Teokracie - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost teokratická v Petruskových Společnostech (2006)

2020-09-21T06:17:02Z

Přidána poslední věta Viz též heslo společnost teokratická v Petruskových Společnostech (2006)

ZRN v 8. 3. 2018, 13:17

2018-03-08T13:17:27Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:50Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:57:09Z

import na produkční server

Nová stránka

teokracie – (z řec. theos = bůh; kratos = moc, vláda) – doslova „bohovláda“, fakticky vesměs ''hierokracie'' čili taková forma vlády, kdy je světská (státní a soudní) i duchovní moc soustředěna v rukou [[kněz|kněží]], kteří údajně plní vůli nejvyššího vládce, [[bůh|boha]], což je opravňuje i k řízení státních záležitostí. Protože [[duchovenstvo]] jako prostředník mezi bohem a člověkem je většinou přísně hierarchicky organizováno, i teokratická vláda a správa věcí veř. mívá rigidní hierarchickou org. formu (viz též [[hierarchie církevní]]). Nejvyšší náb. představitel je považován za náměstka boha na zemi (např. v katol. církvi papež, v islámu ajatolláh, v lámaismu dalajláma) a je povolán zastávat místo nejvyššího státního představitele. V teokratických režimech se státní a soudní moc přímo prolíná s příslušným náb. kultem. Hist. vývoj vedl k oddělování světské moci od moci duchovní, proto se dnes setkáváme s ''t.'' jen zřídka: např. absolutní teokratickou monarchií v čele s papežem je Vatikánský městský stát, ''t.'' jsou také některé islámské státy, zejm. ïrán. Typické příklady ''t.'' nacházíme v minulosti (starověký Egypt, Čína, Tibet, byzantská říše aj.). V jistém smyslu je opakem hierokracie ''cézaropapismus'', který je charakterizován svrchovanou mocí světského panovníka v církevních záležitostech, resp. tím, že je hlavou určité, tzv. státní církve (za prvního představitele cézaropapismu je považován ''Konstantin Veliký'', typickým představitelem této byzanstké linie byl také rus. car).

<div class="translations">
theocracy
théocratie
Theohratie, Gottesherrschaft
teocrazia
</div>

-- ''[[:Kategorie:Aut: Bubeník Jaroslav|Jaroslav Bubeník]]'' 
[[Kategorie:Aut: Bubeník Jaroslav]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

← Starší verze		Verze z 8. 3. 2018, 13:17
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">teokracie</span> – (z řec. theos = bůh; kratos = moc, vláda) – doslova „bohovláda“, fakticky vesměs ''hierokracie'' čili taková forma vlády, kdy je světská (státní a soudní) i duchovní moc soustředěna v rukou [[kněz\|kněží]], kteří údajně plní vůli nejvyššího vládce, [[bůh\|boha]], což je opravňuje i k řízení státních záležitostí. Protože [[duchovenstvo]] jako prostředník mezi bohem a člověkem je většinou přísně hierarchicky organizováno, i teokratická vláda a správa věcí veř. mívá rigidní hierarchickou org. formu (viz též [[hierarchie církevní]]). Nejvyšší náb. představitel je považován za náměstka boha na zemi (např. v katol. církvi papež, v islámu ajatolláh, v lámaismu dalajláma) a je povolán zastávat místo nejvyššího státního představitele. V teokratických režimech se státní a soudní moc přímo prolíná s příslušným náb. kultem. Hist. vývoj vedl k oddělování světské moci od moci duchovní, proto se dnes setkáváme s ''t.'' jen zřídka: např. absolutní teokratickou monarchií v čele s papežem je Vatikánský městský stát, ''t.'' jsou také některé islámské státy, zejm. ~~ïrán~~. Typické příklady ''t.'' nacházíme v minulosti (starověký Egypt, Čína, Tibet, byzantská říše aj.). V jistém smyslu je opakem hierokracie ''cézaropapismus'', který je charakterizován svrchovanou mocí světského panovníka v církevních záležitostech, resp. tím, že je hlavou určité, tzv. státní církve (za prvního představitele cézaropapismu je považován ''Konstantin Veliký'', typickým představitelem této byzanstké linie byl také rus. car).	+	<span id="entry">teokracie</span> – (z řec. theos = bůh; kratos = moc, vláda) – doslova „bohovláda“, fakticky vesměs ''hierokracie'' čili taková forma vlády, kdy je světská (státní a soudní) i duchovní moc soustředěna v rukou [[kněz\|kněží]], kteří údajně plní vůli nejvyššího vládce, [[bůh\|boha]], což je opravňuje i k řízení státních záležitostí. Protože [[duchovenstvo]] jako prostředník mezi bohem a člověkem je většinou přísně hierarchicky organizováno, i teokratická vláda a správa věcí veř. mívá rigidní hierarchickou org. formu (viz též [[hierarchie církevní]]). Nejvyšší náb. představitel je považován za náměstka boha na zemi (např. v katol. církvi papež, v islámu ajatolláh, v lámaismu dalajláma) a je povolán zastávat místo nejvyššího státního představitele. V teokratických režimech se státní a soudní moc přímo prolíná s příslušným náb. kultem. Hist. vývoj vedl k oddělování světské moci od moci duchovní, proto se dnes setkáváme s ''t.'' jen zřídka: např. absolutní teokratickou monarchií v čele s papežem je Vatikánský městský stát, ''t.'' jsou také některé islámské státy, zejm. Írán. Typické příklady ''t.'' nacházíme v minulosti (starověký Egypt, Čína, Tibet, byzantská říše aj.). V jistém smyslu je opakem hierokracie ''cézaropapismus'', který je charakterizován svrchovanou mocí světského panovníka v církevních záležitostech, resp. tím, že je hlavou určité, tzv. státní církve (za prvního představitele cézaropapismu je považován ''Konstantin Veliký'', typickým představitelem této byzanstké linie byl také rus. car).

	<div class="translations">		<div class="translations">

@@ Řádek 11: / Řádek 11: @@
 [[Kategorie:Aut: Bubeník Jaroslav]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]