imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost masová v Petruskových Společnostech (2006)

2020-09-21T06:17:02Z

Přidána poslední věta Viz též heslo společnost masová v Petruskových Společnostech (2006)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:57Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:57:28Z

import na produkční server

Nová stránka

umění – běžně je chápáno jako tvůrčí činnost s výraznou emocionální složkou, nebo výsledek této činnosti (uměl. projev, dílo). Z hlediska s-gie je ''u.'' mnohofunkční nepřesně ohraničený soc. jev, hist. velmi proměnlivý, který je reflexí a zároveň tvorbou soc. [[hodnota|hodnot]], [[norma|norem]], [[vzor chování|vzorů chování]] a součástí [[sloh životní|životních slohů]] a [[styl životní|životních stylů]]. K ''u.'' se také pojí specif. [[instituce]]. Jako takové je význ. hodnotou a součástí [[kultura|kultury]]. Lze sledovat 3 původní významy ''u.'', které se v modifikované podobě uplatňují dodnes. ''1.'' ''U.'' je pojítkem a vyrovnávacím mechanismem mezi člověkem a přírodou, nástrojem harmonizace nesourodých tendencí. Je vysoce účelovou činností sloužící konkrétnímu cíli (přivolávání deště, ochraně úrody, usmíření zemřelých apod.), přičemž síla účinku je dána kolekt. umocněním vůle a citu. V této souvislosti má ''u.'' podobu [[obřad|obřadu]], do kterého je zapojena celá kolektivita v roli tvůrce, interpreta, diváka a posluchače zároveň. ''C. Lévi-Strauss'' (''La pensée sauvage'', 1966) spojuje ''u.'' s [[rituál|rituálem]] a [[hra|hrou]]. Z dnešního hlediska je takové provozování ''u.'' kolekt. terapií. Tuto max. socializovanou podobu ''u.'', kterou najdeme u [[národy přírodní|přírodních národů]], je možno považovat za nejstarší, prapůvodní (podle kult. antropologie). Její stopy lze nalézt i u tzv. civilizovaných národů v lidovém ''u.'' propojeném se [[zábava|zábavou]] a relaxací. ''2.'' ''U.'' se váže k vysoce náročné, specializované dovednosti, zručnosti jakéhokoli druhu a k jejím výsledkům (k řemeslu, k organizaci zábav, k provozování vědy, k rétorice, diplomacii v jednání s lidmi apod.). Tuto podobu ''u.'' známe např. z antické a středověké společnosti. Speciální praktiky a metody byly často chráněny před veřejností ([[cech|cechy]], tajná bratrstva). Uměl. výrobky často tezaurovaly spol. bohatství (zlato, drahé kameny apod.) a samy se stávaly součástí pokladu společnosti, sloužily jako [[dar]] a k reprezentaci. ''3.'' ''U.'' je součástí [[magie]], [[náboženství]], „posvátného“. Není zaměřeno k bezprostřednímu individ. ani soc. užitku, neobrací se k lidem, ale k [[nadpřirozeno|nadpřirozenu]], a v tomto smyslu je to jev transsociální. Uměl. činnost je vzýváním, modlitbou a její výsledek má většinou podobu sakrálního předmětu nebo [[mýtus|mýtu]]. Tato funkce implikuje rovněž spec. dovednosti, kterým ale připisuje nadpřirozený původ, počítá s božskou inspirací a s tvůrčím transem, na což se váží magické účinky výsledků.Představy o transsociální podstatě ''u.'' se nevztahují jen k náb. doktrínám, v určité podobě je najdeme i u ''Aristotela'' a ''Platóna'' a v řadě současných soc. koncepcí (viz ''K. Mannheim'' a další).

