ZRN v 9. 3. 2018, 09:10

2018-03-09T09:10:11Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:01Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:57:38Z

import na produkční server

Nová stránka

víra – obecně přesvědčení, vnitřní jistota o pravdě, správnosti, existenci něčeho, co nelze empir. ani logicky prokázat. Předmětem náb. ''v.'', která je typickým případem ''v.'', je entita [[bůh|boha]], reálnost [[nadpřirozeno|nadpřirozena]] a [[zázrak|zázraků]], které v něm mají svůj původ. Taková ''v.'' je základem [[náboženství]]. V křesťansko-teologickém smyslu je náb. ''v.'' nejobecnějším výrazem osobního poměru člověka k Bohu, uznáním jeho moci nad člověkem a uznáním možnosti spásy, vyjádřené v ''Ježíši Kristu''. Taková ''v.'' je zdrojem jednání, měřítkem rozhodování. V dějinách [[křesťanství]] procházel ale obsah pojmu ''v.'' dlouhým vývojem a byl konkretizován z rozličných hledisek. Východiskem je výklad ''v.'' v [[judaismus|judaismu]]. Ve ''Starém zákoně'' se za projevy ''v.'' považuje: ''a)'' poslušnost zákonům, z níž plyne podřízenost Bohu, ''b)'' vyznání, jehož zvláštní a výlučný charakter měl přispívat k vymezování postavení židovstva v helénistickém (příp. antickém) prostředí, ''c)'' zbožnost, tzn. život směřující k vyjádření nejvyššího dobra a ctnosti. Zákl. dvojvýznamem hebr. slova pro ''v.'' „emet“ je ovšem věrnost jako pravda (Boží povaha, na niž ''v.'' reaguje) a aktivní důvěra, spolehnutí, oddanost (způsob, jímž se ''v.'' pravdě poddává). Funkcionalistické pojetí ''v.'' prolíná celými dějinami křesťanství a bylo využíváno zejm. v [[misionářství]]. V ''Novém zákoně'' je ''v.'' popsána jako spolehnutí na to, v co doufáme, a jistota něčím, co nevidíme. V křesťanském starověku došla zvýšené pozornosti ''v.'' jako poznávací akt, neboť pojem „fides“ označoval totalitu života křesťana a zákl. prizma, z něhož mohl posuzovat celek světa. Tento postoj se odráží ve slavné větě ''Augustinově'': „Credo, ut intelligam“.

Systematická zpracování ''v.'' jako fil.-teologického problému jsou typická až pro středověk, např. pro díla ''Viléma z Auxerre'' nebo ''Tomáše Akvinského''. ''V.'' je nadále posuzována jako zákl. křesťanská [[ctnost]] a je spojována s určitými funkcemi či reálnou hodnotou, kterou ''Tomáš Akvinský'' vymezil jako „inchoatio vitae aeternae“ (počátek života věčného). V souvislosti s tím byla ve středověku rovněž postavena otázka rozumové důvěryhodnosti zjeveného náboženství. Ohlasy jejího řešení přetrvávají do novověku a explicitně se objevují v definici náb. ''v.'' vytyčené ''tridentským koncilem'' (1545–1552, 1562–1563), podle níž je ''v.'' aktem rozumového souhlasu, kterým se člověk podřizuje Bohu a přijímá pravdu zjeveného učení. Toto tvrzení je ovšem vědomou kontrapozicí reformačního pojetí ''v.'' jako bytostné důvěry v boží slovo. ''Tridentský koncil'' tedy posunuje těžiště výkladu ''v.'' od fil.-teologického k církevně-teologickému. ''I. vatikánský koncil'' (1869–1870) definoval ''v.'' jako nadpřirozenou ctnost, která nespočívá na rozumovém poznání, ale na autoritě zjevujícího se křesťanského Boha, a která označuje popud přijmout z boží milosti názor, že Bohem zjevené je pravdivé. Teologicky je tato definice zaměřena proti [[racionalismus|racionalismu]] a obsahuje tyto momenty: ''v.'' se váže k Bohu, který je jejím formálním i obsahovým objektem; ''v.'' je duchovním považováním něčeho za pravdivé a odlišuje se od [[věda|vědy]]; ''v.'' je mravním aktem dobré vůle, která přijímá to, co se považuje za pravdivé; ''v.'' je uznáním svědectví a autority, která vyžaduje poslušnost.

