Zaměstnanci (MSgS) - Historie editací

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo sociologie podniku ve Velkém sociologickém slovníku (1996)

2018-11-10T18:18:45Z

Přidána poslední věta Viz též heslo sociologie podniku ve Velkém sociologickém slovníku (1996)

JD v 3. 11. 2018, 01:32

2018-11-03T01:32:57Z

Nová stránka

zaměstnanci (MSgS) tvoří početnou sociální skupinu (viz [[skupiny společenské (MSgS)|skupiny společenské]]) soudobé kapitalistické i socialistické [[společnost, společenská skutečnost (MSgS)|společnosti]]. Jsou charakterizováni tím, že zpravidla nepracují manuálně, avšak jsou bud přímo, nebo nepřímo zapojeni v procesu výroby, ve výrobní či nevýrobní sféře. Zpravidla mají stanoven pevný plat na určité časové období (měsíční, týdenní, někdy i hodinový). Nejsou uzavřenou sociální skupinou.

Názory na to, zda zaměstnanci tvoří vrstvu či sociální skupinu, nejsou sjednoceny. Přikláníme se k názoru, že jde o sociální skupinu.

V období svého vzniku byli zaměstnanci početně bezvýznamným personálem, který měl na starosti dozor nad stroji a lidmi. Byla to vyšší, zčásti vědecky vzdělaná, zčásti řemeslná vrstva lidi, stojících mimo okruh továrních dělníků a pouze k němu připojená (K. Marx). Jejich počet v poměru k počtu manuálně pracujících neustále vzrůstal a roste, což vyplývá ze stupňující se složitosti výroby a řídícího procesu v současné [[společnost industriální (MSgS)|industriální společnosti]].

Nemarxističtí sociologové dělí společnost podle velkých skupin zaměstnání na soukromé podnikatele, placené zaměstnance a námezdní dělníky. Růst počtu zaměstnanců vedl sociology k zájmu o tuto společenskou vrstvu či sociální skupinu. O první ucelenější výklad se pokusil v roce 1912 Emil Lederer, který zařadil zaměstnance jako vrstvu mezi proletariát a podnikatele. Podle Lederera mají mnoho společného s proletariátem co do sociálního postavení, avšak jejich způsob života je odlišný.

Problémy zaměstnanců se zabývali sociologové zejména v USA, kde vznikla v 50. letech teorie „nové [[třídy střední (MSgS)|střední třídy]]“, vytvořená na základě ekonomickém, tj. podle příjmů obyvatelstva (Kurt Mayer). Vedle ekonomického určení považují za ukazatele i vzdělání, způsob odměny a do jisté míry (i když postupně mizí) i způsob odívání v práci. „Lidé s bílým límečkem“ se stávají podle Meyera rozhodující vrstvou ve společnosti. Tato teorie vychází z ryze statistických údajů a není zcela přesně doložena.

F. Croner dokonce hovoří o revoluci zaměstnanců, kteří změnili od základů společnost, stali se jejím produktem a nositelem. R. Girod vidí rozdíl mezi zaměstnanci a dělníky v „ekonomickém mocenském postavení“ a v „autoritě povolání“. L. Neudörfer poukazuje na vnitřní členění zaměstnanců a sám se o určité členění na základě funkcí, které konfrontuje s podobnými funkcemi u dělnictva, pokouší.

Tyto a další názory vedou k následujícím závěrům: 1) zaměstnanci jako významná společenská sociální skupina existují a jako takoví se i společensky prosazují; 2) jsou považováni za novou střední třídu (v nemarxistickém pojetí), přičemž kritéria klasifikace se u jednotlivých nemarxistických sociologů značně rozcházejí; 3) teorie o kategorii zaměstnanců není dosud dostatečně rozpracována; 4) existuje podstatný rozdíl mezi zaměstnanci v kapitalismu a v socialismu.

Zaměstnanci za kapitalismu tvoří početnou, neustále se rozrůstající sociální skupinu.