Oba dva poslední přístupy zakládají na rozdíl od prvního specif. postavení [[umělec|umělce]] ve společnosti. V evrop. historii transformovali v další příbuzné významy a funkce ''u.'' související s procesem jeho postupného vydělování z jiných činností a emancipací od náboženství, se [[sekularizace|sekularizací]]. Podle většiny sociologů a historiků ''u.'' vrcholí tento proces koncem 18. st., kdy dochází i k oddělení věd o ''u.'' od ''u.'' a k jeho vnitřní diferenciaci, při které se zejm. separují tzv. krásná umění. V téže době ovšem ''J. J. Rousseau'' vidí úkol ''u.'' ve vyvolávání přírodního stavu a v překonávání odlidštění, což je zároveň vyjádřením obavy z přílišné individualizace a přecivilizovanosti. Emancipace ''u.'' zakládá nový typ výlučnosti, zdůrazňovaný zejm. [[romantismus|romantismem]], nezvyšuje však nezávislost ''u.'' na společnosti. Na jedné straně nabývá ''u.'' nové funkce: stává se [[dialog|dialogem]] se společností, což umocňuje jeho soc.-kritické poslání (podle ''V. G. Bělinského'' uměl. dílo přímo vyrůstá ze spol. konfliktů) a činí z něho význ. spol. sílu působící ve směru [[změna sociální|sociální změny]] (v soc. deterministickém duchu přelomu 18. a 19. st. tuto ideu vyjadřuje ''G. de Staël'', o něco později ''A. F. Villemann'' a ''H. Taine'', moderní podoby nabývá v teoriích uměl. avantgardy; význ. zastáncem pojetí ''u.'' jako znaku sociokulturní změny je ve 20. st. ''O. Spengler''). Na druhé straně dochází ke komercializaci ''u.'', zesilující jeho poplatnost veř. [[vkus|vkusu]] a zdůrazňující jeho funkci jako zboží (viz např. ''H. Read'': ''Art and Society'', 1945). ''U.'' se stává objektem [[sběratelství]] a [[fetišismus|fetišismu]] (v souvislosti s hudbou tento jev analyzuje ''Th. W. Adorno''). Postupně se demokratizuje, spoluvytváří [[kultura masová|masovou kulturu]] a stále více závisí na technice přenosu uměl. sdělení, která mu vnucuje své požadavky a možnosti (''M. Weber'' spojoval pokrok v ''u.'' pouze s tech. stránkou, ''W. Benjamin'' považoval „technickou reprodukovatelnost uměleckého díla“ za podstatný faktor vztahu ''u.'' a mas).

Tzv. moderní umění se vyznačuje snahou rozbít ustrnulé formální i obsahové koncepty a zároveň max. využít nové technické možnosti, pohybuje se v dialektice „výzvy“ (''A. Hauser'', 1958), revolty a usilovné snahy o [[komunikace|komunikaci]], v protikladu zápasu o společenské uznání a jeho kategorického odmítání. Na jedné straně je charakterizováno inovací a precizací metod a specifikací zážitků, na druhé potřebou max. zobecnění, zbavení výlučnosti, vřazení do každodenního života (viz např. čes. [[poetismus]]), která přerůstá až v programovou eliminaci sebe sama (viz [[dadaismus]]). Vyhrocuje se angažované umění proti [[lartpourlartismus|lartpourlartismu]] a různým formám [[dekadence]]. Narůstá hodnota objevu, [[originalita|originality]], ovšem i [[popularita|popularity]] (už v r. 1888 staví např. ''E. Hannequin'' popularitu nad originalitu). ''U.'' je stále integrální součástí společnosti – ať už je toto tvrzení chápáno v duchu ''Comtova'' „plánu sociálního bytí“ nebo jako shoda idejí a propojení s [[mravnost|mravností]] (u ''J. M. Guyana''), nebo později jako max. angažovanost, překrytí hodnotových systémů, i když vzrostla podstatně míra sebeidentifikace ''u.'' a diferenciace jeho spol. role. ''U.'' stále prosazuje svoji „vizi světa“ (''J. Burckhardt'', 1877; ''L. Goldmann'', 1964, a další) korespondující s dobou, o které stejně jako dříve podává sugestivní výpověď. To je chápáno jako konstantní poslání ''u.'', stejně jako jeho bezděčná úloha kultivační (zdůrazňuje ji již ''A. Comte''), přerůstající v roli výchovnou (''L. N. Tolstoj'', ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryk]]'' a další), a role zprostředkovatele [[akulturace]].

