https://encyklopedie.soc.cas.cz/core/index.php?action=history&feed=atom&title=Spole%C4%8Dnost_kolektivistick%C3%A1_%28PSpol%29 2026-04-25T22:13:15Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.31.1 https://encyklopedie.soc.cas.cz/core/index.php?title=Spole%C4%8Dnost_kolektivistick%C3%A1_(PSpol)&diff=10184&oldid=prev 2020-09-21T06:17:05Z

<p></p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>&lt;span id=&quot;entry&quot;&gt;Společnost kolektivistická&lt;/span&gt;<br /> <br /> Všude tam, nebo alespoň téměř všude tam, kde nelze použít označení „masová společnost“, ať již proto, že se nehodí (kolektiv není přece jen totéž co „masa“, zejména pojme-li se pojem masa pejorativně, jak je tomu zejména ve francouzské sociologické tradici od dob Le Bonových), nebo proto, že ještě nebyl k dispozici (v době např. meziválečné, kdy se pojmu „masová společnost“ neužívalo, dokonce ani v textech navazujících na Ortegu y Gasseta), se používá neutrálnějšího označení „kolektivistická společnost“. Kromě substituce masové společnosti ale kolektivistická společnost může nahrazovat koncept „totalitní“ či „totalitářská“ společnost z těchže důvodů, jaké jsou uvedeny výše.<br /> <br /> Brilantně s pojmem kolektivistická společnost pracoval J. L. Fischer, jehož charakteristika marxistické koncepce kolektivistického státu je zcela pregnantní: všude tam, kde v kapitalismu přebujely ekonomické zřetele na úkor individuálních (personálních), sociálních a kulturních, tam v komunismu dochází k přebujení ekonomicky fundovaných zřetelů sociálních na úkor osobnostních a kulturních. Kolektivistická společnost, ať již komunistického či fašizoidního (korporativního) typu, přestává být souborem interagujících svéprávných individuí. Ta jsou nahrazena homogenní masou (v marxismu „proletariátem“, v nacionálněsocialistické ideologii explicite „masou“), která je určována především zřeteli hmotnými a nikoliv duchovními, kulturními, spirituálními. Kultura sama je v kolektivistických společnostech zbavena svéprávnosti a svébytnosti jako důsledek toho, že je svébytnosti a samostatnosti, tvůrčí svobody zbaven umělec či obecněji každá kreativní lidská bytost. J. L. Fischer jako jeden z mála podal sociologicky závažný rozbor ambivalentního postoje inteligence („intelektuálů“) k demokracii: ti jsou si vědomi toho, že demokracie je „v krizi“, ale tuto krizi přičítají jejímu „tocquevillovskému závaží“, jímž je fakt, že každý hlas má v demokracii tutéž váhu. Proto nezřídka inklinují k tomu, aby hlasy byly váženy, a nebezpečně se mohou přiblížit pozicím až autoritářským.<br /> <br /> Kolektivistické společnosti mohou za jistých podmínek mít značný regenerační potenciál. Nakonec se však hroutí právě proto, že nedisponují dostatečným kreativním potenciálem, který vyžaduje existenci společnosti svobodných lidí s podobnými či „rovnými“ šancemi sociálního vzestupu. Z tohoto hlediska nemohou být kolektivistické společnosti alternativou žádné, ani nejvíce degenerované, formy kapitalismu: jsou nebezpečné politicky a kulturně a v posledku také ekonomicky.<br /> <br /> &lt;span class=&quot;section_title&quot;&gt;Literatura:&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;<br /> Fischer, J. L. 1932. ''Třetí říše: Úvodem do současného politického stavu''. Brno: Sociologická revue&lt;br /&gt;<br /> <br /> ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''&lt;br /&gt;<br /> [[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]<br /> [[Kategorie:PSpol|společnost kolektivistická]]<br /> ----<br /> &lt;span class=&quot;see-also&quot;&gt;Viz též heslo [[kolektiv]] ve [[VSgS|Velkém sociologickém slovníku (1996)]]&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;</div>

imported>Admin