Je to důsledek prudkého rozvoje výroby, jejíž složitost vyžaduje stále více lidí na přípravu a na řízení pracovního procesu. Vedle toho roste neustále státní aparát a rozvíjejí se odvětví, která výrobu podporují, avšak neúčastní se jí (banky, obchod atd.). Nejsou ojedinělé výjimky, že dělníci v důsledku automatizace výroby přecházejí přímo do zaměstnaneckého poměru.

Zaměstnanci — jejich vyšší část — mají privilegované postavení tím, že se podílejí na přípravě a řízení pracovního procesu, kontrole výroby apod. Jiná část se zabývá problémy znovurozdělování hodnot vytvářených v jiných odvětvích. Tyto a další okolnosti jim komplikují možnost pochopit jejich skutečné postavení ve společnosti.

Přesné a zřetelné vymezení této sociální skupiny je značně obtížné. Soudíme, že existuje a že je nutné je vést jednak horizontálně, tj. podle odvětví, ve kterém zaměstnanci pracují, a dále vertikálně, tj. podle společenského postavení, které zaměstnanci mají na základě charakteru svého zaměstnání. Z toho vyplývá, že pro tuto sociální skupinu jsou spojující především vnější znaky. Nelze hovořit o „nové střední třídě“, neboť vnitřní diferencovanost (z hlediska povahy práce, pracovní funkce, ekonomického a sociálního postavení) to vylučuje, dále také proto, že pracují u kapitalistů a podílejí se na vytváření hodnoty a nadhodnoty.

Zaměstnanci tvoří ve svém celku i ve svém vnitřním členění tzv. otevřené skupiny, což značí, že je možný přechod z jedné vnitřní skupiny do druhé, aniž je to podmíněno sociálním konfliktem.

Růst počtu zaměstnanců za socialistického způsobu výroby je podmíněn z hlediska výroby stejnými rysy jako v soudobé kapitalistické společnosti. Jejich společenské postavení je však odlišné, neboť jde sice o zaměstnance, avšak ti se podílejí na spoluvlastnictví výrobních prostředků a podílejí se rovněž na tzv. společenské spotřebě.

Zaměstnanci rovněž netvoří třídu, nýbrž sociální skupinu, velmi rozsáhlou, která co do svého postavení ve společnosti a co do odvětví se dělí na řadu vrstev a menších sociálních skupin.

Mezi zaměstnance patří především ti, kteří bezprostředně řídí nebo dozírají na určitý úsek výroby (dozorci, mistři, dílovedoucí ap.). Další skupinu tvoří lidé manipulující se zbožím; jsou to ti, kteří uskladňují, přijímají, vydávají nebo prodávají zboží (expedienti, prodavači, skladníci apod.).

Konečně další skupinou je ta část zaměstnanců, která bývá někdy méně přesně nazývána [[inteligence (MSgS)|inteligencí]]. Jsou to lidé, kteří vykonávají ve služebním poměru práce převážně duševní, organizátorské nebo kancelářské, ke kterým je třeba vyšší kvalifikace. Patří sem vedoucí a ředitelé podniků a organizaci, inženýrsko-techničtí pracovníci, organizátoři, lékaři, střední zdravotnické kádry, učitelé, vychovatelé, vědečtí pracovníci, kulturně osvětoví pracovníci, administrativní pracovníci ap.

Vedle tohoto hlavního dělení existuje i dělení podle teritoriální podmíněnosti ([[město (MSgS)|město]] — [[venkov (MSgS)|venkov]], průmyslové oblasti, zemědělské oblasti ap.), biologické podmíněnosti (žena, muž, věkový stupeň, různé generace atd.), podle [[dělba práce (MSgS)|dělby práce]] (podle odvětví výroby, profese, stupně složitosti činnosti ap.), podle podílu v systému rozdělování (tj. podle výše [[úroveň životní (MSgS)|životní úrovně]]), podle účasti na organizaci a řízení společnosti, podle společenské [[činnost, společenská činnost (MSgS)|činnosti]], podle způsobu využívání mimopracovní doby, [[styl životní (MSgS)|životního stylu]], podle způsobu vytváření duchovního života a role v duchovním životě, podle [[skupiny etnické (MSgS)|etnických skupin]] atd. Všechna tato dělení ovšem zařazují jednotlivé takto vzniklé skupiny uvnitř velké sociální skupiny zaměstnanců do dalších sociálních skupin ve společnosti.