Na ''II. vatikánském koncilu'' (1962–1965) nebyla ''v.'' přímo předmětem jednání, přesto však bylo její chápání teologicky rozšířeno o dva aspekty, tj. o rozlišení ''v.'' v ''Krista'' (aspekt christologický) a ''v.'' v [[církev]]. Přijetím obou těchto aspektů byla náb. ''v.'' definována jako ''Kristem'' přinesená ''spása'', která je zakotvena v církvi a v pověření církve jako základ a počátek všeho života, směřujícího ke spáse a vykoupení. Pod tlakem sekularizace položil ''II. vatikánský koncil'' velký důraz na subjektivní stránku ''v.'' – měla by vycházet především z osobního rozhodnutí přijmout na sebe její břemeno (tj. církevně-teologicky určený „nový život v ''Kristu''“), které v silně akcentovaném soc. rozměru znamená především lásku k bližnímu (která je účastenstvím na vykoupení). I v současnosti zůstává učení o ''v.'' pevnou součástí soc. a antropol. koncepcí [[teologie]], byť jsou výklady ''v.'' vícedimenzionální. Z vnějšího pohledu se ''v.'' zdá ve všech náboženstvích tvořit poměrně složitý systém dílčích ''v.'' (v určitá dogmata, v účinnost určitých rituálů), z nichž některé jsou pokládány za zákl. Výpadkem takové zákl. dílčí ''v.'', resp. tím, že přestane být považována za zákl., vznikají [[hereze]]. Náb. ''v.'' nemusí být podložena obecně přijatými, institucionalizovanými [[dogma|dogmaty]], může se vztahovat k ryze „osobnímu Bohu“ a vytvářet si vlastní normy, [[rituál|rituály]]. Na druhé straně existují propracované nenáb. ideol. systémy zčásti (většinou nepřiznaně) postavené na ''v.'' (viz [[náboženství světské]]).

Potřeba ''v.'' se spojuje s iracionální složkou lidské osobnosti. Někdy se projevuje pouze ''v.'' v dílčí principy (většinou odvozené z nějakého náboženství) – např. v dobro, spravedlnost, odplatu, trest, štěstí, lásku, osud apod. ''V.'' bývá posilována naplněním ideje, ve kterou člověk věří, resp. empir. důkazy, které ale pro její existenci nejsou nutné. Slabou ''v.'' podlamuje zklamání (jako otřesení ''v.'' v jakéhokoliv boha se uvádí katastrofa v Nagasaki a Hirošimě). ''V.'' většinou psych. posiluje, pomáhá čelit [[odcizení]], přináší [[naděje|naději]]. Ztráta ''v.'' (v něco nebo v někoho) může vést k apatii, ke skepticismu, k destrukci osobnosti. Ze s-gického hlediska se ''v.'' v nejširším slova smyslu jeví jako [[hodnota]], resp. systém hodnot formujících [[postoj|postoje]] a působících jako [[motivace]] chování. S-gii zajímá, že společný systém ''v.'' pomáhá vytvářet užší i širší komunity, specifikuje jejich vnitřní vazby, je předpokladem uznávání určitých osobností atd., dále že ''v.'' má normotvornou úlohu, že hist. vede k soc. diferenciaci, resp. k jejímu akceptování, k identifikaci s ní, a zároveň ji svým způsobem překonává (před Bohem jsou si lidé rovni). Sociologové většinou zkoumají kategorii ''v.'' jako synonymum náboženství a všímají si jejích projevů v rovině soc. jednání a jejích dopadů na životní styl. Určité vžité náb. úkony, které byly původně projevem ''v.'', se mohou změnit na spol. zvyklosti, většinou už nepodložené ''v.'', což je jeden z projevů [[sekularizace]]. (Viz též [[sociologie náboženství]].)