Běžný konzument na ''u.'' často klade požadavek realistického odrazu skutečnosti, z něhož se v některých uměnovědních koncepcích stal i definiční znak ''u.'' (viz např. pojetí ''u.'' jako „překladu“ u ''Plechanova''), nebo naopak od něho požaduje idealizaci v duchu všeobecně uznávaných norem (čemuž může vyhovovat jak tzv. akademické umění, tak některé proudy romantického umění). V rovině individuálního i spol. vědomí se od ''u.'' očekává sebepotvrzení, podpoření vlastního modelu světa, někdy stimulace životního optimismu, někdy naopak soc. apel, upozornění na prvky bídy, nemorálnosti, soc. katastrofy apod. Paralelně s funkcí ''u.'' jako zábavy, relaxace, hry se rozvíjí jeho funkce zkrášlovací, dekorační, která navozuje i myšlenky účelnosti a užitečnosti ''u.'' (už ''W. Morris'' kolem r. 1860 odmítá považovat za ''u.'' předmět, který není užitečný) a vede jak k revivalizaci uměl. řemesla (kterou prosazuje již ''J. Ruskin'' koncem 19. st.), tak k rozvoji uměl. průmyslu. Otevřená zůstává otázka sepjetí ''u.'' s [[věda|vědou]] a [[technika|technikou]] (koncepce techniky jako protiestetické, odlidšťující síly se nejdříve objevuje v nejindustrializovanější zemi – Anglii, kde vede k hnutí prerafaelistů, kteří vyzvedávali estetický mediavelismus, nověji ji nalézáme v meziválečných avantgardních hnutích a v poslední době sílí s hrozbou ekologické katastrofy). Přetrvává i chápání ''u.'' v rovině [[symbol|symbolu]], převládající koncem 19. st. (podle ''P. Wittlicha'' umělec byl odborníkem na symbolizaci naposledy v době secese), a zdůrazňuje se znaková podoba ''u.'' přerůstající v jeho definování jako specif. [[jazyk|jazyka]]. S procesem demokratizace ''u.'' nabývá významu jeho [[interpretace]] jako zprostředkující mezičlánek mezi tvůrcem a konzumentem a jeho „sociálním převlekem“. Interpretace je ryze soc. komponentou ''u.'', určující jeho životnost.

Zhruba od 1. svět. války se v chápání ''u.'' objevují dva nové důrazy: ''1.'' na sebereflexi tvůrčího procesu a navození uměl. zážitku spojené s koncentrací na emocionální zdroje a působení ''u.'', na [[kreativita|kreativitu]], [[imaginace|imaginaci]], [[podvědomí]] v duchu ''Freudovy'' psychoanalýzy a ''Jungovy'' analytické psychologie a pro s-gii zajímavé koncepce [[archetyp|archetypu]] a [[nevědomí kolektivní|kolektivního nevědomí]] (tyto aspekty exponoval zvl. [[surrealismus]]), což mj. vede k záměrnému využívání individ. terapeutické funkce ''u.''; ''2.'' na intenci ''u.'' ve směru tvorby a reflexe [[orientace hodnotová|hodnotových orientací]], norem a morálky. Už ''Ch. Lalo'' (''L'art et la vie sociale'', 1921) hovoří o vzorcích chování, normách, kolekt. ideálech, které tvoří obsah ''u.'', a v tomto duchu také sleduje úlohu slohů, škol, uměl. institucí. ''H. Read'' (1945) považuje ''u.'' za ideogram z kolekt. nevědomí vytěsněných hodnot a ''G. Paulsson'' (1955) uvažuje o hodnotách umění ve spol. skupinách („Symbolmilieu“). V rovině hodnot se ve svých úvahách o ''u.'' pohybuje také ''L. Goldmann'' (1964). Je poukazováno na to, že v určitých hist. souvislostech se ''u.'' stává přímo nositelem a nástrojem [[ideologie|ideologií]] (viz např. it. [[futurismus]] v době nástupu fašismu) a přerůstá tím své specif. role. I v tomto případě však spoluvytváří, uchovává, mění životní sloh a styl doby a podává o ní svědectví. Proto je ''u.'' pro s-gii nejen předmětem zkoumání, ale i prostředkem poznávání společnosti. Celým uvedeným komplexem sociálních souvislostí ''u.'' se zabývá [[sociologie umění]], specifikami jednotlivých žánrů její subdisciplíny (viz např. [[sociologie literatury|sociologii literatury]], [[sociologie výtvarného umění|sociologii výtvarného umění]], [[sociologie hudby|sociologii hudby]] aj.).