Literatura: Croner F., Die Angestellten in der modernen Gesellschaft, Frankfurt am Main—Wien, 1954; Dahrendorf R., Soziale Klassen und Klassenkonflikt in der industriellen Gesellschaft, Stuttgart, 1957; Izdebski Z., Tudrej J., Vedúci kapitalistických podnikov, Bratislava, 1966; Marx K., Kapitál, I. díl, Praha, 1953; Neudörfer L., Die Angestellten, Neuer Versuch einer Standortbestimmung, Stuttgart, 1961; Osipov G. V., Sovremennaja buržoaznaja sociologija, Moskva, 1964; Srb V., Úvod do demografie, Praha, 1965.

''[[:Kategorie:Aut: Koudelka Ferdinand|Ferdinand Koudelka]]'' 
[[Kategorie:Aut: Koudelka Ferdinand]]
[[Kategorie:MSgS]]

@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 Konečně další skupinou je ta část zaměstnanců, která bývá někdy méně přesně nazývána [[inteligence (MSgS)|inteligencí]]. Jsou to lidé, kteří vykonávají ve služebním poměru práce převážně duševní, organizátorské nebo kancelářské, ke kterým je třeba vyšší kvalifikace. Patří sem vedoucí a ředitelé podniků a organizaci, inženýrsko-techničtí pracovníci, organizátoři, lékaři, střední zdravotnické kádry, učitelé, vychovatelé, vědečtí pracovníci, kulturně osvětoví pracovníci, administrativní pracovníci ap.
 Vedle tohoto hlavního dělení existuje i dělení podle teritoriální podmíněnosti ([[město (MSgS)|město]] — [[venkov (MSgS)|venkov]], průmyslové oblasti, zemědělské oblasti ap.), biologické podmíněnosti (žena, muž, věkový stupeň, různé generace atd.), podle [[dělba práce (MSgS)|dělby práce]] (podle odvětví výroby, profese, stupně složitosti činnosti ap.), podle podílu v systému rozdělování (tj. podle výše [[úroveň životní (MSgS)|životní úrovně]]), podle účasti na organizaci a řízení společnosti, podle společenské [[činnost, společenská činnost (MSgS)|činnosti]], podle způsobu využívání mimopracovní doby, [[styl životní (MSgS)|životního stylu]], podle způsobu vytváření duchovního života a role v duchovním životě, podle [[skupiny etnické (MSgS)|etnických skupin]] atd. Všechna tato dělení ovšem zařazují jednotlivé takto vzniklé skupiny uvnitř velké sociální skupiny zaměstnanců do dalších sociálních skupin ve společnosti.
 <span class="section_title">Literatura:</span> <span class="creator">Croner F.</span>, Die Angestellten in der modernen Gesellschaft, Frankfurt am Main—Wien, 1954; <span class="creator">Dahrendorf R.</span>, Soziale Klassen und Klassenkonflikt in der industriellen Gesellschaft, Stuttgart, 1957; <span class="creator">Izdebski Z.</span>, <span class="creator">Tudrej J.</span>, Vedúci kapitalistických podnikov, Bratislava, 1966; <span class="creator">Marx K.</span>, Kapitál, I. díl, Praha, 1953; <span class="creator">Neudörfer L.</span>, Die Angestellten, Neuer Versuch einer Standortbestimmung, Stuttgart, 1961; <span class="creator">Osipov G. V.</span>, Sovremennaja buržoaznaja sociologija, Moskva, 1964; <span class="creator">Srb V.</span>, Úvod do demografie, Praha, 1965.
@@ Řádek 37: / Řádek 37: @@
 ''[[:Kategorie:Aut: Koudelka Ferdinand|Ferdinand Koudelka]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Koudelka Ferdinand]]
 [[Kategorie:MSgS]]