Teologie osvobození - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost postsekulární v Petruskových Společnostech (2006)

2020-09-21T06:17:02Z

Přidána poslední věta Viz též heslo společnost postsekulární v Petruskových Společnostech (2006)

ZRN v 8. 3. 2018, 13:20

2018-03-08T13:20:48Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:50Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:57:09Z

import na produkční server

Nová stránka

teologie osvobození – vlivný směr křesťanské [[teologie sociální|sociální teologie]] a teologie politiky, který vyjadřuje v náb. formě soc. tužby lidových vrstev, především bezzemků, zčásti i chudého městského obyv. zemí lat.am. subkontinentu změnit svou neutěšenou a vyhrocenou soc. situaci. Termín ''t.o.'' užil poprvé ''G. Gutiérrez'' v r. 1968. Protože ''t.o.'' vyrostla ze soc. zkušenosti příslušníků zákl. církevních komunit, bývá označována jako teologie „vyslyšená od lidu“ (''L. Boff''). Klade si za úkol odpovědět na kardinální otázku, jak být křesťanem ve světě propastných soc. protikladů, vykořisťování, bídy, hladu, utrpení, kult. zaostalosti a polit. bezpráví. ''T.o.'' se rozšířila také v karibské oblasti, v Tichomoří (na Filipínách) a v Africe (tzv. černá teologie). Koncepce osvobození operující biblickým, obzvl. kristologickým pojmoslovím (např. starozákonním exodem, ''Ježíšem Kristem'' jako osvoboditelem apod.) je vlastně označením souboru bohoslovných reflexí a zároveň výrazem [[katolicismus sociální|sociálního katolicismu]]; je to jev nesourodý a vnitřně protikladný (v ohledu věroučném i soc.-polit.). K ideovému rodokmenu ''t.o.'' patří novelizovaná [[nauka církve sociální|sociální nauka církve]] (po ''II. vatikánském koncilu'') včetně dokumentů rady lat.am. episkopátu (''CELAM''). Na utváření ''t.o.'' působily též nonkonformní úvahy představitelů katol. modernismu, protestantské teologie sekularizace, revoluce a naděje. Mezi inspirační zdroje ''t.o.'' patří v neposlední řadě i myšlenkové dědictví marxismu (učení o ekon. vykořisťování, třídách a třídním boji, soc. revoluci, pojetí praxe atd.). Patrné jsou rovněž vlivy lat.am. neomarxismu, trockismu, maoismu a frankfurtské školy. V některých radikálních pojetích je ''t.o.'' prezentována jako zásadní negace celé dosavadní akademické [[teologie]] či nové paradigma v dějinách bohoslovného myšlení.

Za bezprostřední předchůdce ''t.o.'' bývají označováni ''R. Schaul'', ''J. Comblin'', ''R. A. Alves'' a ''C. Torres''. Vlastními zakladateli a čelnými představiteli ''t.o.'' jsou ''G. Gutiérrez'', ''H. Assmann'', ''L. Boof'', ''J. M. Bonino'', ''J. L. Segundo'', ''J. Sobrino'' a ''R. Vidales''. Jejich díla ukazují velkou rozmanitost forem či variant ''t.o.'' – od nejradikálnějších (zahrnujících dokonce i ospravedlňování teroristického extremismu) až po reformisticky umírněné. Ke styčným bodům patří mj. „bezpodmínečná opce pro chudé“, akcentování kritické funkce teologie vzhledem k soc. učení a praktickým postojům oficiální církve, odmítání dualismu [[posvátné a profánní|posvátného a profánního]], nová interpretace [[hřích|hříchu]] jako jevu povýtce soc., důraz na proces osvobození jako realizaci procesu vykoupení (''spásy''), akceptace křesťanské ontologie a zároveň důrazné prosazování autonomie pozemských hodnot, přitlumení eschatologického a zvýraznění antropol. rozměru teologie, předřazení ''ortopraxe'' před tradiční ortodoxii aj. Pro soc. angažovanost se ''t.o.'' stala předmětem zvýšené pozornosti a kritiky ze strany církevní hierarchie i konzervativních politiků (obzvl. v Lat. Americe a USA). Široce rozložená kampaň proti ''t.o.'' vyvrcholila vydáním dvou zvl. výnosů vatikánské kongregace pro doktrínu víry, schválených nejvyšším církevním pontifikem (v r. 1984 ''Libertatis nuntius'' neboli Instrukce o některých aspektech a v r. 1986 ''Libertatis conscientia'' čili Instrukce o křesťanské svobodě a osvobození).