<div class="translations">
art
art
Kunst
arte
</div>

Literatura: ''Arnheim, R.'': Entropie a umění. Esej o neuspořádanosti a řádu. Praha 1992; ''Becker, H.'': Art Worlds. Berkeley, Calif. 1982; ''Foster, A. W.'' – ''Blau, J. R.'' eds: Art and Society: Readings in the Sociology of the Arts. New York 1989; ''Gardner, H.'': The Arts and Human Development. New York 1973; ''Gombrich, E. H.'': Příběh umění. Praha 1993; ''Greenhalgh, M.'' – ''Merago, V.'' eds: Art in Society: Studies in Style, Culture and Aesthetics, London 1978; ''Hertz, R.'': Theories of Contemporary Art. Englewood Cliffs, N.J. 1985; ''Hostinský, O.'': Umění a společnost. Praha 1941; ''Layton, R.'': The Anthropology of Art. St. Albana 1981; ''Peterson, R. A.'' ed.: The Production of Culture. Beverley Hills 1976; ''Read, H.'': Osudy moderního umění. Praha 1964; ''Volek, J.'': Základy obecné teorie umění. Praha 1968; ''Wolff, J.'': The Social Production of Art. London 1982; ''Wilson, R. N.'': The Arts in Society. Englewood Cliffs, N.J. 1964.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]'' 
[[Kategorie:Aut: Vodáková Alena]]
[[Kategorie:Terminologie/umění a masová kultura]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Arnheim, R.'': Entropie a umění. Esej o neuspořádanosti a řádu. Praha 1992; ''Becker, H.'': Art Worlds. Berkeley, Calif. 1982; ''Foster, A. W.'' – ''Blau, J. R.'' eds: Art and Society: Readings in the Sociology of the Arts. New York 1989; ''Gardner, H.'': The Arts and Human Development. New York 1973; ''Gombrich, E. H.'': Příběh umění. Praha 1993; ''Greenhalgh, M.'' – ''Merago, V.'' eds: Art in Society: Studies in Style, Culture and Aesthetics, London 1978; ''Hertz, R.'': Theories of Contemporary Art. Englewood Cliffs, N.J. 1985; ''Hostinský, O.'': Umění a společnost. Praha 1941; ''Layton, R.'': The Anthropology of Art. St. Albana 1981; ''Peterson, R. A.'' ed.: The Production of Culture. Beverley Hills 1976; ''Read, H.'': Osudy moderního umění. Praha 1964; ''Volek, J.'': Základy obecné teorie umění. Praha 1968; ''Wolff, J.'': The Social Production of Art. London 1982; ''Wilson, R. N.'': The Arts in Society. Englewood Cliffs, N.J. 1964.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Vodáková Alena]]
 [[Kategorie:Terminologie/umění a masová kultura]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Umění - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost masová v Petruskových Společnostech (2006)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server