'' vychází z varianty [[neoevolucionismus|neoevolucionismu]], podle které je vývoj procesem diferenciace systémů jako autopoitetických sebereferenčních systémů (viz [[autopoiesis]]). Právo se rozvíjí jako systém vymezující hranice k okolním systémům. Právo je podle něho ovlivněno pouze právem. Postupná funkcionální diferenciace práva se děje právě cestou posilování tzv. binární kodifikace (odlišování toho, co je právní a co je protiprávní) a oddělováním práva a morálky, práva a pravdy. Moderní systémové teorie, vzhledem k tautologiím a paradoxům klasických právně s-gických teorií, vyžadují podle ''Luhmanna'' nové přístupy, nová hlediska, nový pojmový slovník.

Ze zakladatelů ''s.p.'' v USA je nejvýzn. ''Roscoe Pound'', hlava tzv. ''sociologické právní školy''. ''Poundovy'' názory se formovaly ve stálé konfrontaci s-gických, fil., právně hist. a praktických problémů. Ve svých dílech ''The Spirit of the Common Law'' (1921), ''Introduction in the Philosophy of Law'' (1922), ''Interpretation of Legal History'' (1923) a ''Law and Moral'' (1924) upozornil na s-gickou podmíněnost právních technik, kategorií a koncepcí, podal s-gickou analýzu angl. všeobecného práva (Common Law) a pokusil se o určení s-gických základů právního vědění. Podle ''Podgóreckého'' existují v ''s.p.'' 4 směry: ''1.'' realistický (antifil., antispekulativní), jehož zakladateli jsou ''K. Marx'', ''E. Ehrlich'', ''R. Pound'' a ''K. N. Levellyn'', hledá „skutečnou“ tvorbu práva nikoliv v zákonodárství a v oblasti normativní vůle, ale ve spol. funkcích práva; ''2.'' pojmově spekulativní, jehož představiteli jsou např. ''L. Duguit'' a ''N. S. Timasheff''; charakterizují obecné úvahy o spol. úloze práva (bez ohledu k empir. poznatkům), o jeho původu ve spol. účelnosti (zkoumání spol. cílů musí předcházet všem ostatním, právo je vzor, pravidlo spol. chování); ''3.'' encyklopedický, představovaný např. ''H. D. Lasswellem'' a ''M. M. Dougallem'', který se snaží o doplnění dogmatické znalosti práva znalostmi z oblasti historie, ekonomie, polit. nauk aj.; ''4.'' soc. a sociometrický, snažící se ovlivnit tvorbu právních rozhodnutí (''F. L. Strodtbeck'', ''S. Mentschikoff''). ''S.p.'' se dnes dělí na část empir., teor. a kritickou. Empir. ''s.p.'' využívá tradiční s-gické postupy, metody a techniky při zjišťování, popisu a pozorování práva jako soc. jevu. Má poměrně široký obzor, zajímají ji nejen trestné činy (jejich druhy a četnosti), ale také např. právní profese apod., přičemž aplikuje i netradiční přístupy etnometodologie a o různých teorií jednání. Teor. ''s.p.'' se snaží především o objasnit zákl. rysy práva jako spol. jevu, a upřesnit definicí užívaných pojmů, opírajíc se o různá teor. paradigmata. Kritická ''s.p.'' se zabývá objasněním ideových a ideol. předpokladů platného práva, právní dogmatiky a jurisprudence a čerpá jak z dějin právního dogmatu, tak ze soc. dějin práva. ''Sociologická jurisprudence'' je subdisciplína, která si klade otázku možnosti využití s-gie při výkladu klasifikace a systematizace práva (viz [[PRES jurisprudence]]). Předpokládá se, že ''s.p.'' podobně jako právní vědy má přispět ke stanovení a k uskutečnění právního spol. řádu (což ovšem odporuje ''Ehrlichovu'' tvrzení, že ''s.p.'' nemá praktické cíle). Někdy se kromě ''s.p.'' uvažuje ještě o tzv. [[sociologie právní|právní sociologii]]. V Čechách se ''s.p.'', resp. právní s-gií, zhruba od 80. l. zabývá např. ''I. Mucha'' a další.