<div class="translations">
liberation theology
théologie de la libération
Theologie der Befreiung
teologia della liberazione
</div>

Literatura: ''Boff, L.'': Kirche: Charisma und Macht. Düsseldorf 1985; ''Fidel'' y la religion. Conversaciones con Frei Betto. La Habana 1985; ''Frieling, R.'': Befreiungstheologie. Studien zur Theologie in Lateinamerika. Göttingen 1984; ''Galilea, S.'': Liberation Theology and New Tasks Facing Christians. In: ''Frontiers'' of Theology in Latin America. New York 1979; ''Ratzinger, J.'': Zur Lage des Glaubens. Ein Gespräch mit Vittorio Messori. München, Zürich, Wien 1985.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Karola Josef|Josef Karola]]'' 
[[Kategorie:Aut: Karola Josef]]
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">teologie osvobození</span> – vlivný směr křesťanské [[teologie sociální|sociální teologie]] a teologie politiky, který vyjadřuje v náb. formě soc. tužby lidových vrstev, především bezzemků, zčásti i chudého městského obyv. zemí lat.am. subkontinentu změnit svou neutěšenou a vyhrocenou soc. situaci. Termín ''t.o.'' užil poprvé ''G. Gutiérrez'' v r. 1968. Protože ''t.o.'' vyrostla ze soc. zkušenosti příslušníků zákl. církevních komunit, bývá označována jako teologie „vyslyšená od lidu“ (''L. Boff''). Klade si za úkol odpovědět na kardinální otázku, jak být křesťanem ve světě propastných soc. protikladů, vykořisťování, bídy, hladu, utrpení, kult. zaostalosti a polit. bezpráví. ''T.o.'' se rozšířila také v karibské oblasti, v Tichomoří (na Filipínách) a v Africe (tzv. černá teologie). Koncepce osvobození operující biblickým, obzvl. kristologickým pojmoslovím (např. starozákonním exodem, ''Ježíšem Kristem'' jako osvoboditelem apod.) je vlastně označením souboru bohoslovných reflexí a zároveň výrazem [[katolicismus sociální|sociálního katolicismu]]; je to jev nesourodý a vnitřně protikladný (v ohledu věroučném i soc.-polit.). K ideovému rodokmenu ''t.o.'' patří novelizovaná [[nauka církve sociální|sociální nauka církve]] (po ''II. vatikánském koncilu'') včetně dokumentů rady lat.am. episkopátu (''CELAM''). Na utváření ''t.o.'' působily též nonkonformní úvahy představitelů katol. modernismu, protestantské teologie sekularizace, revoluce a naděje. Mezi inspirační zdroje ''t.o.'' patří v neposlední řadě i myšlenkové dědictví marxismu (učení o ekon. vykořisťování, třídách a třídním boji, soc. revoluci, pojetí praxe atd.). Patrné jsou rovněž vlivy lat.am. neomarxismu, trockismu, maoismu a frankfurtské školy. V některých radikálních pojetích je ''t.o.'' prezentována jako zásadní negace celé dosavadní akademické [[teologie]] či nové paradigma v dějinách bohoslovného myšlení.
-Za bezprostřední předchůdce ''t.o.'' bývají označováni ''R. Schaul'', ''J. Comblin'', ''R. A. Alves'' a ''C. Torres''. Vlastními zakladateli a čelnými představiteli ''t.o.'' jsou ''G. Gutiérrez'', ''H. Assmann'', ''L. Boof'', ''J. M. Bonino'', ''J. L. Segundo'', ''J. Sobrino'' a ''R. Vidales''. Jejich díla ukazují velkou rozmanitost forem či variant ''t.o.'' – od nejradikálnějších (zahrnujících dokonce i ospravedlňování teroristického extremismu) až po reformisticky umírněné. Ke styčným bodům patří mj. „bezpodmínečná opce pro chudé“, akcentování kritické funkce teologie vzhledem k soc. učení a praktickým postojům oficiální církve, odmítání