<div class="translations">
faith
foi, croyance
Glaube
fede, credenza
</div>

Literatura: ''Binder, H.'': Der Glaube bei Paulus. 1968; ''Bornkamm, G.'' – ''Barth, G.'' – ''Held, H. J.'': Überlieferung und Auslegung im Matthäusevangelium, sv. 105–108. 1970; ''Grässer, E.'': Der Glaube im Helzregbrief. 1965; ''Hejdánek, L.'': Filozofie a víra. Praha 1991; ''Metz, J. B.'': Glaube in Geschichte und Gesellschaft. Mainz 1977; ''Pannenberg, W.'': Grundzüge der Christologie, Gütersloh. 1964; ''Schenk, W.'': Die Gerichtigkeit Gottes und der Glaube Christi. Theologische Literaturzeitung, sv. 161–174. 1972; ''Welte, B.'': (1965) Was ist glauben? Freiburg 1982.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]'' 
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Binder, H.'': Der Glaube bei Paulus. 1968; ''Bornkamm, G.'' – ''Barth, G.'' – ''Held, H. J.'': Überlieferung und Auslegung im Matthäusevangelium, sv. 105–108. 1970; ''Grässer, E.'': Der Glaube im Helzregbrief. 1965; ''Hejdánek, L.'': Filozofie a víra. Praha 1991; ''Metz, J. B.'': Glaube in Geschichte und Gesellschaft. Mainz 1977; ''Pannenberg, W.'': Grundzüge der Christologie, Gütersloh. 1964; ''Schenk, W.'': Die Gerichtigkeit Gottes und der Glaube Christi. Theologische Literaturzeitung, sv. 161–174. 1972; ''Welte, B.'': (1965) Was ist glauben? Freiburg 1982.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Binder, H.'': Der Glaube bei Paulus. 1968; ''Bornkamm, G.'' – ''Barth, G.'' – ''Held, H. J.'': Überlieferung und Auslegung im Matthäusevangelium, sv. 105–108. 1970; ''Grässer, E.'': Der Glaube im Helzregbrief. 1965; ''Hejdánek, L.'': Filozofie a víra. Praha 1991; ''Metz, J. B.'': Glaube in Geschichte und Gesellschaft. Mainz 1977; ''Pannenberg, W.'': Grundzüge der Christologie. Gütersloh 1964; ''Schenk, W.'': Die Gerichtigkeit Gottes und der Glaube Christi. Theologische Literaturzeitung, sv. 161–174. 1972; ''Welte, B.'': (1965) Was ist glauben? Freiburg 1982.
 ''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Binder, H.'': Der Glaube bei Paulus. 1968; ''Bornkamm, G.'' – ''Barth, G.'' – ''Held, H. J.'': Überlieferung und Auslegung im Matthäusevangelium, sv. 105–108. 1970; ''Grässer, E.'': Der Glaube im Helzregbrief. 1965; ''Hejdánek, L.'': Filozofie a víra. Praha 1991; ''Metz, J. B.'': Glaube in Geschichte und Gesellschaft. Mainz 1977; ''Pannenberg, W.'': Grundzüge der Christologie, Gütersloh. 1964; ''Schenk, W.'': Die Gerichtigkeit Gottes und der Glaube Christi. Theologische Literaturzeitung, sv. 161–174. 1972; ''Welte, B.'': (1965) Was ist glauben? Freiburg 1982.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Víra - Historie editací

ZRN v 9. 3. 2018, 09:10

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server