<div class="translations">
sociology of law
sociologie du droit
Soziologie des Rechts, Rechtssoziologie
sociologia del diritto
</div>

Literatura: ''Bakešová, E.'' ed.: Úvod do sociologie práva. Bratislava 1991; ''Ehrlich, E.'': Grundlegung der Sociologie des Recht. München, Leipzig 1913; ''Geiger, T.'': Vorstudium zu einer Soziologie des Rechts. Kopenhagen 1947; ''Horvath, B.'': Probleme der Rechtssoziologie. Berlin 1971; ''Luhmann, N.'': Rechtssoziologie. Hamburg 1972; ''Rehbinder, M.'': Rechtsociologie. Berlin, New York 1977; ''Večeřa, M.'' – ''Urbanová, M.'': Základy sociologie práva. Brno 1994; ''Weber, M.'': Rechtssoziologie. Neuwird 1960; viz též [[sociologie právní]].

-- ''[[:Kategorie:Aut: Mucha Ivan|Ivan Mucha]]'' 
[[Kategorie:Aut: Mucha Ivan]]
[[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
[[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]]
[[Kategorie:VSgS]]

← Starší verze		Verze z 25. 12. 2017, 19:15
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">sociologie práva</span> – věda o vzájemném podmiňování [[právo\|práva]] a [[společnost\|společnosti]], která bývá chápána spíše jako hraniční disciplína mezi [[sociologie\|sociologií]] a [[vědy právní\|právními vědami]] než jako subdisciplína s-gie. Zkoumá zejm. vznik práva ze soc. života (genetická ''s.p.'') a regulační působení práva v soc. jednání (operacionální ''s.p.''). Zatímco u klasiků ''s.p.'' (''Eugen Ehrlich'', ''Max Weber'' aj.) převládal genetický aspekt, dnes je dominujícím zájmem praktické, operacionální hledisko v souladu s tím, že právní věda se chápe jako [[inženýrství sociální\|sociální inženýrství]], resp. sociotechnika (''M. Rehbinder''). Empir. ''s.p.'' analyzuje činnost [[instituce právní\|právních institucí]] (především soudů a porot), rozhodnutí arbitrů, regulativní a motivační funkce ''právních norem'' a různé faktory působící na právní jevy. V s-gii se prosazuje tendence chápat právo obecně jako souhrn [[norma\|norem]] chráněný státem nebo institucemi, jako autonomní subsystém funkcionálně spojený s jinými soc. subsystémy (ekon., polit. aj.) v rámci spol. celku. O přesné vymezení předmětu ''s.p.'' se vedou vleklé diskuse mezi právníky a sociology. Právníci se soustřeďují spíše na možnost využití s-gie v právu (v tradici am. jurisprudence), zatímco zastánci důsledně s-gického přístupu navazují na klasiky ''s.p.'', kteří ji chápali jako samostatnou disciplínu, zejm. na ''É. Durkheima'' a zmíněné ''Ehrlicha'' a ''Webera''. Opírali se o starší práce sledující korelace mezi právem a společností (''Ch. L. Montesquieua'', ''K. Marxe'', ''H. S. Maineho'', ''A. Comta'', ''H. Spencera''). ''R. König'' považuje za zakladatele ''s.p.'' kromě ''K. Marxe'' a ''Ehrlicha'' také ''L. Gumplowicze''. U ''Marxe'' zdůrazňuje jeho zájem na odhalení mimoprávních předpokladů práva, u ''Gumplowicze'' myšlenku, že zákony práva jsou výsledkem spol. napětí, bojů, konfliktů, a u ''Ehrlicha'' ideu právních systémů jako výrazu soc.-kult. přizpůsobení se, adaptace skutečnému spol.-hist. vývoji. Všechny tyto impulsy se projevují v pozdějším vývoji <s.p.>	+	<span id="entry">sociologie práva</span> – věda o vzájemném podmiňování [[právo\|práva]] a [[společnost\|společnosti]], která bývá chápána spíše jako hraniční disciplína mezi [[sociologie\|sociologií]] a [[vědy právní\|právními vědami]] než jako subdisciplína s-gie. Zkoumá zejm. vznik práva ze soc. života (genetická ''s.p.'') a regulační působení práva v soc. jednání (operacionální ''s.p.''). Zatímco u klasiků ''s.p.'' (''Eugen Ehrlich'', ''Max Weber'' aj.) převládal genetický aspekt, dnes je dominujícím zájmem praktické, operacionální hledisko v souladu s tím, že právní věda se chápe jako [[inženýrství sociální\|sociální inženýrství]], resp. sociotechnika (''M. Rehbinder''). Empir. ''s.p.'' analyzuje činnost [[instituce právní\|právních institucí]] (především soudů a porot), rozhodnutí arbitrů, regulativní a motivační funkce ''právních norem'' a různé faktory působící na právní jevy. V s-gii se prosazuje tendence chápat právo obecně jako souhrn [[norma\|norem]] chráněný státem nebo institucemi, jako autonomní subsystém funkcionálně spojený s jinými soc. subsystémy (ekon., polit. aj.) v rámci spol. celku. O přesné vymezení předmětu ''s.p.'' se vedou vleklé diskuse mezi právníky a sociology. Právníci se soustřeďují spíše na možnost využití s-gie v právu (v tradici am. jurisprudence), zatímco zastánci důsledně s-gického přístupu navazují na klasiky ''s.p.'', kteří ji chápali jako samostatnou disciplínu, zejm. na ''É. Durkheima'' a zmíněné ''Ehrlicha'' a ''Webera''. Opírali se o starší práce sledující korelace mezi právem a společností (''Ch. L. Montesquieua'', ''K. Marxe'', ''H. S. Maineho'', ''A. Comta'', ''H. Spencera''). ''R. König'' považuje za zakladatele ''s.p.'' kromě ''K. Marxe'' a ''Ehrlicha'' také ''L. Gumplowicze''. U ''Marxe'' zdůrazňuje jeho zájem na odhalení mimoprávních předpokladů práva, u ''Gumplowicze'' myšlenku, že zákony práva jsou výsledkem spol. napětí, bojů, konfliktů, a u ''Ehrlicha'' ideu právních systémů jako výrazu soc.-kult. přizpůsobení se, adaptace skutečnému spol.-hist. vývoji. Všechny tyto impulsy se projevují v pozdějším vývoji ''s.p.''