dualismu [[posvátné a profánní|posvátného a profánního]], nová interpretace [[hřích|hříchu]] jako jevu povýtce soc., důraz na proces osvobození jako realizaci procesu vykoupení (''spásy''), akceptace křesťanské ontologie a zároveň důrazné prosazování autonomie pozemských hodnot, přitlumení eschatologického a zvýraznění antropol. rozměru teologie, předřazení ''ortopraxe'' před tradiční ortodoxii aj. Pro soc. angažovanost se ''t.o.'' stala předmětem zvýšené pozornosti a kritiky ze strany církevní hierarchie i konzervativních politiků (obzvl. v Lat. Americe a USA). Široce rozložená kampaň proti ''t.o.'' vyvrcholila vydáním dvou zvl. výnosů vatikánské kongregace pro doktrínu víry, schválených nejvyšším církevním pontifikem (v r. 1984 ''Libertatis nuntius'' neboli Instrukce o některých aspektech a v r. 1986 ''Libertatis conscientia'' čili Instrukce o křesťanské svobodě a osvobození).
+Za bezprostřední předchůdce ''t.o.'' bývají označováni ''R. Schaul'', ''J. Comblin'', ''R. A. Alves'' a ''C. Torres''. Vlastními zakladateli a čelnými představiteli ''t.o.'' jsou ''G. Gutiérrez'', ''H. Assmann'', ''L. Boff'', ''J. M. Bonino'', ''J. L. Segundo'', ''J. Sobrino'' a ''R. Vidales''. Jejich díla ukazují velkou rozmanitost forem či variant ''t.o.'' – od nejradikálnějších (zahrnujících dokonce i ospravedlňování teroristického extremismu) až po reformisticky umírněné. Ke styčným bodům patří mj. „bezpodmínečná opce pro chudé“, akcentování kritické funkce teologie vzhledem k soc. učení a praktickým postojům oficiální církve, odmítání dualismu [[posvátné a profánní|posvátného a profánního]], nová interpretace [[hřích|hříchu]] jako jevu povýtce soc., důraz na proces osvobození jako realizaci procesu vykoupení (''spásy''), akceptace křesťanské ontologie a zároveň důrazné prosazování autonomie pozemských hodnot, přitlumení eschatologického a zvýraznění antropol. rozměru teologie, předřazení ''ortopraxe'' před tradiční ortodoxii aj. Pro soc. angažovanost se ''t.o.'' stala předmětem zvýšené pozornosti a kritiky ze strany církevní hierarchie i konzervativních politiků (obzvl. v Lat. Americe a USA). Široce rozložená kampaň proti ''t.o.'' vyvrcholila vydáním dvou zvl. výnosů vatikánské kongregace pro doktrínu víry, schválených nejvyšším církevním pontifikem (v r. 1984 ''Libertatis nuntius'' neboli Instrukce o některých aspektech a v r. 1986 ''Libertatis conscientia'' čili Instrukce o křesťanské svobodě a osvobození).
 <div class="translations">

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 [[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Boff, L.'': Kirche: Charisma und Macht. Düsseldorf 1985; ''Fidel'' y la religion. Conversaciones con Frei Betto. La Habana 1985; ''Frieling, R.'': Befreiungstheologie. Studien zur Theologie in Lateinamerika. Göttingen 1984; ''Galilea, S.'': Liberation Theology and New Tasks Facing Christians. In: ''Frontiers'' of Theology in Latin America. New York 1979; ''Ratzinger, J.'': Zur Lage des Glaubens. Ein Gespräch mit Vittorio Messori. München, Zürich, Wien 1985.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Karola Josef|Josef Karola]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Karola Josef|Josef Karola]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Karola Josef]]
 [[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]