	Za vlastního zakladatele ''s.p.'' je mnohými pokládán ''Ehrlich'', neboť vyslovil jednoznačný požadavek založení ''s.p.'' jako disciplíny, která by se zabývala zkoumáním primárních spol. podmínek práva a právní kultury. Chápal právo jako organický projev soc. života a chtěl stanovit přímé souvislosti mezi tendencemi soc. života, které se projevují v právu a vedou k jeho formování. Byl si vědom i toho, že právo nepůsobí ve společnosti bezprostředně a že určité oblasti spol. života, jsou regulovány tzv. spol. právem, které není ovlivněno platným právem, platnými zákony. ''Ehrlichovi'' šlo především o zkoumání tohoto spol. práva, o zjištění skutečných motivů, podle kterých lidé ve společnosti jednají. Primární oporu práva podle něho tvoří [[mravy]] a [[zvyk\|zvyky]], spol. tlak prostřednictvím státní sankce nehraje tak důležitou roli, jak se předpokládá.		Za vlastního zakladatele ''s.p.'' je mnohými pokládán ''Ehrlich'', neboť vyslovil jednoznačný požadavek založení ''s.p.'' jako disciplíny, která by se zabývala zkoumáním primárních spol. podmínek práva a právní kultury. Chápal právo jako organický projev soc. života a chtěl stanovit přímé souvislosti mezi tendencemi soc. života, které se projevují v právu a vedou k jeho formování. Byl si vědom i toho, že právo nepůsobí ve společnosti bezprostředně a že určité oblasti spol. života, jsou regulovány tzv. spol. právem, které není ovlivněno platným právem, platnými zákony. ''Ehrlichovi'' šlo především o zkoumání tohoto spol. práva, o zjištění skutečných motivů, podle kterých lidé ve společnosti jednají. Primární oporu práva podle něho tvoří [[mravy]] a [[zvyk\|zvyky]], spol. tlak prostřednictvím státní sankce nehraje tak důležitou roli, jak se předpokládá.

@@ Řádek 20: / Řádek 20: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Bakešová, E.'' ed.: Úvod do sociologie práva. Bratislava 1991; ''Ehrlich, E.'': Grundlegung der Sociologie des Recht. München, Leipzig 1913; ''Geiger, T.'': Vorstudium zu einer Soziologie des Rechts. Kopenhagen 1947; ''Horvath, B.'': Probleme der Rechtssoziologie. Berlin 1971; ''Luhmann, N.'': Rechtssoziologie. Hamburg 1972; ''Rehbinder, M.'': Rechtsociologie. Berlin, New York 1977; ''Večeřa, M.'' – ''Urbanová, M.'': Základy sociologie práva. Brno 1994; ''Weber, M.'': Rechtssoziologie. Neuwird 1960; viz též [[sociologie právní]].
--- ''[[:Kategorie:Aut: Mucha Ivan|Ivan Mucha]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Mucha Ivan|Ivan Mucha]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Mucha Ivan]]
 [[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
 [[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]]
 [[Kategorie:VSgS]]